Rak

Šel jsem temným tunelem, byl listopad a já věděl, že už musím k tomu doktorovi. Za mnou fetky, předemnou fetky a postávající fetky hladěj milionářský auto. Žmoulám si přes kapsu ptáka a mám strach. Takovej strach, že mám kalhoty suchý. Je osm hodin a jsem kousek od vstupu do polikliniky. Vrátnej se na mě ušklíbá 

"nazdar mladej vole koukáš jako by ti někdo narval šroubovák do prdele."

ušklíbnu se na něj a jdu tunelem k doktorovi.

" á dobrý den pane Šťastný s čím sem jdete teď, ten angličák v prdeli, kterej jsem Vám vyndával minule byl rarita"

sestra na mě čumí a doktor si nandává rukavice, chvilku se hrabe v mý prdeli. Zarazí se a přestává.

"Pane Šťastný máte raka"

Cože jak je to možný je mi teprve dvacet pět let.

"Nevím, ale máte v zadku raka."

Nevím co mám dělat před očima se mi vynořujou chvíle, co jsem posral. A v tom rána něco ze mě spadlo.

"Vážně pane doktore z prdele mi vypad rak. Jak se tam dostal?"

Neplaval jste někdy v rozmezí pěti dnů v řece. 

"to bych si pamatoval"

Odcházel jsem ze sklíčenými pocity a divnou intuicí, že mám v prdeli oplodněný vajíčka.