Bůh versus Kontrolní komise kosmických světů

Byla provedena důkladná kontrola světa zvaného Země. Jaký verdikt vynese předseda Kontrolní komise kosmických světů nad naší rodnou hroudou?

 

Postava kráčela po mramorové podlaze, zahalené tenkou vrstvou mraku, na kterém byla položena. Šedý plnovous kývající se v rytmu chůze, vlasy čechrané mírným vánkem, vlnící se prostá tunika a pleskání sandálů. I přes toto všechno se nedalo říci, že postava byl muž. Byla to jen podoba, kterou mu udělili dole na Zemi, zapříčiněná tím, že tamní společnost ovládalo mužské plemeno. A pro ně bylo samozřejmé, že stvořitel všeho musel mít svou odvodňovací soustavu instalovanou venku, všem pěkně na očích.

Bůh od rána neměl dobrou náladu. Dnes pro něj nastal Soudný den. A pokud nemá Stvořitel dobrou náladu, samozřejmě se to musí projevit na jeho díle.

Poslušná stáda oveček, pasená andělskými pastýři na modrých nebeských loukách, byla honáckými černými mraky zahnána a vystřídalo je na nebi spousty rockových kapel, každá hrající na svém mračnu, bušících do svých nástrojů a používajících plno speciálních efektů. Po celém Světě tak zuřily bouře, tajfuny a hurikány. Proti tomuto řádění bylo i zvonění na mraky zcela neúčinné.

Cherubíni a andělé, poletující na bílých křídlech Nebem, a vlastně všichni jeho obyvatelé, se drželi od mrzutého Boha v rozumné vzdálenosti.

Ten nyní procházel alejí bílých sloupů a mířil k obrovským dvoukřídlým pozlaceným dveřím, vedoucím do velké síně za nimi. Na každém křídle byli vyobrazeni nazí kudrnatí chlapci s křídly, růžovými tvářičkami a luky s šípy v buclatých ručkách. Létali nad rozkvetlou jarní krajinou a veselili se. Zkrátka úplný ráj pro pedofily.

Dveře zastávaly spíše symbolickou roli, jelikož prostor za nimi nebyl obehnán žádnou zdí. Jednotlivé chodby a síně v Nebi od sebe byly oddělovány pouze poli načechraných bílých oblaků.   

Bůh však nehodlal do síně vstoupit s chmurami ve tváři. Zastavil se, třikrát se zhluboka nadechl, pozvedl pyšně hlavu a rázným krokem vykročil.

Dveře se za hlasů dětského andělského chóru, zpívajících jakousi fanfáru na téma háááleluja, otevřely.

V lavicích po stranách rozlehlé síně sedělo množství přihlížejících a v prostoru nad podlahou před ním se za svými těžkými zdobenými stoly vznášeli členové kontrolní komise. Všichni valili udiveně oči ke vchodu.

Bůh, uklouznuvší při třetím pyšném kroku, klouzal na jedné hubené noze místností, máchaje rukama a v rouchu vzdouvajícím se v neviditelné bouři. Jelikož se při tom všem ještě dusil svým dlouhým vousem, nemohl naštěstí vypouštět do vzduchu množství nadávek, které mu vyvstaly na mysli.

Doklouzal zdárně doprostřed síně a zachytil se sice zlaté, leč zcela obyčejné židle, stojící na nízkém stupínku.

Sandály ještě párkrát zapleskaly na dláždění a poté utichly. Bůh se postavil na stupínek a rozhlédl se kolem.

 „Nuže, začněme,“ stoupl si zas svým stolem předseda Kontrolní komise kosmických světů a pokynul Bohu, aby si sedl.

Ten s radostí, rudými tvářemi a oroseným čelem, poslechl. Odkudsi z výšky přiletěl andělíček a donesl mu bílý krajkový kapesník.

Předseda ze svého stolu zvedl štos lejster a přeletěl k řečnickému pultu, vznášejícímu se pár metrů před obsazenou zlatou židlí.

„Dnes jsme se zde sešli, abychom prodiskutovali a shrnuli veškeré poznatky nasbírané o stavbě a provozu světa zvaného Země a v případě mírných i závažných prohřešků a přestupků provedli účinná opatření na jejich eliminaci. A samozřejmě abychom vyúčtovali sankce a pokuty za tyto případné nedokonalosti.

