Jako otráven blínem

Když slunce zapadá, nastává stínů rej.

Jak,

snadno zamlžil se můj pomněnkově modrý zrak

když nad hlavou táhne neskonale černý mrak

plive oheň jako šupinatě slizký drak

ubručený drak.

 

Pět

let, šedesát měsíců které nejdou vzít zpět

úzkostně jsem opatroval svět

poskládaný z kousků nejněžnějších vět

zvadlý jako mrazem upálený květ

náš zaniklý svět.

 

Vím

otrávil mě tuze jedovatý splín

nadějí mi zbývá každým okamžikem míň

všechno přikryl neproniknutelně temný stín

že tebe nespatřím.

---