Domov II. 8.díl

Domov  II.

8.díl

Oba jsme na sebe kývli a nahrnuli se do obýváku, kde na někom ležel Sora a nehodlal se hnout. Hodný pejsek pomyslel si Sasuke.  Sora vítězoslavně ležel na nějakým chlapovy jak na trůnu a bránil mu vyškrábat se na nohy. „Pomozte mi někdo haloo ?“ Naruto odvolal Soru a ten hned přiklusal, když ho volal páníček. Muž se vyštrachal na nohy a trochu se dal do kupy něž promluvil. „Konečně, už jsem myslel, že nepřijdete a  kde se tak pozdě couráte víte jakou jsem měl starost a Kakashimu jsme museli dát injekci na spaní jinak by snad i vylítnul z postele.“ Dořekl a mnul si krk, protože ho měl úplně ztuhlí a boleli ho záda přeci jenom Sora nebyl žádný drobeček. To je.. „Doktore co vy tady?“ Ptali se oba najednou. „Volal jsem a když jste to nebrali rozhodl jsem se zavolat kolegovi, aby za mě vzal službu a nasednul jsem do auto a jel sem.“ Doktor si sednul do křesílka a snažil se moc nehýbat, protože ho celé tělo bolelo a připadal si jako rozlámaný. „Toho psa by jste měli trochu vychovat! Kde jste vůbec byli takhle pozdě?“ Sasuke si sednul na gauč a zeptal se taky otázkou. „A jak jste se vy dostal dovnitř?“ Naruto si sedl vedle Sasukeho a jen našpicoval uši, aby dobře slyšel. „Já? No dveřma jak jinak, ale pak na mě skočil váš mazlíček a už jsem se nehnul.“ Vysvětloval doktor a pozoroval Soru, který se stočil do klubíčka a každou chvilku po něm pomrkával.           

„Víš já zapomněl zamknout.“ Přiznal se Naruto a díval se do země. „Za tohle bys zasloužil pětadvacet a ještě by to bylo málo.“ Naruto juknul na Sasukeho a povídá. „Jestli myslíš rámenů tak pětadvacet je málo.“ Mlsně se olíznul. No jo to je náš Naruto myslí jenom na jídlo pousmál se. „Máš jediný štěstí, že nás nikdo nevykradl to by ses pak mohl s těma novejma botama rovnou rozloučit, když si je nechal v botníku.“ Doktor pozoroval jak se ty dva hašteří a úplně zapomněli, že je tam s nimi. Pomalu se zvednul z pohodlného křesílka, aby mu náhodou neruplo v kříži a sunul se ke dveřím. „ Tak vidím, že jste v pořádku tak já půjdu, ale zítra mi musíte říct kde jste tak pozdě byli jasné?“ Čekal na odpověď, ale ty dva stihli hned usnout. „Tak abych šel co myslíš bafane?“ Odpovědí mu bylo haf haf. Doktor vyšel ven a slyšel jak pes došel zabouchnout dveře. Šikovnej aspoň vím, že když zapomenou zamknout nic se jim nestane. Kam teď? Domů spát a nebo vystřídat kolegu rozhodoval se doktor. Podíval se na hodinky, které ukazovali za pár minut čtyři ráno. Asi se na ten jejich příběh vyspím a nastartoval auto. Jen jestli mě pak Kakashi neodstřeli za to, že jsem je moc nehlídal, ale snad se zas tak moc nestalo v pořádku jsou tak co. Nasednul do auta a odfrčel se vyspat.

Ráno se probudil Sasuke jako první a viděl jak vedle něj Naruto ještě spí. Opatrně mu sundal hlavu ze svého ramene a snažil se postavit, aby unaveného bratrance neprobudil, když se mu to konečně podařilo přilítl do obýváku Sora.  Sasuke mu  naznačil, aby se zklidnil, ale to by nebyl Sora, kdyby něco neprovedl. Začal se motat okolo balkónových dveří, až ze stolku, který byl poblíž zchodil vázu. Naruto se jen zavrtěl a spal dál. „Ty máš, ale štěstí.“ Otevřel Sorovi dveře a ten jen zavrtěl ocasem a vyběhnul s hlasitým štěkotem na zahradu, kde začal dovádět se svými hračkami. Vyvádí jako by byl pořád štěně a nevědomky se Sasuke usmál. Po očku mrknul na bratránka a šel chystat do kuchyně snídani. Vypadalo to na klidný den aspoň to tak vypadalo než se z obýváku ozval křik. 

Kakashi se ráno probudil a než se stihnul rozkoukat napochodovala do pokoje vizita. Podíval se na jednoho známého doktora, který vypadal jako by celou noc nespal a odhadoval co se mohlo stát pak si vzpoměl na chlapce a jeho obličej dostal nádech křídové barvy. „Co je Sasukemu a Narutovi?“