V baru U třech koček

Ucítila jeho erekci a lehce se k němu přitiskla klínem. Tančili na skoro prázdném parketu v baru U třech koček.

„Vypadneme odsud, mám doma lahev skvělého jihoafrického vína.“

„A co ten tvůj inženýr?“

„Sbalila jsem mu kufry.“

Zasmál se.

„Tak dobře, zařídím to.“

Zamířil k baru zaplatit útratu a nechat zavolat taxík. Trochu ho překvapilo, že toho vypil mnohem víc než ona. Kdo tady vlastně koho balí? Ale co, on je ředitel a ona jen holka z marketingu.

Cestou na toaletu se po ní ohlédl. Jednoduché koktejlové šaty, dlouhé rozpuštěné vlasy, štíhlá sportovní postava. Mladá a krásná ženská. Bude mít luxusní miniaturní prádlo a pevné opálené tělo. Ne jako jeho žena, která má po dvou dětech povolená prsa a celulitidu.

Při mytí rukou si všiml, že nemá kravatu. Kde ji mohl ztratit? Byl si celkem jistý, že ji před několika hodinami a mnoha panáky, když opatrně zmizeli z vánočního firemního večírku, ještě měl. Žena mu kravatu ráno pečlivě uvázala na windsorský uzel. Malá rodinná tradice.

Po sedmi letech manželství měli spoustu rodinných tradic. Když spolu začali bydlet, chodil do druháku na vysoké. Ona do prváku. Měli hluboko do kapsy, zmohli se jen na malou garsonku v tmavém domě u tramvajové točny. Spali na matracích, nádobí myli v plechovém dřezu na chodbě, v koupelně nebylo topení a na domovní dveře močili opilci.

V zimě nedokázali byt vytopit na víc než 16°C a na vnitřní straně oken zůstávala námraza. Přesto se tam dokázali zařídit docela útulně. Ona objížděla bleší trhy a nakupovala levné a stylové vybavení, on sehnal na pile pěkné dřevo a postavil originální police.

Po večerech hráli nekonečné partie Scrabble, ve kterých ji téměř nikdy nedokázal porazit. Jindy si společně četli, nebo se milovali.

Zvali si přátele na víno a k večeřím zapalovali svíčku. Jednou to přehnala s alkoholem a polovinu noci zvracela. Držel ji vlasy a vařil zázvorový čaj.

Časem pořídili starší manželskou postel. Červotoče zlikvidoval Lignofixem, zašlé dřevo přebrousil, namořil do barvy světlého dubu a po přelakování byla postel jako nová. Prožili na ni svatební noc a o měsíc později počali první dítě. To už měl čerstvě po škole a pracoval v obchodním oddělení menšího výrobního závodu.

Svoje první auto, modrého třídveřového Fiata 127 s tak prohnilou a děravou podlahou, že mohli za jízdy sledovat ubíhající vozovku, zanedlouho vyměnili za ojetý Opel Vectra.

První syn přišel na svět po vyčerpávajícím devatenáctihodinovém porodu. Byl u toho. Celou dobu. Pomáhal manželce na toaletu, společně dýchali, držel ji za ruku při bolestivém šití. Okamžik, kdy opatrně sevřel v náručí malý křehký uzlík – svého syna – patřil k nejsilnějším v životě.

Když se k ránu vracel unavený domů, dostal najednou iracionální strach z bouračky. Představil si, že z jeho manželky bude vdova a syn přijde o tátu. Musel na chvíli zastavit, projít se a nadýchat čerstvého vzduchu.

Porod druhého dítěte přišel dva týdny před termínem. Tou dobou už byl obchodním ředitelem a měl důležité jednání v Bratislavě. Spěchal za manželkou, hnal auto po dálnici vysoko přes povolenou rychlost, ale když zadýchaně vyklusal do čtvrtého patra okresní nemocnice, jeho holčička už byla na světě.

V práci se mu dařilo. Po třech letech působení na pozici obchodního ředitele se v otevřeném výběrovém řízení ucházel o místo generálního ředitele. Uspěl.

