Sněží

Sněží venku malá ticha
pírka sněhu těla duší 
víčka očí rybí břicha
hořet svíci slepý tuší.

Tlapky vloček víří kruhy
stoupá vzhůru hvězdný prach
Měsíc stříbří mrazem stuhy
na dva díly krájí strach.

Jak pokoje bílé světlo
domu padá na mne stín
tisíc svící v ráno zbledlo
voda v dlaních jako cín.

Umýt zkouším tmu a slova
světy očí čisté mít  
smutkem hořím zas a znova
nevím co víc nechci chtít.