Moje první dovolenka 4

A jsme v půli povídky. Zde se konečně dozvídáme, kdo byla ta Diana. Takže, byla to dívka, kterou Kim miloval, ale zároveň i Woo Yu Sik. Jednoho dne se Diana krutě pohádala s jejich matkou, která jí řekla, že nikdy nebude patřit do jejich rodiny. Diana celá ubrečená řídila, že si nevšimla auta, které jelo naproti ní, a narazila do něj. Byla na místě mrtvá. Kim si to doteď vyčítá, že všechno mohlo být jinak, kdyby se od ní držel dál.

Oba dva ani přes naléhání Woo Yu Sika nechtějí přiznat, že k sobě něco cítí. Celou kapitolu se pořád hádají, až na konci Kim přizná Katy, že se mu líbí.

Kapitola 4.

Důvod, proč jsi tady

 

„Co jsi to právě řekl?“

„Ehm…..co jako?“

„No, že se ti líbím!“

„Ne….cože, hloupost, asi by sis měla zajít vyčistit uši.“

„Nedělej ze mě blba, vím, co jsem slyšela!!!“

                                                              „No dobrá, nekřič….nekřič už!“

"Ne....vím dobře, co jsem slyšela, no tak, přiznej se!"

"Ne, dokud mi neřekneš důvod, proč jsi tady."

"Co myslíš?"

"Proč jsi přijela do Korey....a netvrď mi, že proto, aby sis užila dovolenku. Mohla si to odmítnout, ale přece jsi jela. Jaký je teda pravý důvod, proč jsi tady?"

"Tak dobře....chtěla jsem....doufala jsem, že toho zjistím víc o tobě."

"Kvůli novinám?"

"Ne, od chvíle, co jsem tě viděla v televizi, tak jsem toužila o tobě vědět víc. Zaujal jsi mě....to jak jsi od srdce zpíval, tvůj úsměv a zářivé oči. Vím, že to ti asi říká hodně dívek, tak mě za to prosím nehřeš. Asi máš hodně fanynek."

"Jsi první!"

"Cože? Děláš si ze mě legraci?"

"Samozřejmě ne první fanynka, to je jasný, ale jsi první, co mi něco takového řekla."

"Vážně? A nezlobíš se za to na mě?"

"Proč bych se zlobil? Jsem polichocen, beru to jako kompliment."

"Jsi vážně takový, jakého jsem si tě představovala. Milý, přitažlivý, schopný přijímat kritiku, ale nesmírně vděčný za pochvalu. Tak co, taky jsem se trefila?"

"Hmmmm. Znáš mě jako své boty."

"Já....chci ti říct, že o tobě psát nebudu. Jsem tu přece na dovolené, takže odteď si to tu pořádně užiju."

"Tak pojď.....něco ti ukážu."

"Kam....kam mě to vedeš?"

"Nech se překvapit."

 

"Tak jsme tady. Už můžeš otevřít oči!"

„Wowww!“

„Nádhera, co?“

„Páni, u nás máme taky jednu kašnu na mince, ale zdaleka není tak krásná, jako tahle.“

„No tak tam hoď minci a něco si přej! Legenda říká, že pokud tam hodí žena minci, tak do roka a do dne se ji splní to, po čem touží. Pokud tam vhodí minci muž, přání se mu splní do čtrnácti dnů. A pokud oba na jednou, do roka a do dne se vezmou. Teda jenom za předpokladu, že nejsou příbuzní!“

„Týýýjo. Ale počkat, to není fér. Proč se to ženě splní do roka a muži do čtrnácti dnů?“

„Protože muž je vůdce. Má výhody ve všem.“

„To je fakt......děsný!“

 

„Oppa, oppa....tak tady jsi. Woo Yung říkal, že budeš asi tady.“

„Hyuno.....rád tě zase vidím!“

„A kdo je tahle slečna?“

„Ah, ta? To je kamarádka Woo Yunga z Londýna.“

„Aha....ale co tu dělá s tebou?“

„Ale, chtěla vidět náměstí, tak jsem ji tu trochu provedl. Woo Yung neměl čas.“

„Aha, jak se jmenuješ?“

„Katy.“

„Ráda tě poznávám, Katy, já jsem Hyung, Kimova přítelkyně. Nebude ti vadit, když si ho teď odvedu? Potřebuji s ním něco probrat.“

„Jistěže, jen běžte.“

„Tak se měj, Katy.“

 

Oppa? Takže oni spolu chodí? Jiné vysvětlení nevidím. Já byla tak naivní. Jak jsem si mohla myslet, že ke mně Kim něco cítí? Kdyby tomu tak bylo, tak by jí řekl pravdu, že mě sem přivedl záměrně. Že prej Woo Yungova kamarádka. Já chci být tvoje kamarádka, Kime. Víc než to, kdy už to pochopíš?

