Mon ami

Omlouvám se za nedokonalost. Já nejsem dokonalá a ani má poezie. Nehledejte chyby v rýmech a nespravujte pravopis. Hledejte co je uvnitř a já se smířím s osudem.

Stále usínám,stále se budím,

stále umírám, stále se rodím,

stále nacházím, stále ztrácím,

stále jdu v před a přece se vracím.

 

Poprvé naděje a poprvé víra,

poprvé v rose a poprvé zmírám,

poprvé svoje a poprvé tvá,

poprvé šťastná i zabitá.

 

Kamenem házím si po cestě osudy,

křížem si zakryju svou duši na ruby.

Vánkem se zahalím. Nahá jsem před tebou,

tvé ruce nejdou vstříc, tvé oči zazebou.

 

Úsměv mne stojí nadlidské úsilí,

pro tebe Romeo mne duše zabolí,

pro tebe otrhám svá jediná křídla

pro tebe s úsměvem, který mne sžírá.

 

Tobě tu píšu ač stojíš za mnou.

Pro tebe slova co z úst mi nevyjdou,

pro tebe píšu a k tobě se obracím

ačkoli ve skrytu duše už krvácím.

 

Zasloužíš si být šťastný a já chci abys byl!

Pokud máš být šťastný s ní, pak budu i já.

---