Když z hádky vzejde poučení do života

Vrátil jsem se domů, rozrazil dveře a i když od úvodního šoku minulo několik minut, stále jsem nevěřil, že se to mohlo stát. Vždyť jsme si řekli, že před sebou nebudeme nic tajit. Že k sobě budeme upřímní... Že... Že... Sakra, nesnáším, když koktám.

A teď tohle.

To se o takové věci musím dozvědět náhodou ve výtahu mezi cizími lidmi? Neuvěřitelné.

Vešel jsem do obývacího pokoje, kde na pohovce seděla přítelkyně a tvář schovávala za stránkami novin. Zřejmě věděla proč. I když... Bůh ví, jestli ji vůbec trápilo svědomí. Doufám, že ji alespoň trochu hryzlo do levé plíce. Stoupl jsem si před ní a několikrát podupnul špičkou chodidla. Nechtěl jsem být hrr, ale emoce byly silnější. Taková partnerská zrada! Prošlo to mnou jako Rudá armáda Berlínem.

„To si mi nemohla říct, že mám naopak tepláky, když jsem šel venčit psa?!“

Věděla, že je zle. „Neviděla jsem cedulku,“ vzlykla.

„To už si říkala minule, když jsem se vrátil s nátělníkem na košili. Navíc mi k ní vůbec neseděl, dobře víš, že mi kostky nesluší. Neviděla, neviděla... Vymysli si alespoň něco nového!“

„Nekřič na mě tak nahlas.“

„Jestli sis nevšimla, tak křičím potichu!!! (ozvalo se zabouchání od sousedů) Jen prostě nepochopím, jak může být někdo tak nepozorný, že mě nechá odejít v teplákách naopak. Aby to nevypadalo tak blbě, musel jsem z výtahu couvat.“

Když je žena v koutě, vytáhne na povrch něco z minulosti. Stalo se. „Že jsem neposlechla mámu. Už když tě viděla poprvé, říkala, že je na tobě něco zvláštního. Že něco nesedí. A taky, že ano!“

„Ale prosím tě!“

„No jistě. Měl si obě boty levé. Stejně jako ruce.“

„A co jsem měl podle tebe dělat, když mi v obchodě prodali ponožky jen na levé nohy. Mělo mě trknout, že jsou po záruční době. Víš, co mi dalo práci, abych k nim sehnal vhodné boty? Že o tom vůbec mluvíš. Nevím, kdo si až do dvaceti myslel, že je levá strana vždy tam, kde je semafor.“

„To jsem od tebe fakt potřebovala slyšet... Nu, dobře. Sám sis začal. Když už lpíš na upřímnosti, jednu pro tebe mám: kravata se nenosí na zádech. Celou dobu ji máš naopak, ty límečku jeden usmolený!“

„Ještě něco tam pro mě máš?“

„Dvě věci. Složenku a radu. Myslím, že by sis měl promluvit se sousedem. Rozhodně není normální, že se každé druhé ráno probudíš v jeho pyžamu. A jelikož to tvoje mám na sobě já, zajímalo by mě, kde je to moje...“

„No asi na něm, ty detektivko.“

Z celé diskuze vyplynulo následující poučení: Když máte tepláky naopak, jděte po schodech.