and another ghost story

... jak praví staré učení, anglický název odradí Konvalinu. Prastaré učení, psané v knihách se s nimi pomalu mění na prach.

Až po nebi poletí kočár ve tvaru dýně a z něj se usměje princezna, až se sochy vyrvou ze země a majestátně se vznesou k nebi;

až se narodí spasitel a Herodova tunika se zbarví jeho krví;

až půjdu takovým divným tunelem... je tam tma, zprvu, pak světlo jak od svíček a nakonec taková malá tíseň.

Tíseň, která sídlí i uvnitř mě. Ta tíseň co mě nutí ptát se po smyslu, ta tíseň, co mě nutí jak pijící srnu náhle se bez důvodu otočit a zadívat se za sebe -

Ta tíseň, co se mi vpletla do střev, ta mě nutí otáčet se každou chvíli.. ale nejsem blázen. Při smrti je člověk sám a když vyjde hvězda, narodí se dítě.

...

V tom jednom okamžiku ale, v tom tunelu nebude prázdno. Budeš tam ty a já půjdu z druhé strany. Budeme se blížit k sobě, až se navzájem dotkneme.

Ten pocit bude krásný a bude jedno jak kdo vypadá. Všichni budou v tu chvíli jedno. Prach, z kterého vzešli, je totiž prach života. A prach života je pro lidskou populaci to nejlepší možné uspořádání.