Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se75. SUPERKOULE - sny - dílo č. 6
01. 11. 2013
2
3
559
Autor
soutěž KOULE
Ruská archa
Nemůžu usnout, vždycky když se Plavím po Oděse v balonu. Ale vždycky se chci plavit po Höytiäinen. Už je to nuda. Nikolaj Vasiljevič Gogol začne při tom vždycky listovat knížkou a když začne střílet plameňáky, nikdy je všechny nepochytám a snesu se na Krym do lázní (dle Gogolova výběru) a vždycky do sněhobílého obleku, ale dnes(!) Je něco jinak, jsou černé s bílými proužky, (a jak se lesknou a ten materiál, hmmmm) objednávám si víno rudé jako krev, jiskrné jako Don a chtivé jako...
"Ale to vás pěkně vítám Nikolaji Vasiljeviči Gogole."
No to mě podrž.
"Ale já nejsem Nikolaj Vasiljevič, ten spí vedle, já se mu jenom zdám, piju víno a jmenuju se," třeba "Petr Petrovič, no to je jedno, víc nevím."
"Ale to je milé, tak vy nemáte příjmení. Ó pardon, Anton Pavlovič Čechov, mé ctěné jméno."
"No to je výborný, zrovna teď si vás čtu, tady od přítele Gogola, měl vás za polštář."
"A co to je?"
"To je jedno."
"Ukažte."
"Jestli se ještě přiblížíte, hodím ji do jezírka."
"Pardon, pardon."
No to mě podrž.
"Ale já nejsem Nikolaj Vasiljevič, ten spí vedle, já se mu jenom zdám, piju víno a jmenuju se," třeba "Petr Petrovič, no to je jedno, víc nevím."
"Ale to je milé, tak vy nemáte příjmení. Ó pardon, Anton Pavlovič Čechov, mé ctěné jméno."
"No to je výborný, zrovna teď si vás čtu, tady od přítele Gogola, měl vás za polštář."
"A co to je?"
"To je jedno."
"Ukažte."
"Jestli se ještě přiblížíte, hodím ji do jezírka."
"Pardon, pardon."
No, to jsou teda lidi, co jim je do toho co čtu. Asi se projdu, ještě se vzbudí Gogol a taky se začne ptát co čtu, achjo!
"Ale ty jsi hezkej pejsek, čípak jsi?"
"Já nejsem žádnej pejsek, já jsem Lev Nikolajevič Tolstoj."
"A chceš, hodím ti míček."
"Nó, může být."
"Tak chytej."
"Ale ty jsi hezkej pejsek, čípak jsi?"
"Já nejsem žádnej pejsek, já jsem Lev Nikolajevič Tolstoj."
"A chceš, hodím ti míček."
"Nó, může být."
"Tak chytej."
To byl ale divnej vořech. Ale ne, tam zase někdo jde.
"Ale Petře Petroviči, úplně jsi se nám ztratil, docela jsi rozbil partii... no, jak se to jenom zase..."
Jednou tady kváknu nějaký jméno a už mě všichni znají, hrozný!
"Já vás neznám a kroket už nehraju vůbec."
Asi přece jen vzbudím toho Gogola.
"Chá, chá, ty starej brachu, co tě to zas popadlo. Dobře vašnosto, já jsem Alexandr Sergejevič Puškin, těší mě, spokojenej?"
"Ne, vůbec ne, hledám Gogola a Tolstoj se mi někam zaběhl s míčkem."
"Tolstoj je kocour?"
"Ne, malej psíček. Měl jsem ten míček moc rád, byl žlutej, spal jsem s ním i jsme spolu chodili do práce."
"To je výborný, vždyť ty jsi nikdy v práci nebyl, neblbni a poď k nám."
"A je tam hodně lidí?"
"Já se z tebe asi zblázním smíchy, jsou tam všichni, jako dycky, Nikolaj, ale ten spí, Anton a vůbec prý nechápal to vykání, byl tak zblblej, že ti začal říkat Gogole. Chá, chá... no taky Fjodor a Michail."
"A co vořech, ten tam není?"
"Cože, jakej ořech, poď, prosímtě."
Až tě vzbudím Nikolaji, tak tě uškrtím a budu se ti zdát já. A proč se ti zdají i lidi z budoucna, já bych tě nejradši...
"Poď a necourej se pořád."
Jednou tady kváknu nějaký jméno a už mě všichni znají, hrozný!
"Já vás neznám a kroket už nehraju vůbec."
Asi přece jen vzbudím toho Gogola.
"Chá, chá, ty starej brachu, co tě to zas popadlo. Dobře vašnosto, já jsem Alexandr Sergejevič Puškin, těší mě, spokojenej?"
"Ne, vůbec ne, hledám Gogola a Tolstoj se mi někam zaběhl s míčkem."
"Tolstoj je kocour?"
