Podzimní

Slunce pomalu ztrácí svůj jas. Letní bouřky vystřídaly studené deště smáčející chodníky měst. Barvy. Jsou všude. Listy nevědě, kterou barvu si vybrat dřív, přecházejí ze žluté do oranžové, z oranžové do červené a nakonec se spokojí s hnědou a trpělivě čekají, až je spálí mráz a překryje bílá peřina. Po nebi se rozlije kbelík bíle až šedé barvy a nahradí tak pomněnkovou modř. Lehký vánek se vzmuží v silný vichr, jež si do své moci vezme vše, co se mu pokusí postavit do cesty. A tak listy bezmocně poletují nad usínající krajinou. Už dávno opustily své domovy, kterými jsou teď již holé větve, hlásající příchod mocné a nemilosrdné královny, totiž zimy.