Pavouk na lampě

Obkloupujme se

Betonovými hrady

Vodními příkopy, pastmi za zdmi

Šedá monstra hrozivě tyčící se

Nad naše prázdné mozky

Aby nás kryla a chránila

Ale před čím?

Vítr šeptá

Kolotá proti řádu světa

Před Vámi samými.

 

Halíme se v povrchnost

Daleko dál od přírody

„Na kříž s Tebou pro hanbu světa.“

Vzlyká nebohá osudu nevěsta

Denní zrůdy se halí do čtyřiceti devíti

Odstínů polopravd a lží

Nikdo si nevšimne bílého závoje

Strhnutém vichrem z porcelánového těla

Pavouk si na pavučině notuje

Poslední zahalil stín náznak světla.

 

Všechno přestavilo dávat smysl

Znovu a vždycky a pořád

Další prázdná slova, má oblíbená

Tvoje otřepaná fráze

„Já nechtěla.“

Vzdám hold Tvojí kráse a odvaze

Odejdu do svojí pavučiny

V marné snaze

Najít nevinné světlo luny.

---