Jak jistě všichni víme, každý stvořený svět se musí řídit jistými pravidly a nařízeními. A to jak při stavbě, tak při samotném provozu. A v obou těchto částech, pane Bože, jsme našli značné chyby a prohřešky proti směrnicím. Kde začít?“ přejel si rukou po ulízaných vlasech a narovnal si brýle.

„Pohlédneme – li hluboko pod sebe, spatříme svět. Avšak svět v naprosto dezolátním stavu! Na každý nově stvořený svět se dle zákonů vztahuje záruční doba dvacet tři tisíc let. Tento má za sebou necelých osm tisíc let provozu a budu se velice divit, pokud se k stanovené záruční lhůtě alespoň přiblíží.

Vezměme to popořadě. Samotná konstrukce světa je značně nevyhovující.  Jádro země a prostory Pekel jsou sice v pořádku, avšak zemská kůra, vylitá z levných a nekvalitních materiálů, se od sebe odlamuje, jednotlivé vzniknuvší desky se hýbou a překrývají, dochází k pohybu všech světadílů, vznikají pohoří a hluboké příkopy. Až se divím, že se celý povrch Země ještě nepropadl do horoucích pekel.

Avšak, jak by mohl být svět postaven kvalitně, když jeho stvořitel, zde přítomný Bůh, měl vše hotové za týden, jak lze vyčíst z jeho zápisu ve stavebním deníku. A to jsme ke všemu ještě zjistili, že sedmý den nedělal nic, jen odpočíval!

Není snad toto odpověď na otázku, proč se na Zemi vyskytuje tolik nehostinných pouští a proč je většina planety pokryta oceány, aby se na jejich místě nemuselo dále nic namáhavě a draze budovat? A je to drze vydáváno za záměr, kdy prý chtěl Bůh vytvořit svět podobný modré skleněnce.

Dále se přesuňme k problémům, vzniknuvším již za provozu. Kvůli neopatrné manipulaci při dokončování odlehlých částí Pekla, v době konečných kosmetických úprav, se jedním z otřesů zapříčinila obrovská potopa v oblasti Blízkého východu, která byla dokonce zapracována i do náboženské knihy, podle které jakýsi muž jménem Noe postavil archu a zachránil tak svou rodinu vyvolenou Bohem a všechna zvířata. Noe je však zkratka pro Naléhavou oblastní evakuaci, která se musela provézt po tomto trestuhodném neštěstí. V místě úniku vody, kdesi v zemi jménem Turkmenistán, dodnes šlehají plameny a místo je pojmenováno Pekelná brána.

Další problém se vyskytl, když se musela narychlo vyzvednout Severní a Jižní Amerika, poněvadž se až v třináctém století zjistilo, že nebyla nainstalována a celou tu dobu její nesestavené části ležely zapomenuty pod hladinou oceánu! Je trestuhodné, že ji tedy objevil až roku čtrnáct set devadesát dva jakýsi Kolumbus.

Dále se kvůli šetření na kvalitních materiálech a ředěním potřebných plynů značně ztenčuje atmosféra. Kvůli tomu dochází k rozšiřování ozónových děr a hlavně ke globálnímu oteplování. To nás přivádí k těm milionům litrů objednané vody, pro kterou se nakonec nenašlo uplatnění, a která byla ve formě ledovců uskladněna na pólech. Kvůli oteplování hrozí jejich rozpuštění a zaplavení velké části světa. A to už nám ani výše zmíněný Noe nepomůže.

Poslední bod mé zprávy se zabývá odklizeným zbytkovým materiálem, obaly, odřezky a nesprávně vyrobenými kusy světa všeho druhu, jenž jste místo odklizení na určená sběrná místa zamaskoval jako přirozený satelit obíhající okolo Země, a spoléhal na to, že maskování stačí jen z jedné strany, poněvadž odvrácená strana tohoto Měsíce nebude ze Země nikdy vidět.

Jako poslední vznesu otázku, na kterou mi na konci doufám odpovíte, a to, co mají znamenat kostry obrovských živočichů, lidmi nazývaných dinosauři, zahrabané v zemi po celém světě a matoucí tak plno vědců v otázce stvoření a délce existence světa? Zde končí má zpráva.“

Bůh, zalévaný ledovým potem střídaným návaly horka, si nervózně poposedl a otřel orosené čelo. Jiné zpocené části těla si utřít netroufal.

