Liánami moře v hlavě noci mi šumí příboj

Liánami moře v hlavě noci mi šumí příboj,

pracuje k dobytí pláže.

Vlna za vlnou objevuje tvůj obraz,
už nemá srdce dětství, zbrocený potem,

na hranici možného stojí populátní song,

chce tě obejmout křepce, však něžně,

kde tě je konec, živelná mátoho?

Sychravé kaluže přelévají se jedna v druhou,

pláčou neb konec i podzim oblažuje trubač,

a anděl láme pátou pečeť

a krev vylitá z národů se vsakuje

do neúrodné země.

Želím tu stanice podzemky,

já, smutná roba.