Povídka měsíce - Říjen 13 - Hlasování

1. Nenávist - Herr Jaroslav

2. Cesta pryč - e.eucrow

3. Romance o růži - ThCo

1. Nenávist

    Lidská vlastnost nenávist, až patologicky chorobná, je vyjádřená tak přesvědčivě, že běhá mráz po zádech. Ačkoliv to není horor, zapůsobilo to na mě ještě hroznějším dojmem. Nenávist se tu stává opravdu doslova hnusnou.

2. Cesta pryč

    Hlavně pro osobitý styl a vyjádření tajemného světa.

3. Romance o růži

    Na konci mi chybí nějaké překvapení, zvýraznění nebo pointa, což asi povídku poškodilo.

   Např. kdyby mu děvče řeklo: "Tatínek mi vždycky říká, těm co k tobě přiběhnou jako první, těm moc nevěř." anebo "Růže mám ze všeho nejraději..."

Taky jsem nějak prošvihla termín... Ale kdyby přesto:

1. místo - CiaraO: Spolek čtyř mrtvol

2. místo - 16: Pominuteľná večná 

3. místo - Zordon:Terapie

Komentáře pod povídkami

Nějak jsem prošvihl termín hlasování, tak to snad ještě bude platit.

Dám body jen pro dvě povídky, které mě při čtení rychloposuvem nejvíc zaujaly.

Takže dva body  a pomyslné vítězství v mých očích urval Zordon a dílo Terapie. Samozřejmě, lidi vždycky hlasují pro to, s čím se jim autor trefil do vkusu, a tady se trefil přímo do mě, a to naprosto dokonale. :-)  - podle snu jsem napsal třeba povídku "Všechno se změní v růže". Jediná drobnost, co mi v příběhu neladí - asi bych tam už nedával dovětek za hvězdičkami, nechal bych pana Vránu, aby konečně musel začít chodit do práce, ostatně i já do ní musím chodit.

Jeden bod pro HerrJaroslava a jeho Nenávist. Napsané naprosto dokonale, stejně jako jiné příběhy, které jsem od něj četl. Autor ale bohužel sem tam staví zápletky na motivech, které se z kategorie "neuvěřitelný" přesovají do kategorie "nesmysl". Neplavec André by by po skoku z mostu šel ke dnu jako šutr a svým bližním by neřekl ani hasta la vista. Jako neplavec  vím, o čem mluvím. Je to škoda, protože tenhle detail z hlediska logiky bourá celý příběh. Naopak - "spitovací" finále je dokonalé.

Tentokrát je v soutěži tolik dobrých povídek, že tři místa opravdu nestačí... škoda. „Koexistence“, „Na hríboch“, „Romance o růži“, „Terapie“ nebo „Zapálím si kradenou svíčku“ jsou třeba úžasně čtivé příběhy. Mají spád a drží čtenářovu pozornost až do konce. „Cesta preč“, „Nenávist“, „Spolek čtyř mrtvol“ nebo „Tomášův svět a já“ mě navíc zaujaly stylem psaní. A u některých pro mě zafungovalo to, čemu říkám „něco zvláštního“, něco, proč ten text nepustím z hlavy, proč mám chuť číst ho znovu. Takové povídky jsou tu čtyři. S těžkým srdcem tedy rozdělím body mezi tři...

3 body            CiaraO: Spolek čtyř mrtvol

2 body            Arnica: Tomášův svět a já

1 bod              e.eucrow: Cesta preč

Bramboru jsem nechala Jaroslavovi, snad mi to odpustí :-) Podrobnější komentáře jsou u povídek.

Takže. Prečítal som nominované poviedky a páčili sa mi všetky. Nedokážem rozobrať diela a nakuknúť do nich s profesionálnym náhľadom ako niektorí z vás (všetká česť! obdivujem to.). Moje hodnotenie sa zatiaľ obmedzuje na páči sa mi a nepáči sa mi. Napriek tomu sa pokúsim zostaviť rebríček mojich víťazov.