Za pultem se mezitím objevila nová tvář.

„Zdravím. Já se zaměřím na porušování směrnic o vměšování během provozu a o stavu církve na Zemi. Jedním z prvních prohřešků bylo, že jste si pozval své kamarádíčky, abyste se pochlubil vaším výtvorem, a společně jste se na Zemi prezentovali jako plejáda božstev, následně uctívaná starověkými Egypťany, Řeky a Římany. Již tam se poprvé objevila vaše podoba, tak jak ji znají věřící po celém světě dnes – jako vládce bohů Zeus jste taktéž nosil volnou tuniku, šedé vlasy a vousy. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Aby to nebylo málo, tajně, bez ohlášení, jste pustil do Světa svého syna, který udělal následně takový nepořádek a takové problémy, že jsme museli povolat Jidaš - jednotku ihnedního dopadení a šatlavování - aby jeho řádění učinila přítrž.

Váš syn – lhář a strašpytel – neschopen říci vám pravdu a přiznat se k tomu co napáchal, si posléze vymyslel historku o svém ukřižování a vy jste ve svém božím hněvu zapříčinil, že celý Blízký východ – především oblast úrodného půlměsíce - sužuje již dva tisíce let téměř nepřetržitý válečný konflikt.

Další z vašich kamarádíčků si dokonce zakládali vlastní náboženství a odebírali vám tím tolik potřebné věřící. Kvůli více rozdílným církvím na vaší planetě probíhalo v dějinách plno náboženských válek, rozepří a konfliktů.

Na světě dnes žijí dvě miliardy lidí věřících ve vás a těsně za nimi je jedna a půl miliardy islamistů, které poblouznil jeden z vašich přátel. Víru v Boha neusnadňují ani další náboženství, kulty a různé sekty, vystavěné na lži, nudě, překroucení historie nebo pouze na lidské chamtivosti, vymámit ze svých následovníků peníze a majetky. Vyjmenujme za všechny například Mormony, Církev rytířů Jedi nebo Scientologii. Tyto pochybné vymyšlené instituce, ukazující, že člověk může věřit opravdu v cokoliv, nijak nenapomáhají lidem hledat skutečnou víru a místo toho se honí za planými sliby. A jak jistě dobře víte, lidé, kteří nevěří ve vás, neprožijí život věčný v Nebi, ale v v mukách v Pekle. A pokud mi nevěříte, že se situace zhoršuje, vyslechněte si osobu, jenž je o tomto problému informována nejvíce. Prosil bych zde přítomného Satana o pár údajů.“

Vedle sedícího Boha to prásklo a Vládce pekel se zjevil, jak jinak, v oblaku černého dýmu za prskání jiskřiček.

„Za posledních sto let se objem lidí putujících do Pekla rozrostl o tři sta sedmdesát osm procent. V důsledku toho jsme byli nuceni rozšířit pekelné brány, razit navíc další dva pekelné kruhy a objednat množství nových nástrojů útrpných.  K tomu všemu jsme ještě museli odkoupit četné uhelné společnosti, abychom zajistili přísun paliva pro nově zažehnuté ohně a kovárny. A já se ptám, kdo to zaplatí? Kdo zaplatí Boží neschopnost? V Pekle se totiž nedělá nic zadarmo a zisky jsou minimální,“ odplivl si zlostně Belzebub, uklonil se a přesunul se na své původní místo v lavici.

„Děkuji,“ ujal se znovu řeči komisař za pultem. „Posledním údajem na toto téma je, že dnes žije na Zemi sedm miliard lidí, z nichž je dobrá polovina nevěřících v jakéhokoli boha.

Jak jsem již nakousl výše, prestiž církve je ohrožena. Dnes již lidi netáhne stařík v bílé tóze nosící plnovous. Chce to novou marketingovou strategii. Mladší a vlídnější tvář společnosti. Vezměte si příklad ze zde přítomného Lucifera. Ten pravidelně sleduje módní trendy a dnes se zjevuje výhradně v saku a kravatě. Dále se angažuje v tvrdé metalové muzice, zbrojním průmyslu, firmě na chilli omáčku a dokonce v reklamě na přípravek, zaručující proměnu vašeho ochablého obušku ve tvrdý kyj.

