Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední
Autor
diderotka
Už nebudu psát nějaké básničky z krachů a nedostatku ve vztazích. Tahle je poslední.
Protože... když člověk nemůže změnit svět a druhé... měl by změnit sebe.
Přicházet, vracet se, nacházet,
v řece plout, kamínky zpřeházet,
dotýkat, uhýbat, utonout.
Jak dlouho člověk může plout?
Hledat klid na vodní hladině,
radost v očích dětí,
když člověk touží po rodině,
a čas tak strašně letí.
Hledat zvíře uvnitř pralesa,
zabíjet touhu prací,
když člověk chce vidět nebesa,
a vzpomínky se vrací.
Někdy je tíha vážená,
a nejde projít časem,
celistvá a přece ztracená,
a přitom jistě víš-Já jsem!
8 názorů
Zvíře uvnitř pralesa, klid na vodní hladině - to se hledá snadno... tam to je, jako i radost v očích dětí... ale když člověk chce něco jiného... a jestli je to otevření do prázdna - líp bych to nenapsala - ani s odstupem. Jen by z toho možná byly tři vytržené říkanky. Ale proč.
nevím, minulo mne to, hledat zvíře uvnitř pralesa samo o sobě může svádět k přemýšlení, co je za tou metaforou, ale těžko se mi to dává do kontextu
Tato básnička je hodně osobní a postrádá formu, která by nezúčastněného čtenáře zaujala. Nicméně právě to, co naši mysl a srdce nejvíce zaměstnává, mívá v poezii často ten nejlepší odraz, chce to však mimo jisté zkušenosti i časový odstup od prožitku a tím i získaný nadhled, a jestliže i pak pociťujeme potřebu náš prožitek sdělit, pak je i větší šance to napsat civilněji a se širší platnností. Takže, máš-li tu potřebu, vykašli se na chladné přijetí některých svých věcí, zamýšlej se a za své srdíčko se nestyď, jen ho neotevírej do prázdna.
Stárnoucí vlk
24. 11. 2013**