Giordano z Brna

Giordano z Brna

Pendolinem do Wroclavi

nikdy neodjel,

protože točí se, točí,

jak suchomel v koši,

jak svědomí hroší,

jak v očnici oči,

moji milí hoši.

 

Giordano z Brna

potkal se s Holofaustem

ve vlaku z Vídně

do nenávratna.

Do slunce východu

vlaky odjížděly

neznámo přesněji kam,

však vracely se prázdné.

 

Giordano z Brna,

se na ty vlaky chodil dívat,

vždycky měl vlaky rád

jako Antonín Dvořák,

však co viděl,

nebyla první třída,

ba ani druhá,

to velké byly hrubé

hromadné dřevěné rakve,

kterými odváželi jeho národ

ve velkém jako o závod.

 

Nebylo čeho se bát,

nebylo proč se kát,

nebylo jak si lhát,

nebylo na co si hrát,

nebylo koho se ptát,

proč za vlaky lidských běd,

nevyrostl žádný květ,

jakoby slehl se celý svět -

- z nich nevracel se žádný zpět.

 

Giordano z Brna,

Galileo z Goluszowic,

Spinoza z Trhové ulice,

Samson z Milé č.18,

Tovje z Anatevky,

Sabine z Tračimbrodu,

Prdelka od Proškova přívozu,

Shlomo Wiesel ze Sighetu,

Henryk Goldszmit z Varšavy,

Mojžíš Katz z Gymnázia v Truhlářské ulici,

co jsme spolu chodili

za školu, po práci,

kam jste se mi poděli,

mí zlatí chasníci?

…mí černovlasí

šesticípí

hvězdní

hoši?

 

---