Nevědomost církve o mnoha důležitých věcech přinesla v minulosti taktéž mnoho problémů. Za největší z nich považuji neinformovanost církve o kulatosti Země a o ujasnění, jaká vesmírné tělesa se otáčejí kolem kterých.

Církvi dále uškodily mnohé spory s vědci a učenci, které díky donucovacím praktikám a výhružkám sice vyhrála, avšak o mnoho led později se ukázalo, že ti nebozí muži a ženy měli vlastně pravdu a zástupci Boha na zemi mohli už jen krčit rameny. Dále pak období vlády dvou papežů a vystavování odpustkových listin ve středověku, kdy začala převládat touha církve po majetku, nikoliv po přiblížení Bohu.

Dále se na Zemi rozšiřuje chápání Nebe jako nudného místa, nikoliv rajské zahrady plné lásky, nekonečných možností a poklidného života věčného. A abych nezapomněl, byl jsem informován, že jakýsi svatý Petr drží nepřetržitou stráž před nebeskou bránou a za celou dobu své služby mu nebyl umožněn ani jediný den dovolené, na kterou má ze zákona nárok.“

Mluvčí se vrátil za svůj stůl a Bůh byl vyzván, aby promluvil. Bůh si utřel co nejvíce potu do už tak promočeného kapesníčku a povstal.

„Chtěl jsem jen stvořit svět, kde by žili lidé v míru a lásce jeden vedle druhého. A ujišťuji vás, že jsem k tomu využil všech dostupných prostředků.

Co se týká církve. Ta přeci jen neselhávala! Vymyslela důležitý a správný morální kodex. Vezměte si například zákaz hromadných orgií a zavedení monogamie či milování až po svatbě!“

Přihlížející a komisaři, vše do jednoho muži, se na něj upřeně zadívali.

„Ano… za to vám jistě každý muž na Zemi poděkuje,“ odpověděl mu suše předseda.

Bůh nervózně polkl a pokračoval. Nic jiného mu nezbývalo.

„Jsou to lidé, kteří umožnili tyto náboženské problémy. Jsou to lidé tam dole a jejich vůdci, kteří dovolují, aby se světem rozmáhal klam a netečnost v těchto věcech. Je na nich samotných, chtějí – li jít správnou cestou nebo uvěřit v lživé sliby chamtivých spolků a organizací. Já jsem jim na začátku stanovil jasná a jednoduchá pravidla, podle kterých se mají řídit. To oni jsou odpovědní za to, co se děje na Zemi.“

„Jistě, ale to vy jste ji zabydlel lidmi. Moc dobře jste věděl, jak náročný druh to je. Pokud jste chtěl jen stanovit pravidla, rozesít po Zemi život a dále se nestarat, měl jste si vybrat raději sedmichapadlé queldary či trojocasé radagy. To jsou mnohem méně náročné druhy než člověk,“ přerušil boha jeden z kontrolorů.

„Nebo tam pěstovat plevel,“ přidal se další.

„Dobrá tedy,“ povstal předseda komise. „Po vyslechnutí všech zpráv, po přezkoumání konstrukčních nákresů, výpočtů, časových harmonogramů prací a po vyslechnutí vaší řeči, se Kontrolní komise kosmických světů rozhodla projekt Země předčasně ukončit. Buďto násilným restartováním celého programu nebo za pomoci přírodní katastrofy. K zemi se v nejbližším století blíží několik vhodných těles, která by po srážce úspěšně vyhladila veškerý život, přičemž materiální ztráty by byly minimální. Takový je verdikt komise.“

Předseda domluvil. Bůh nevěřícně koukal kolem sebe. Posléze se mu roztřásla ramena a tiše vzlykal.

„Ale no tak, starý brachu,“ přiletěl ho konejšit jeden z komisařů. „Není to tak zlé, takové věci se prostě stávají. Příště to bude lepší. Alespoň si vyzkoušíte ukončovací program Armagedon. Mohl jste dopadnout i hůře. Také mohli Zemi zrušit třeba kvůli galaktické dálnici,“ utěšoval komisař a nabídl bohu svůj kapesník.

A vůbec, co si o tom všem myslíte vy?“ zahleděl se mužík kamsi nahoru mezi mraky, přes nekonečnou čerň vesmíru, skrz monitor, přímo do čtenářových očí.

---