Vesmír

Chci odhrnout Ti pramínek,

vlasů neposedných z čela,

chci, aby jako já ses celá chvěla,

z touhy pletu řemínek,

s ním k sobě těsně nás svážu,

se šimráním tisknu se Ti blíž,

když kradu Tvých jisker letmé pohledy,

pak hledám na stud svůj skrýš

když s tváří nenápadného pobědy,

se prolíbávám od Tvých retů stále níž,

v duchu,

k tělu,

tak kdy už si mě ochočíš,

jen se nezlob – teď se probudíš.