"Ne, malej psíček. Měl jsem ten míček moc rád, byl žlutej, spal jsem s ním i jsme spolu chodili do práce."
"To je výborný, vždyť ty jsi nikdy v práci nebyl, neblbni a poď k nám."
"A je tam hodně lidí?"
"Já se z tebe asi zblázním smíchy, jsou tam všichni, jako dycky, Nikolaj, ale ten spí, Anton a vůbec prý nechápal to vykání, byl tak zblblej, že ti začal říkat Gogole. Chá, chá... no taky Fjodor a Michail."
"A co vořech, ten tam není?"
"Cože, jakej ořech, poď, prosímtě."
Až tě vzbudím Nikolaji, tak tě uškrtím a budu se ti zdát já. A proč se ti zdají i lidi z budoucna, já bych tě nejradši...
"Poď a necourej se pořád."
"Á tady ho máme." No, teď to bude trošku složitější, proto si mě moderátora k sobě do snu pozval Gogol a budu mít vždycky šikmé písmo, občas i nějakou hrubku vychytám, takže: řekl Bulgakov.
"Ó já se vám tak obdivuju, no co já se vás načetl, och, och." Oplzle líbá ruku Petr Petrovič.
"Co blbneš, tady píše jenom Anton." Řekl Michail, tedy Bulgakov jinak.
"Ty si zase pěkně sťatej, hochu z tebe bude asi básník," ozval se celým jménem i hlasem Fjodor Michajlovič Dostojevskij, pěkný kvítka a nikdo prý nepíše, tedy kromě Antona, že?
"Lve, nedrbej se pořád, budeš mít úplně olysalý ouško." To byl Anton.
"Lve, kdes nechal míček, byl můj jedinej, co já si jen počnu, co já si jen počnu."Petr Petrovič, no jak je vidět i velkostatkář s tisíci duší může mít malé problémy.
"Brachu, dej si vodku." Alexandr.
"Můj míček." Petr Petrovič. Já bych si tu vodku klidně dal, ale nemůžu. Mě nikdo nevidí, děs.
"No, co se tu pořád děje, to se nemůžu chvilku prospat?" Nikolaj se vzbudil.
"Gogole, já tě uškrtím, ty prevíte, já se ti zdám a ty si klidně vzhůru? Petr Petrovič se vrhnul na Gogola, chvíli se směšně váleli po zemi, mimochodem krásně střižený trávník, pak se ale nějakým zázrakem Gogol vysmeknul a dal se na úprk před šíleným velkostatkářem, hm, co dál?
"No, co že jsme to hráli za hru?" Alexandr se chopil řeči.
"Ani ti nevím." Fjodor.
"Ale Lve, nedrbej si pořád to ouško, dyť už jsem ti to říkal." Anton.
"No jo, porád." Tolstoj.
"Že máme dnes krásně, že?" Michail.
"Ano." Alexandr.
"Hmmm." Anton.
"Děte k šípku." Fjodor.
"Haf." Lev vytáhl z pod stolku míček a kouše do něj.
"Ó já se vám tak obdivuju, no co já se vás načetl, och, och." Oplzle líbá ruku Petr Petrovič.
"Co blbneš, tady píše jenom Anton." Řekl Michail, tedy Bulgakov jinak.
"Ty si zase pěkně sťatej, hochu z tebe bude asi básník," ozval se celým jménem i hlasem Fjodor Michajlovič Dostojevskij, pěkný kvítka a nikdo prý nepíše, tedy kromě Antona, že?
"Lve, nedrbej se pořád, budeš mít úplně olysalý ouško." To byl Anton.
"Lve, kdes nechal míček, byl můj jedinej, co já si jen počnu, co já si jen počnu."Petr Petrovič, no jak je vidět i velkostatkář s tisíci duší může mít malé problémy.
"Brachu, dej si vodku." Alexandr.
"Můj míček." Petr Petrovič. Já bych si tu vodku klidně dal, ale nemůžu. Mě nikdo nevidí, děs.
"No, co se tu pořád děje, to se nemůžu chvilku prospat?" Nikolaj se vzbudil.
"Gogole, já tě uškrtím, ty prevíte, já se ti zdám a ty si klidně vzhůru? Petr Petrovič se vrhnul na Gogola, chvíli se směšně váleli po zemi, mimochodem krásně střižený trávník, pak se ale nějakým zázrakem Gogol vysmeknul a dal se na úprk před šíleným velkostatkářem, hm, co dál?
"No, co že jsme to hráli za hru?" Alexandr se chopil řeči.
"Ani ti nevím." Fjodor.
"Ale Lve, nedrbej si pořád to ouško, dyť už jsem ti to říkal." Anton.
"No jo, porád." Tolstoj.
"Že máme dnes krásně, že?" Michail.
"Ano." Alexandr.
"Hmmm." Anton.
"Děte k šípku." Fjodor.
"Haf." Lev vytáhl z pod stolku míček a kouše do něj.