Nostalgie

Jsi jako droga, která ovládla mé tělo,

s její reakcí si však rady nevědělo.

sliby, že její účinek je věčný,

každý známí feťák, byl by Ti vděčný.

Pro mě jsi byla, jak po opiu iluze,

jsi však ta láskyplná infuze.

Nejsi ale lék, co mi hned uleví,

ta bolest a úzkost jen tak nepoleví.

Jsou tu ty zlé abstinenční příznaky,

spím, sním a ničí mě ty přízraky.

Proto polykám prášky, a řežu zápěstí,

všechna ta bolest, jen najednou slastí.

Ta krev, co na víno se promění,

ve vínu pravda, věz dobré znamení.

Náhle však naděje, a touha žít,

přestat se litovat a přestat snít.

Jaká vlastně je, ta cena života,

když člověka zabíjí, ticho a prázdnota.