Tajemná minulost - 4.kapitola

Já mám bratry? Stefana a Damona? I přes velké snažení, jsem tomuto faktu, že mám rodinu nemohla stále uvěřit a snažila jsem se sama sebe přesvědčovala. I když jsem si myslela, že jsem to překonala hned na začátku tak i do téhle chvíli jsem tomuto nemohla uvěřit.

Podle Katherine asi tak za 10 minut už budeme v Mystic Falls, v městečku, kde najdu a setkám se svojí rodinou. A celých těch skoro 5 hodin jsem doumala a přemýšlela jestli se tohle skutečně děje. Že by i mě konečně potkalo štěstí?
A já jak naschvál jsem na těch 10 minut usnula, já prostě nemohla spát cestou já musela usnout chvíli před prvním vzhlédnutím mého nového domova. Ale teď to nebude jen město, dům, ve kterém budu spát. Ale místo, kde najdu rodinu a možná i nové přátelé.
Katherine i Alexa moc dobře věděly, že chci Mystic Falls vidět hned od samého začátku. Tak než jsme vjeli do města, zastavily a Alexa mě vzbudila.
,,Miláčku, už jsme tu. V tvém novém domově s novým a skutečným začátkem. Vítej v Mystic Falls.‘‘ řekla a já se jen dívala na ceduli, která měla vítat návštěvníky tohoto města.
,,Ok, už jsem vzhůru. Může jet.‘‘ odpověděla jsem s úsměvem na tváři, i když jsem byla šťastná v hlouby duše jsem byla i nervózní. Co když se mým bratrům a jejich přátelům nebudu líbit. A jak vezmou tuto informaci, že mají sestru? Dobře a nebo mě odvrhnou bez toho aby mě spoznali?
Ale na tuhle chvíli jsem pochyby zahodila za hlavu a začala se koukat po Mystic Falls. Toto město nebylo jak to předchozí, nudné a bez života. Tady to žilo od samého začátku, všude byl život. Všude to žilo, tolik lidí a pití. Nejvíce se to však hemžilo kolem baru Mystic Grill. Katherine viděla, že mě nejvíce zaujal tento bar a řekla: ,,Tam často chodí tvoji bratři, jestli chceš zítra se tam můžeme stavit. Dneska pojedeme domů, můžeš si lehnout.‘‘ když už jsem chtěla říct, že chci jít do města už dneska zastavila mě a pokračovala: ,,Už jsi unavená, zítra je taky den. Zítra se můžeš podívat po celém městě. A já tě zatím půjdu přihlásit na školu. Mladší z bratrů chodí taky do školy, takže mu můžeš být na blízku.‘‘
I na tohle jsem chtěla něco namítnout, protože do školy se mi dvakrát moc nechtělo. Ale když tam bude Stefan, kvůli němu to tam nějak vydržím. Neříkám, že škola mi nejde, ale že by se mi chtělo jí znovu absolvovat, tak to ne. Mě škola jde, hlavně dějepis.
Jak jsem tak přemýšlela, už jsem stály s autem před velkou bránou ještě většího domu. Byl dokonalý a já věděla moc dobře jak tento dům Katherine dostala. Nechápu, proč všechny ovlivňuje, když to jde i jinak. Co? Tohle jsem si vážně pomyslela? Asi po těch asi 145 letech má Alexa na mě vliv, protože tohle může být jenom z její hlavy. Já osobně proti ovlivňování lidí nic nemám, někdy mi to dost usnadní práci, ale Alexe nic neříkám pro jistotu.
Když už konečně auto zastavilo, vysedla jsem a vzala si z kufru své batohy. Vešla jsem tedy do toho překrásně obrovského domu, který uvnitř byl ještě hezčí a větší.
,,Můžeš si vybrat jakýkoliv pokoj budeš chtít. Je jich tu asi 15 a každý má svoji koupelnu. Pak jsou tu dva velké obývací pokoje, obrovská kuchyň. Potom je tu sklepení a zahrada s bazénem i s výřivkou.‘‘ řekla Katherine a šla do kuchyně i s Alexou.
Vrhla jsem se nahoru, prohlížela jsem si jeden pokoj za druhým. Až mě nakonec uchvátil ten poslední. Byl veliký asi tak jak velké jak kuchyň s obývák z předchozího domu. Postel s nebesy, kosmetický stoleček, odpočinková část s dvěmi křesly a knihovnou. A šatník byl tak velký jako normální pokoj. I koupelna byla úžasná, byla tu sprcha i vana. A to obrovské zrcadlo, prostě wow. Hodila jsem batožinu do šatníku, vybrala si jednu z mých oblíbených knížek z knihovničky a šla i s ní do postele. Pěkně jsme se uvelebila a otevřela knížku na první stránce, ale než jsem začala číst mé víčka už byly sklopené dole a já se bez zábran vrhla do říše snů.