Krvavá Luna

Snad odpustíte, moji troufalost a chtíč, ten příběh je mi skoro vlastní.

Stal se však už jen mou minulostí.

ONA:

 Ukryta v galaxii - zřím já v dlani mé - konec cesty vím.....

Třpytivou rosou kreslím, kapky jenž  zkanou na polštáři z hvězd

zůstávám v osamění svou

Věz,  že nebudu tvou, rač umřu v objetí Smrti své

 

ON:

Ó Luno, zářivá Ženo, jemně slíbám tvůj třpyt

Chci tě  zachytit, chci se zasytit tvou září

Chci se tebou nakrmit a nikdy nepřestat

 

Ó Matko Země, mračna plná slz jsou ve tvé tváři

Však oči mé při pohledu na Tvou krásu žhnou a  září

Jílce se  pouštím - a  v Masce míru vlákám tě do pasti své 

 

Kreslím z mraků a hvězd - tvou brzkou klec - to však netušíš

A blížím se k Vám na tvou Zem kam příjdu - Hurikán tvůj Kat

pak spočinu v těle tvém...

 Hřmím a otřesu tvou Zemí

A stehny svými budu dotýkat  se břehů tvých

 

Pak bříšky prstů melodií touhy mé -  zní na tvých rtech jenž prosí 

Zachraň mou Zem Ó Pane !

jinak má Luna koupati se v krvi bude

Ach ten sladký tón strachu tvého dechu - tajně tě dobudu

něžnostmi vkradu se do tvých bran hvězdného Chrámu tvého

Ó Luno zářivá vpiji se ti pod kůži, a to za živa!

 

ONA:

Synfonií Bouře mého klínu, já  vzdávám se Stínu tvému

Tak pojď, vejdi vlku, osvětli Boží břehy Luny svou lstí

Teď ostřím Katany pozvedám svou číši smrti vstříc 

Buď jemný, něžný ušetři mne bolesti

 

Vem si můj dech,  já slíbám tvůj břeh slabin

jen ještě chvíli, ušetři mne smrti - ty zlý Havrane černý

Já vzdávám se Vám , teď nahá s deštěm tančím

zlotřilý světče já soucit s Vámi mám

 

A srdce mé teď tluče na buben - já žiji !

k oltáři smrti vedena jsem mým svůdcem

v nekonečnu bodu mého klína

má Zem slastně se vzpírá, chci žít !

 

ON:

A poslední co zříš bude mé Katany třpit 

 jenž zableskne se v očích hvězdných tvých 

a krev tvá zkane na tvůj rovu kříž

pak budeš navždy mou.....

 

 

 

 

 

 

---