Ojetý Opel Vectra vyměnili za nový Volkswagen Passat a v satelitu za městem si nechali stavět rodinný domek. S garáží pro dvě auta, bazénem a podlahovým vytápěním. Domů nosil velmi slušný plat. I po splácení vysoké hypotéky zbývalo dost na pohodlný život.

On sál ale doma moc nebýval. Ředitelská pozice obnášela každodenní práci přesčas a mnoho služebních cest.  Když šel jeho syn poprvé do školky, byl zrovna na veletrhu v Drážďanech. Zmeškal většinu besídek i první krůčky své dcery. Manželka mu všechny důležité i zdánlivě nedůležité události nahrávala na video, ale nenašel si čas se na ně pořádně podívat.

Žena se do mateřských povinností zprvu pustila s vervou a nadšením. Nakoupila knihy o výchově, předplatila časopis Děti & my, pravidelně docházela na cvičení kojenců a batolat, absolvovala kurz první pomoci dětem a dokonce se angažovala v místním Mama centru.

S druhým dítětem ale její nadšení postupně opadalo. Zatímco on uzavíral obchody za desítky milionů, ona se motala ve stále stejném kolotoči věčného uklízení, vaření, dětských hřišť, prvních nemocí, odřených kolen a polámaných hraček. Potřebovala si odpočinout, ale zároveň zatvrzele odmítala najmout někoho na výpomoc.

Když přicházel večer unavený domů, bývala podrážděná a protivná. Namísto pohodového večera se pak handrkovali o to, kdo uklidí špinavé nádobí do myčky.

Po šesti letech na rodičovské dovolené se na práci těšila jako na vysvobození. Nastoupila na půl úvazku do personální agentury. Třídila životopisy, zadávala inzeráty, zpovídala méně významné uchazeče a cítila se skvěle. Bohužel jen krátce.

Dcera nastoupila hrdě v pondělí do školky a ve středu přišla s teplotou. Zahájila tak nekonečnou sérii nejrůznějších viróz. V prvních čtyřech měsících byla nakonec víc doma, než ve školce. Šéfovou z personální agentury věčné ošetřování brzy přestalo bavit a novou zaměstnankyni vyhodila. Skončila tak zase doma, zklamaná a ponížená.

On mezitím objížděl evropské veletrhy. Toulal se podél malebných vodních kanálů v historickém centru Amsterdamu (se zájmem nahlédl i do světoznámé čtvrti červených luceren), v Madridu pro změnu navštívil arabské lázně Medina Mayrit a zašel na zápas Realu.

Z každé zahraniční cesty posílal domů klasické pohlednice. Další z mnoha rodinných tradic. Děti si je skládaly do krabice a po šesti letech měly docela slušnou sbírku.

Tradice a rituály. Každá rodina má ty svoje. Když se ráno soukal do obleku a chystal do práce, žena mu pečlivě vázala kravatu na windsorský uzel.

Hleděl na sebe do zrcadla na toaletách v baru U třech koček. Byl opilý a pod očima měl tmavé kruhy. Zpoza dveří slyšel veselé hlasy a dunění reprodukované hudby. Pocítil závrať a lehké problémy s viděním. Sklonil se, nabral do dlaní studenou vodu a opláchl si obličej. Ještě chvíli se opíral o umyvadlo, pak použil papírové ručníky a vrátil se zpět do sálu.

Princezna z marketingu na něj čekala u stolu. Pomohl jí do kabátu a společně vyšli ven. Byla jasná a mrazivá zimní noc. Obloha byla poseta myriádou hvězd, dobře viditelných i přes světelný smog rušné ulice v historickém centru. Zavěsila se do něho a zamířili k čekajícímu taxíku.

„Byl to fajn večer, ale já musím domů.“

Ztuhla. Stáli proti sobě u dveří taxíku.

„Ztratil jsi kuráž, řediteli?“

Zasmál se. „Možná.“

„Jak chceš.“ Pokrčila rameny a nastoupila.

„Šéfe, dovezte slečnu bezpečně domů.“ Podával taxikáři pětistovku.

„Hele, nech si to, tágo si platím sama.“

Taxikář se na něho zašklebil. Vrátil mu trochu křivý úsměv a vyrazil na dlouhou procházku mrazivou prosincovou nocí.

---