3body Herr Jaroslav - Nenávist. Tu ma oslovila drsnosť celej situácie, smrť a celková strohosť v písaní. Žiadne zbytočné slová, opisy ani dodatky. Silné, účelné vety a zimomriavkový námet.

2body e eucrow - Cesta preč. Hodnotím, hlavne kvôli autorovej originalite, ktorá ho sprevádza a charakterizuje vo všetkých dielach a ktorá sa mi veľmi páči. Baví ma to čítať.

1bod 16 - Pominuteľná večná. Pri tejto poviedke sa mi páči opäť štýl písania, zvolená téma  o živote a smrti a atmosféra celého diela.

3 body - Herr Jaroslav

2 body - lucifuk

1 bod - Gerty

Důvody jsem omylem napsal do nominace.

Nominace za říjen byla bohatá -- Devět děl hned po zveřejnění "nominační diskuse". Nelze to přičítat množství říjnových povídek (57) oproti záříjovým (58), ale spíš příznivé skutečnosti, že o účasti v soutěži bylo uvažováno už v průběhu měsíce (října), v době zveřejnění povídek. Po nahlédnutí do jednotlivých soutěžních děl a vytypování šesti favoritů mi dochází, že vybrat tři nejlepší tentokrát nebude snadné.

Některé z povídek navíc unikly v době zveřejnění mé pozornosti nebo kvůli svému úvodu neprošly "sítem (ne)trpělivosti", takže se neomezím na pouhé přidělení pořadí a zdůvodnění, ale připojím i "poddílový" komentář. Snad mi ostatní hodnotící prominou tento odklon od obvyklé stručnosti.

BODOVANÁ TROJICE:

3 body: Vysoká věrnost autora Gerty Ačkoli se zpočátku (až do půlky) zdá tahle povídka napsaná málo dějově, uvědomuji si, že i při stylu, připomínajícím spíš vzpomínkové vyprávění, se v ní začíná zvolna rýsovat jakýsi příběh, při jehož postupném "vyvolávání" mě napadá, že možná zrovna takhle nějak se navozuje ona mysterióznost, již autor zmiňuje v hlavičce, a že celá ta nedějovost a nenápadné zjevování se příběhu, je vlastně autorův předem připravený záměr. Hi-fi, říkám si po dočtení.

  2 body: Spolek čtyř mrtvol autora CiaraO Prolog odrazuje hned svou druhou, nastavovanou větou (...trochu se polil svou tureckou kávou, kterou se právě chystal ochutnat...), která se (pochopitelně) v průběhu textu ještě jednou opakuje. Alespoň v prologu by bylo vhodné vynechat dovětek "kterou se právě chystal ochutnat". Nedobře na mě působí i slovoesled úvodní věty, číslovka (5) uvedená číslicí a banálnost dialogů, které za ní následují. Naopak pochválit lze korektní interpunkci a grafické znázornění (až na ta velká písmena) přímých řečí. Námětem a taky počtem účastníků mi ten příběh na chvíli připomněl román Dlouhá cesta dolů (Nick Hornby). Od věty "Já jsem byl v neděli v divadle..." začínají mít dialogy obsah, smysl, souvislost a čtení se mi začíná líbit. Uvědomění si důvodu, proč zmizel číšník, je dobře načasované, závěrečný cynismus je působivý. Dobrý nápad, úspokojivé zpracování, dobrá povídka, která však svým ne přiliš úvodem může čtenáře odradit. Nebýt zařazena do soutěže, skončím se čtením (což se zřejmě stalo) hned po prologu.

  1 bod: Pominuteľná večná autora 16  Tahle povídka mě dost zasáhla; natolik, že mě při jejím čtení ani nenapadaly žádně rýpavé náměty k opravám. Jen po dočtení si říkám, že prolog je zvláštní; jako by se ke zbytku textu ani nehodil. Uznávám však, že takováhle povídka prolog potřebuje a vlastně i s jeho námětem souhlasím. Jen by se ho možná hodilo jinak zformulovat.

