Bojovnice Nora

Byl chladný zimní den. Venku řádila pořádná chumelice, že by ani psa nevyhnal. Malá Karolínka s maminkou právě dopekla vánoční cukroví a už se nemohla dočkat Štědrého dne, který měl nastat už za týden. Karolínce je teprve 9 let, ale všichni se podivují nat tím jak je chytrá a jakou má bujnou fantazii. Aby jí rychle utekl čas do Vánoc, vymyslela zajímavý příběh o velké bojovnici Noře, který vám teď budu vyprávět....

Bojovnice Nora

Za sedmero horami a sedmero řekami ve vesniče Doubrava se 5.5.1994 narodila dívenka jménem Nora. Jistě si říkáte: „A co je na tom? Denně se rodí hodně dětí....“ Ano, to máte pravdu, ale Nora je významná, protože se narodila do rodiny bojovníků a tudíž je jejím úkolem ochránit celou vesnici před nepřátelským kmenem Humanoidů. Humanoidi válčí s Doubravou už po staletí. Jsou to dva znesvářené rody jako Romeo a Julie. Přitom Doubravovic lid nikdy nikomu nic neudělal, válku vyprovokovali Humanoidi, protože si jednoho dne usmysleli, že chtějí získat kus jejich území. To Doubrava samozřejmě nechtěla dopustit a svoje území si chránila zuby nechty a tak to vyústilo ve věčné nesváry a nepokoj. Teď, když už je Nora velká holka, chce zabránit této nesmyslné rozepři. Už i proto, že Humanoidi vyslali na Doubravu kletbu a začaly jim vadnout všechny rostliny. Tohle už byla pro Noru poslední kapka a tak se vydala do města Humanoidů, i když tím riskuje vlastní život.

Nora byla už odmalička zvláštní holka a všichni říkali, že se nenarodila pro nic za nic a že z ní bude velká bojovnice. Dokázala uzdravovat zraněná zvířata, pouhým polibkem uzdravovala vadnoucí rostliny, ale na tuhle kletbu od Humanoidů i ona byla krátká. Nejvíc ji mrzelo, že umírá její vzácná květina, kterou má už od dětství. Dostala ji od svojí matky, která už je 5 let mrtvá. Popadla květinu, zlatý meč a staň se, co se má stát. Trvalo jí snad celý týden než došla do vzdáleného města Humanoidů. Musela být opatrná, aby jí nezavětřily stráže. To by pak s ní byl amen. Ostří meče, luk a šípy.......to by nemohla přežít!

Po dlouhých útrapách – přelezení zdi, vypojení poplašného systému, zbavení se stráží atd... se Noře konečně podařilo proniknout do hlavního sídla Humanoidů. Zatím se to ještě nikdy nikomu nepodařilo. Humanoidi jsou sice silní protivnící složení ze tří druhů Humafroidů: 1. druh jsou zelení Humafroidi, tvoří je děti druhého rodu, 2. druh jsou modří, můžou přejít do třetího druhu, pokud se ovšem vypracují do této významné pozice, 3. druh totiž tvoří ti nejsilnější a nejstatečnější bojovníci, kteří neznají slitování před nikým a před ničím – červení Humafroidi.

Nora vnikla do honosného sídla a vyhledala, první skupinku Humafroidů. Přeprat děti byla hračka, během pár minut leželi všichni na zemi a jen těžce oddychovali. Nebylo jí milé, že musela ublížit i malým dětem, ale nic jiného jí nezbývalo. Druhá skupinka už byla trochu tvrdší oříšek, ale i s těma si dokázala poradit. Když se ale před ní objevil Big Hummy a za ním tlupa velkých bojovníků, trochu se jí podlomila kolena. Big Hummy měl na sobě červený oblek a černo-červenou masku, tudíž mu nebylo vidět do obličeje. A sakra, tohle nebylo dobré, Nora musela vidět protivníkovi do očí, jinak ho nemohla ovládat svou mocí, teď by se nejraději rozběhla kilometry daleko, ano, měla strach, poprvé v životě se skutečně bála.

Big Hummy zaujal bojovnou pozici a vytasil meč. Noře v tuto chvíli nezbývalo nic jiného než jít do boje. Jde přeci o její milovanou vesnici a o její květinu po mámě, za to stojí bojovat. Big Hummy dobře věděl jak je křehká, jenom si s ní hrál a po chvíli jí povalil na zem a zalehnul ji celou svou vahou. Nora se mu snažila sundat masku, po dlouhém zápasení se jí to konečně podařilo, ale když se mu zadívala do očí, byla jak paralyzovaná. Ponořila se do modrýh hlubin a naslouchala příjemný hlas, který k ní mluvil:

„Noro, věděl jsem, že jednoho dne sem přijdeš. Čekal jsem na tebe. Já už s vámi nechci dál bojovat, ty rostliny byla pouhá záminka, abys sem přišla. Hlavní důvod, proč chci skoncovat tenhle nesmyslný boj je toto.......“

Big Hummy se na Noru vrhnul a začal ji vášnivě líbat. Ze začátku se sice bránila, protože věděla, že to může být léčka, ale když se mu znovu zadívala do těch jasných pomněnkových očí, nechala se tomu poddat. Big Hummy jí najednou nepřipadal jako někdo, kdo by to na ni jen hrál. Zamilovala se do něj na prví pohled. Ale co teď? Co bude dál? Květina, kterou stále ještě svírala v ruce, najednou ožila. Všichni Humafroidi se stáhli. Big Hummy vstal, vzal Noru za ruku a pronesl tato slova:

„Na věčný mír mezi Doubravou a Humanoidy. Miluji tě, Noro....“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---