Bez jehel se žije hladce…

Mám ráda tu bublinu, když se večír opiju…

Vznáším se a poletuju, je mi lehko na duši,

tak lehko jak pírku v letu, to když jehlu neslyším….

 

Pociťuju na těle, jak se mám to vesele,

Vyprávím a recituju, předvádím a halekuju.

 

A oni? Smějou se…

A oni? Dívaj se...

 

Jen mé vtipné, krásné já,

na stupínku stojí,

to když ostatní mě volí…

 

Směju se…

Dívám se…

 

Mám ráda tu bublinu, když se večír opiju…

Když vidím ho, a on vidí mě,

a na stupínku stojím.

 

Jak krásně je to na světě!

Jsem vtipná – směje se.

Jsem hezká – dívá se.

A všichni vědí. I já vím.

A vím, že oni vědí.

Vědí, vím a zase vědí,

A tak na mě zase hledí.

 

Mám ráda tu bublinu, když se večír opiju…

Když létám si a poletuju,

a se světem si koketuju,

Když krásně je mi na světě

a v bublině si bublám.

 

Jóóó, když víno proudem teče,

a nikomu nic nevadí,

když žádná jehla neútočí,

a moje já se v kole točí,

když trapnost není trapností,

jen pouhopouhou hravostí

a stejně tak jak v hlavě vaší,

zní to dobře navenek,

to si potom připadáte

jako v ráji myšlenek!

 

Jóóó, mám ráda tu bublinu, když se večír opiju…

Neb bez jehel se žije hladce,

všichni šeptaj: „Sni a sladce!“

A tak sním a šeptám s nimi,

A k vzduchoprázdnu putuju.

 

Vzduchoprázdním k vzduchoprázdnu,

Vzduchoprázdno vzduchem mým,

Já vzduchoprázdnem a vzduchoprázdno mnou,

to když oči se mi uzavřou.

 

->->­->->->->->->­->->->->

->->­->->->->->->­->->->->

->->­->->->->->->­->->->->

->->­->->->->->->­->->->->

->->­->->->->->->­->->->->

->->­->->->->->->­->->->->

 

Oči otevřou mi pařáty paprsků.

Mají nástroj.

Vidím a neviděla bych.

Nesměju se.

To už vím a oni vědí

a slyším zvuk to neblahý.

 

Nemám ráda tu bublinu, když se večír opiju…

 

 

---