Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKočka
Autor
MPL
Kočka
Ve značkovém kabátu se mu ani náhodou přes plot lézt nechtělo.
Stál před sousedovým, odporně zrezlým oplocením a nadával, jaký je pitomec. Nejen, že nechá svou manželku odjet na týdenní nákupy do Paříže, ale dokonce jí i slíbí, že se postará o jejich rodinný domek, jejího bílého kočičího miláčka nevyjímaje.
Nyní ho už větve škrábaly do obličeje a on musel potlačit několik vybraných nadávek. To zvíře měl okamžitě zavřít do sklepa.
„Ten ďábelský tvor snad umí překonávat gravitaci…“ mumlal si pro sebe několik metrů nad zemí. Ale vzpomínkami byl jinde.
Když odjížděla a se slzami v očích se loučila se svým milovaným mazlíčkem, tou hnusnou, chlupatou potvorou, kladla mu na srdce, že Kissinka v žádném případě nesmí po setmění vycházet z domu. V ten okamžik si myslel, jak ho po týdnu splněných přání a následného návratu domů, do uklizeného a opečovávaného hnízdečka lásky, bude milovat. Přepočítal se.
Hned, jak se za jejím hříšně drahým pláštěm snad z polární lišky zabouchly dveře, otevřel si pivo a sportovní rubriku.
A teď tu, jako největší hlupák všech dob, visí za límec svého značkového kabátu a jen několik metrů od něj si ho, lízajíce tlapku, měří dva páry vysmívajících se zelených očí.
Před domem zastavuje černý taxík. Vystupuje z něj štíhlá postava v dlouhém kabátu značky tak věhlasné, že ji ani nezná a taxikář ověšený taškami a taštičkami sice různých rozměrů, avšak stejně “potřebných“ obsahů, který k jeho veliké nelibosti dostává od jeho ženy polibek na tvář.
Nitky bundy začínají povolovat a takřka komickým praskáním upozorňovat celé okolí na velice netradiční pohled.
A on má chuť tu potvoru zabít…
5 názorů
Ahoj. Jen tak na úvod - s prózou opravdu začínám. Měla jsem sklony k psaní už od mala, ale posledních několik let jsem psala spíše "básně", povídky mne chytly teprve nedávno a spíš se učím, oťukávám různé styly, hledám se... Chápu, že tohle není nejlepší. Napadlo mne to čistě náhodou a okamžitě to sem picnout nebyl nejlepší nápad, s malým odstupem času to uznávám. Nicméně frázi "konstruktivní kritika dokáže zlepšit autorův literární projev" nepovažuji za klišé a proto budu psát dál, když se něco zdaří, tak dodám :).
Ještě tu kurzívu, jak zmiňoval DT - Byla původně pro minulou řeč. Jenže jsem si trochu hrábla do wordovského souboru a ten to pochopil o něco jinak...
Asi s psaním prózy začínáš.
Já si to musel přečíst několikrát a docela mě zaráží, proč mícháš přít. čas s minulým?
Potom jsem tam zahlédl i kurzívu. Dobře, řekl jsem si. Pokud ta kurzíva má označovat ten minulý čas, tak proč je kurzívou psáno i v čase přítomném?
Myslím, že ses do toho sám zamotal a neuvědomil si časy.
Jinak jak píše Lakrov, šlo by to napsat lépe.
Je to scéna, kterou kdekdo z nás zná, a myslím, že by se z ní dalo vytěžit víc. Třeba tím, že by ses namísto zdůrazňování "značkovosti", (která má snad dokreslovat bohatství a povrchnost) pokusil vložit do myšlenkového monologu "zachránce" cokoli, co by tomu příběhu dávalo nějaký smysl. Náznak takové snahy spatřuji ve větě "...Ale vzpomínkami byl jinde..." jenže vzpomínka, která následuje, k ničemu takovému nesměřuje.
V téhle větě: "...sousedovým, odporně zrezlým..." je navíc čárka a tahle věta: "...několik metrů od něj si ho, lízajíce tlapku, měří dva páry vysmívajících se zelených očí..." je takový lingvistický rébus :-)