Moje první dovolenka 5

Kim popře to, co řekl, tvrdí, že by si měla vyčistit uši, protože se mu vůbec nelíbí. Tak se stále hádají a zhruba v polovině kapitoly ji Kim vezme ke kašně, která je vážně nádherná a navíc plní přání. Jenže v tom přijde na scénu Hyuna a ten krásný okamžik pokazí, když si Kima odvede a navíc ho oslovuje „oppa“, takže je Katy přesvědčena, že spolu ti dva chodí, ale to samozřejmě není pravda!

Katy se ho ale nehodlá jen tak lehko vzdát. Kim Hyunu razantně odmítne a vrátí se zpátky za Katy ke kašně a společně do ní hodí minci a přejí si, aby byli zase šťastní jako kdysi a toto společné přání je více sblíží.

Kapitola 5.

Mariah

 

„Kime, ty vůbec nejsi romantický. Myslíš si, že tímhle upoutáš čtenáře? Jsme u páté kapitoly, ale stále se nic moc neděje.“

„Co…..cože?“

„Ano, píšu o nás dvou knihu. Ale čtenáři žádají víc než jen, je ti zima? Tak tady máš kabát.“

„Tak dobře. Cituji moji nejoblíbenější část z „Mariah“. Tak to můžeš přidat do té své knihy.“

„Copak ty čteš romány?“

„Někdy. Je na tom snad něco špatného?“

„To ne, jen mě to překvapuje. Muži obvykle na takové věci nejsou.“

„Tak asi nejsem muž!“

„Jsi vážně vtipný.“

„Tak teď už poslouchej!“

„Jasně, budu ticho jako myška!“

„Ford zasténal a objal svými rty její. Ztichla v pomalém, drtivém, vášnivém polibku. Ačkoli věděl, jak vysokou daň jeho tělo za to vše zaplatí, odhodil veškeré zábrany…..“

„Kime, to stačí! Co kdybys přestal citovat a prostě to udělal? Odhodil všechny zábrany?!“

„Dobře, jak chceš. Já ti ještě ukážu, jaký umím být romantik.“

 

Sedli jsme si na lavičku do květinového hájku. Kdybyste to viděli, bylo to jako v pohádce. Nejprve mě něžně pohladil po rameni a potom se mi dlouze díval do očí, jakoby se snažil přečíst moje myšlenky. Muselo mu během chvilky být jasné, po čem toužím. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, aby mě nikdy nepustil ze svého vřelého obětí, aby mě líbal až do rána.

Odtrhl pohled a trochu se odtáhnul. Viděla jsem jak je nervózní a neví, jak se zachovat. Nám oběma bylo nad slunce jasné, že to co chceme udělat, není správné. Vždyť se známe teprve chvíli, ale nesnesla jsem pomyšlení, že by odešel, že by mě tu nechal samotnou. To ne, musela jsem chopit příležitost do vlastních rukou!

A tak jsem se nad ním sklonila a vášnivě ho líbala. Překvapivě mi polibky oplatil. Bylo to, jako bych se měla díky jeho polibkům rozpustit jako cukrová vata. Nikdy jsem nic podobného nezažila, líbilo se mi to, hrozně moc.

 

„Už je dost chladno, Katy, nemyslíš, že bychom se měli vrátit? Woo Yung bude mít starost.“

„Asi máš pravdu, ale s tebou mi zima nikdy nebude.“

„Ty hlupáčku. Víš, jsem vážně rád, že jsem tě poznal. Ale co s námi bude, až odjedeš?“

„Nechci teď na to myslet, Kime. Užívejme si, dokud ještě můžeme.“

 

„Kde jste byli tak dlouho? Víte kolik je hodin?!“

„No tak bratříčku, nekřič. Procházeli jsme se po městě a ztratili jsme pojem o čase.“

„Střetnul ses s Hyung? Hledala tě tu.“

„S Hyung? Ano, mluvil jsem s ní.“

„Tak fajn, ale teď už pojďte spát. Co vás to napadlo, toulat se tak dlouho v ulicích? Copak nevíš, Kime, jak je to nebezpečné? A navíc je tam strašná zima!“

„Tak už ho za to nehřeš, Yungu, je to moje chyba. Chtěla jsem toho tolik vidět, hepčáááá!“

„No vidíš, a teď budeš nemocná.“

„Ale ne, zítra si koupím kapky a budu zase zdravá jak řípa.“

„Vy Američané máte zvláštní přirovnání.“

„Nikdy jsi to neslyšel?“

„Ne, ale vážně, běž spát, už je půl jedné.“

„Páni, to už je tolik? Když se člověk dobře baví, tak mu čas utíká rychleji.“

„Máte oba jakousi dobrou náladu. Teď běžte spát, ale zítra ráno si vás pěkně proklepnu.“

„Co….cože? Yungu, brácho!!!“

„Dobrou noc…..zamilovaný párečku.“

„Tak to není, brácha!“

 

„Už zase se za mě stydíš?“

„To ne, jen nechci, aby se to tak brzo provalilo, ještě nejsem připravenej.“

„A myslíš si, že já jo? Ale po dnešku bych nejradši vykřičela do celého světa, že tě miluju! Myslela jsem, že jsi na tom stelně.“

„Nevím, nevím, Katy. Musím si to nechat projít hlavou.“

„Ale přemýšlej rychle, protože čas neúprosně běží!“

 

---