Tajemná minulost - 2.kapitola

První dny mého upírství jsem strávila s tou neznámu dívkou, která mi slíbila, že mi pomůže.

Ale po delším čase nebyla neznámou osobou, kterou mi osud přivlál do cesty. Po nějakém čase jsme se více si jedna druhou oblíbily. Mé jméno prozradila a taky k svému příběhu jak se sama stala upírkou. Její jméno je Katherine Pierce. Asi dva týdny začátku nového života jsem strávila s ní. Ale na slunce jsem nemohla, neměla jsem ochranu jako Katherine. I když jsem s ní byla šťastná něco mi v životě chybělo a moc dobře jsem věděla co.

Chyběla mi Alexa, která mi byla jako opravdová sestra a nemohla jsem před ní mít tajemství. Tak jsem se při první příležitosti vydala po setmění zpátky domů. Okamžitě jakmile mě Alexa uviděla, vrhla se na mě a objala mě. Jenže jsem jí musela odtrhnout, protože jsem ještě svoji žízeň neuměla ovládat.

,, Co se děje? ‘‘ zeptala se mě, protože tohle jsem nikdy neudělala.
A tak jsem se bez okolků pustila do vyprávění. Když mě vyslechla do konce prozradila mi zase svoje tajemství a vyrobila pro mě sluneční prsten, abych mohla vycházet ven i ve dne.
Katherine jsem už za těch 165 let vídala jen jednou za takových 20 let. Přece jenom nemůže a nemohla být pořád se mnou. Ale byla se mnou Alexa, která mi pomáhala se ovládat. Za tu dobu jsme spolu stihly vystřídat spoustu měst, většinou jsme ho musela opustit kvůli mně. Za prvé stále vypadám stejně mladě a za druhé ne vždy jsem se ovládla a někomu neublížila. Sice ti si to zasloužili za své chování, ale i tak byli to lidé, kteří měli rodinu a domov.
Ale teď konec s minulostí a vzpomínkami, jdeme zpět do současnosti. Zrovna v tuhle chvíli žijeme s Alexou v jednom malém, ale útulném městečku. Kde jsem si konečně našla, alespoň pár přátel, i když vím, že bych si od lidí měla držet odstup, jak říká Alexa. Ale už několik desítek let se držím na uzdě a cítím se, že už svoji touhu mám konečně pod kontrolou. Alexu vždy představuji jako svoji babičku a všem a po každé povídáme, že rodina mi umřela při požáru. A já jsem s Alexou jako jediné přežily.
,, Alexo! ‘‘ křičela jsem na ní asi přes půlku domu, i když jsem věděla, že už není nejmladší chtěla jsem aby si pospíšila. Jelikož to bylo pro mě velice důležité a doufala jsem, že mi to Alexa povolí. Mezi tím, než ke mně přišla jsem dodělala naši večeři.
,, Co se děje? Copak hoří? Už milion jsem ti opakovala, že máš být opatrnější když si hraješ s ohněm. A taky doufám, že se ta tvoje všehochuť bude dát jíst ‘‘ smála se ještě když byla u mě, protože moc dobře věděla, že vaření není má silná stránka.
,, Ale ne o večeři nejde, i když pro mě to hoří. ‘‘ usmála jsem se a opět pokračovala: ,, Už dlouho jsem neviděla Katherine, asi tak v roce 1990 jsem ji viděla naposledy v New Yorku a dost se mi stýská. A tak jsem se chtěla zeptat jestli by jsme ji nešly navštívit. Prosím. ‘‘ a nahodila jsem na Alexu smutné psí oči, aby mi to dovolila, jelikož jsem dobře věděla, že Alexa Katherine moc v lásce nemá. A doufala jsem, že to dovolí kvůli mně.
,, No, neděla na tebe dobrý vliv co se týče tvého ovládání, ale bohužel když bych ti to nedovolila. Znepříjemnila bys mi život do té doby než by se sem za námi Katherine sama uráčila. Takže klidně bychom mohly, jen je to jeden problém a to ten, že vůbec nevíme kde teď pobývá. ‘‘ odpověděla mi a já zářila štěstím, protože já věděla kde Katherine je.
,, Ty Alexo moje nejdražší sice ne, ale já ano, protože si s ní píšu. V tuhle chvíli by měla být v Torentu. ‘‘ odpověděla jsem bleskově. A čekala jsem na její odpověď jestli mi to stále povolí, když už ví kde je.
Už mi chtěla Alexa odpovědět a přála jsem si, aby to bylo ve prospěch mě.
Jenže přerušil jí hluk, který se táhl z venku. Byl křik, ne štěstím, ale plný strachu a zněl tak vystrašeně. Když jsem chtěla vyběhnout na pomoc, křik z nenadání ztichl. Prostě jediné co šlo slyšet byl jen puls dotyčného. Ale ještě něco nového se tu objevilo, byla neoblomná a rozkošná vůně čerstvé krvi, které teče a teče.
A teď jsem jen slyšela jak padá mrtvola bez krve na zem, a tak jsem si přála, aby to co v ní bylo v tuhle chvíli ve mně, i když jsem věděla, že tuhle myšlenku musím co nejrychleji dostat z hlavy.
A najednou někdo vkročil do naše příbytku, šel pomalým a klidným krokem nikam nespěchal. A už byl ve dveřích, a já jen překvapení otevřela pusu. Byla jsem ráda.
Než jsem něco řekla, Alexa mě předběhla.
,, My o vlku, a vlk už je ve dveřích.‘‘