NEBODOVANÁ MÍSTA: 

Nenávist autora Herr_Jaroslav Ačkoli úvodní odstavec působí roztápaným dojmem (jeho smysl mi -- dle autorova záměru -- dochází teprve po dočtení do konce), uznávám, že postava Andrého a vztah obou protagonistů je popsán s mrazivou důsledností. Příběh použitý jako kulisa pro vykreslení slova, stojícího v názvu, je jednoduchý, možná skoro schematický. Co mě v tom příběhu zaráží, je náhlost a nečekanost (vzhledem k předchozímu výčtu dovedností) odhalení onoho nedostatku.

  Terapie autora Zordon Tahle povídka možná leckomu, kdo se někdy pokoušel o psaní, připomene někoho, koho jako by dobře znal. Při vstupu do posledního, hvězdičkami odděleného odstavce, maličko zatápu, kdo je kdo, ale na konci se celkem bavím.

  Cesta preč autora e.eucrow Čte se to dobře a ačkoli je to na můj vkus dost "odpoutané", baví mě to číst. Potíž je v tom, že na konci nevím, o čem to vlastně bylo. Jestli tyhle obrazy z divokého snu dávají dohromady nějaký smysl, pak přiznávám, že mi unikl. Což je ovšem možná moje chyba.

  Tomášův svět a já autora Arnica Na první pokus -- v době zveřejnění -- mě tahle povídka v úvodu odradila: Pak mě napadlo... A pak mě napadlo... A až teprve v tu chvíli mi došlo... Možná je to tam schválně, ale mě v tu chvíli připadalo, že před sebou mám jen další (nudný) popis nešťastné (?) lásky. Teď si ovšem myslím něco zcela jiného. I když s jistými výhradami: Úvodní věty střední pasáže (od věty... Proč jsem vlastně vždycky psala depresivní příběhy...) mi připadají zdlouhavé; to, co je v úvodu překvapením (to, že je Tomáš vymyšlenou postavou) už při druhém zopakování a podrobnějším rozebírání tak zajímavé není. Dál v tom rozhovou ovšem přidáváš i nové informace. Které, jak se po chvíli ukazuje, jsou těžištěm celého příběhu. Možná by stačilo omezit několik úvodních (následujících za větou ...Proč jsem vlastně vždycky...) popisných informací.

MIMO SOUTĚŽ:

  Na hríboch autora lucifuk Líbí se mi ten nápad -- houbařův zlý sen. Tomu, aby se z toho nápadu stal působivější horor než teď, by prospělo změnit styl: ze současného spíše přímočarého vyprávění vybrat důležitá sdělení či momenty a zamyslet se nad tím, jak je podat akčněji nebo více skrytě, tajemněji. V závěru si možná víc pohrát s pohledem na svět z úhlu hřibu. Taky se zbavit některých zbytečných informací či přívlastků (...základní škole... apod).

  Romance o růži autora ThCo Text mi místy připadá dost "ukecaný". Obsahuje přebytek popisných vět, jejichž obsah by se dal sdělit i jinak (nebo vůbec). Příběh mi připomíná variaci na některou z klasických pohádek nebo renesanční píseň. Při troše snahy by z toho textu mohla vzniknout poutavá povídka.

  Zapálím si kradenou svíčku autora Flákač V úvodním "odstavečku" (třech větách) mi vadí ony dvě časové linie zapsané jednotně v přítomném čase. I dál je to psáno tak nezúčastněně; jako by vypravěč nemohl najít svou polohu, z níž bude ten příběh popisovat. Po dočtení oceňuji nápad: počkat až do samého konce s odhalením, kdo že je ten vypravěč. Výhrady k "bezčasovému" slohu ovšem trvají.

  Koexistence autora Ápéčko Od začátku mi není jasné, zda aktéři té scény jsou dva nebo tři. Většina dialogů mi sice připadá zajímavá, ale vzhledem k nejasnosti, týkající se počtu osob, nemám jasno ve smyslu či záměru téhle povídky, takže závěr mi přijde neúměrně drastický a posouvá celé dílo do kategorie "Na efekt". Omlouvám se za případné nepochopení.