..............................................................................

 

„Kime, už nechci dále čekat. Víš, zítra odjíždím zpátky do Londýna a chci znát tvoji odpověď.“

„Hyuno…..je to moc rychlý.“

„Máš něco s tou Katy?“

„Samozřejmě, že ne!“

„Tak, proč mi nemůžeš dát odpověď?“

„Protože tě nemiluji….už ne, promiň.“

„Tak to teda ne! Kime Hyun Joongu, já se tě jen tak nevzdám!“

„Dělej, jak myslíš. Ale já svůj názor stejně nezměním.“

„To mi nemůžeš udělat, byli bychom spolu tak šťastní!“

„A jak to můžeš vědět?“

„Mívám sny. V mých snech jsi světlo, které se mi vznáší nad hlavou. Když tam jsi, jsem šťastná, ale jakmile se vzdálíš, můj úsměv pohasíná, až úplně zmizí. To chceš? Abych celý život žila v žalu?“

„Hyuno……zdaleka nejsem jediný chlap na světě, proč ses musela zamilovat zrovna do mě? Víš, jak jsem komplikovaný člověk.“

„To vím, a proto se tě nevzdám, Kime. Nikdy, nikdy, nikdy!“

„Hmmmm, jsi tvrdohlavá. Měl bych se vrátit za Katy. Nezná to tu, určitě by netrefila domů.“

„Domů? Copak ona už u vás našla domov? Wow…..vážně si se za ty roky změnil.“

„To ty taky, Hyuno.“

 

„Katy……Katy, jsi to ty?“

„Kime, co tu děláš? Neměl bys být se svojí přítelkyní?“

„Hyuna není moje přítelkyně.“

„Jasně.“

„Vážně, v tuto chvíli, chci být s tebou. Je zima, co? Na, vem si můj kabát.“

„Páni, zkoušíš na mě další svoji hru? Já ale nejsem stejná jako ostatní!“

„Já vím, to jsem si ani nikdy nemyslel.“

„Odvedeš mě domů….teda k tobě domů?“

„A proč myslíš, že jsem se pro tebe vrátil? Tak pojď, ale poslyš, nehodíme první do té kašny nějaké mince?!“

„Společně? Jsi blázen? Já si tě rozhodně nechci vzít!“

„Ale to jsou jen místní povídačky. Snad tomu nevěříš?!“

„Jasně, že ne, ale člověk nikdy neví.“

„Ale prosím tě.“

„Tak dobře…..“

 

„Katy?“

„Ano?“

„Co sis přála?“

„To se neříká.“

„Fajn, tak ani já ti neřeknu své přání.“

„No dobře, jsi hrozný. Přála jsem si, abych byla zase šťastná, tak jako před lety.“

„Jako před lety?“

„Ano….to žil ještě můj otec, ale nechci o tom mluvit. A co sis přál ty?“

„Nebudeš tomu věřit, ale to samé.“

„Cože?“

„Ano, přál jsem si, abych byl zase šťastný, jako před lety, kdy jsem měl lásku, o kterou jsem přišel.“

„Myslíš tím Dianu?“

„Ano, myslím. Chci zase žít.“

„To já taky, ale nebude to tak jednoduché. Kvůli lásce budeme muset projít ještě mnohým trním, než ji získáme.“

„Přesně tak.“

„Proč nedáš druhou šanci Hyuně?“

„Říkej ji Hyung. Hyuna je jenom její přezdívka, kterou ji oslovuji já, ale nemá to moc ráda. No víš, Hyuna je podlá a udělala by všechno na světě pro to, aby mě získala. A proto si myslím, že bych s ní nemohl být šťastný. Ale s tebou, Katy, jen s tebou můžu dýchat a necítím se svázaný. Myslíš, že by nám to spolu klapalo?“

„To nevím, znám tě sotva dva dny. Ale pokud o mě opravdu stojíš, nezapomínej, že tě musím ještě mnohé naučit!“

„Jak bych mohl zapomenout? Takže souhlasíš, abychom to zkusili?“

„Hmmmm….jo, ale budeš se řídit mými pravidly!“

„Ty jsi tak povýšenecká, Katy, ty jsi vážně číslo!“

„No nemysli si, Kime, ty taky nejsi žádná výhra!“

„Cože? Jak to můžeš říct? Neříkala jsi náhodou, jak jsem přitažlivý?“

„Možná tak v televizi, ale když tě člověk líp pozná, tak ho přejde chuť.“

„Ach ta ženská!“

„Odkud máš tu hlášku?“

„Ale, to neřeš. Tak pojď, jdeme domů.“

„Domů?“

„Ke mně domů, aby bylo jasno!“

„Musíš vždycky všechno zkazit?“

„Jo. A musíš mít vždycky poslední slovo?“

„Jo.“

---