NEdáš se

Dojímá mě ten smích, který se obejvuje zároveň s pláčem. 
 

Ale proč? Asi aby to tak nebolelo.
 

 Dojímá mě pláč, když už tě od smíchu bolí pusa. Asi proto, že dokonalost není.
                                         

 A nebo je právě v tom prolínání?
 

Líbí se mi jak špatně jde smýt otisk rtěnky ze sklenice od vína a vlastně vůbec ze všech sklenic.     
 

Asi proto, že stopy ženy jsou vždycky špatně smytelné. Zaschnou a ten kdo je chce odstranit se trápí. A přitom,kdyby to nechal být, tak si toho třeba  nikdo nevšimne. 
 

Baví mě ten stav, kdy střízlivíš a je ti trapně i když před chvilkou to byla euforie.
 

Asi proto že ses na vteřinu nebál být šťastný a  všechny barvy si viděl jasněji. 

 (Což je paradox, protože po třech panácích už vidíš rozmazaně.)  

Dojímá mě ta chvíle, kdy miluješ všechny a všechno a ve vteřžině už zase ne.

Asi proto, aby ses nedal příliš snadno.....