Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já, Ty a naše vina

15. 12. 2013
0
1
613
Autor
Molten

Pro naději budoucna si ničíme svou minulost, své vzpomínky, které pak dostanou nádech naší vlastní viny, protože ničíme to, co mělo zůstat navždy krásné...

Kreslené na nebi naděje budoucnosti,
co vrhají se na kousky ztracené minulosti,
osvětlené odstřelovači vzdušných cílů,
ze všech zemských světadílů.

Z moře se voda odpaří pomalu do nebe,
v té vodě na nebi pak vidím jen Tebe,
jak v bílých mracích se na mě směješ,
a pak ... nenadále mě prokleješ.

Z pouště pak písek odvátý větrem,
v oázách ztracený projdu si peklem,
pro trochu vody z modrého nebe,
já jdu tou pouští hledat si Tebe.

V horách pokrytých studeným sněhem,
chvíli se mračíme a chvíli se smějem,
a v kusech tvrdého šedého kamení,
hledám Tvé vzkazy a Tvoje znamení.

Jediné znamení v kamení a tichu,
duši mou uvrhne do tužeb po hříchu,
srdce, co hřeje jak požár v dešti
Tvých slz, co svírám v mých pěstích.

Už nevím, co je snad horší,
jestli se vypařit z vody osamělosti,
nebo se ponořit do chladu hory,
kde horko mě pak méně bolí.

Na krátká slova roztrhám rýmy,
změním jim smysl s pocitem viny,
s nadějí, že slzy změní se v úsměv,
a prohra tvářit se bude svůdně.

Pálit mosty není mým zvykem
ale měním se tímto okamžikem,
a bortím si mosty, nebe i stíny
a cítím, že už jsem někdo jiný.

A Ty už taky jsi úplně jiná,
jsme zase tři - já, Ty a naše vina.


1 názor

Mě osobně dílko neoslovilo. Omlouvám se.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru