Balada o hovně

Malí muž nasoukaný ve velké vestě. Uprostřed zeleného pilem zaprášeném parku. Pozoruje,  Co se kolem děje.  Rád to tak dělá. Někdy se takhle několik hodin kouká na holuby. Jak lítají ze střechi na střechu. S jakou elegancí se přesouvají. Nikdy je však nekrmil!   
          Rád pozoruje také rodiny. Je na nich něco kouzelného. Když vidíte malého kloučka. Jak má ruce zahřívané pevným milujícím stiskem dlaní svých rodičů. Nebo dítě vydírající svojí náctiletou maminku svým brekem. Někdy má chuť vstát a vlepit té matce pár facek. 
       Jednou si k němu přisedl urostlí muž. Měl asi černý kabát s velkýma zlatýma knoflíkama. A tu trošku vlasů co mu zbyli měl načesanou na pravou stranu silně zapáchající jahodovou pomádou. 
"Ahoj je tady místo?"
"Není."
"Pozoruji tě už dlouhou dobu, Každej den od čtyř do osmi tady sedíš, na té lavičce a nic  neděláš. A chceš mě tvrdit že tu není místo."
"Přesně tak je tu plno laviček tak si sedni na jinou a neotravuj mě doprdele."
"Dostal jsi šanci, ale jak myslíš, zemřeš v osamění."
Toho muže už v tom parku nikdy neviděl.
       Někdy také pozoruje faunu. Motýli jak poletují nad rozkvetlími růžemi. Mravence jak disciplonovaně nosí zásoby do té podivné hromady co stojí u stromu. Jednoho dne přišli podivní muži v bílích šatech. Vytáhli podívné přistroje a začili do mraveniště vstřikovat smrdutý plyn. 
"Nechte je být mají taky právo na život." Řekl.
"Co to meleš za sračky jsou to blbý mravenci, ničí náš park musíme je vyhubit."
"Jenom proto že ničí a vy děláte co v tuto chvíli?"
"Jsou to zkurvení malí bezduchý šmejdi." Řekl ten druhej urostlejší pán v bílém obleku. Pán zmlk nemá to cenu. Jsou to přece lidé
       Jednoho dne se v parku nic nedělo. Když už se chystal muž jít zpátky domů. Uviděl kroužícího jestřába. Jak pozorně sleduje park, hledajíc svojí kořist. Svět utichl a jestřábí řev se rozezněl po celém parku. K muži přiběhla malá bílá myška. Snažila se mu vyškrábat na nohavici. On jí chytil a opatrně položil na zem. Všiml si že jestřáb přestal kroužit. Místo toho se střemhlav vrhal proti myši. Těsně před zemí se jestřáb opět vznesl tentokrát s píštící myší v pařátech. Pán pozorně sledoval jak jestřáb zaletěl s myší na nejbližší větev. A pomalu jí začal svým zobákem odtrhávat kusy masa z břicha. Pán mlčky vstal a vydal se domů. Vyzul jse ze svých o číslo větších bot. Vyslíkl si rozervanou bundu a pověsil jí na kliku. Přitáhl si židli do středu pokoje. Vylezl si nahoru. Po chvilce židli skopl na zem. Nohy se pohupovali uprostřed prázdného bílého pokoje. Jinak to byl docela krásný den.