Pavučiny

Jsi celá upletená,

z pavučin hebkosti,

do dlaní polapené,

šeptám Ti něžnosti,

tichá horká slůvka,

co nejlíp zní až k ránu,

zmizí všechna slupka,

zbývá vůně marcipánu,

pár vlasů na polštáři,

do prázdna vzdorovitě září.

Přes den snít o lásce,

na noc jak dvě řeky splynout,

jsem provazochodec na lávce,

co propast nesnaží se minout,

nevidí možný pád,

nevnímá hlubin chlad,

necítí bolest, hlad,

chce jen Tebe milovat.

Jsi ta rovnováha ve mně,

jsi mé krásné, moje němě,

vyslovené tajné přání,

co vzalo si vše na potkání,

vše, co kdy jsem chtěl dát,

vše co nevěřil jsem, že se může stát,

teď žije v každém tepu,

mozaiky nás dvou,

zmizely střípky a zmizelo i „v celku“,

půjdeš odtud dál se mnou?

---