Zvrácená hrouda pěsti země

Zvrácená hrouda pěsti země

protnula v rychlosti krajinu zmatkem,

soulový odvar přináší něco ze mě:

krvavou směs odnoží z věznice smotkem.

Neprší tady ani do duše, vyschlé jak prsť,

co dusí komunistickými důtkami surově -

v záloze stále obušek, dej bylinek mi hrsť,

já tvářím se tak hluše, blbě durově.

Má zloba se smíchem se mísí pohrdavým,

nádoba štěstí tvého vytéká k mým nohám,

tvoje krása objala mne a já žiju snem o tobě tklivým,

že naše kroky společně půjdou dál už osudem živým.