1. Katy se ho ale nehodlá jen tak lehko vzdát. Kim Hyunu razantně odmítne a vrátí se zpátky za Katy ke kašně a společně do ní hodí minci a přejí si, aby byli zase šťastní jako kdysi a toto společné přání je více sblíží.

2. Konečně se něco děje. Kim cituje svoji oblíbenou část knihy „Marry“, kde dojde k vášnivému polibku zamilovaného páru. Nakonec to není jenom citace, ale Kim Katy doopravdy políbí, na lavičce v parku. Jak romantické, že?

3. Potom se vydají společně domů, ale už je strašně pozdě a Woo Yu Sik se diví, kde tak dlouho byli, ale na nějaké vysvětlování nemají absolutně náladu.

It´s the end

Důležité rozhodnutí

 

„Dobré ráno, Katy.“

„Hmmm, co je na něm dobrého?“

„Ještě stále se na mě zlobíš?“

„A mám důvod, ne?“

„Já….já už jsem se rozhodl.“

„Dobré ráno ve spolek!“

„Ahoj, Woo Yungu.“

„Neruším?“

„Jistě, že ne.“

„Ale ano. Brácha, rušíš, můžeš prosím na chvíli….“

„Samozřejmě.“

„Ne, klidně zůstaň. Je to tajný, že to nesmí slyšet?“

„Tak dobře, Katy. Jak chceš. Miluji tě a chci si tě vzít.“

„Co…..cože? Kime, ty ses dočista zbláznil?“

„Brácho, ty se do toho laskavě nepleť!“

„Ne, já souhlasím. Ty ses dočista zbláznil!“

„Proč? Nechtěla jsi právě toto slyšet?“

„Ne, úplně stačilo říct: „Mám tě rád, jsi pro mě důležitá osoba, ale proč bychom se měli hned brát?“

„Chci, aby si náš vztah brala vážně. Tohle už není pouhá chvilková známost. To co k tobě cítím je silné…..už bez tebe nemůžu dál žít.“

„Ale, to nejde! Já mám v Londýně přátele, práci, myslíš si, že můžu všechno opustit jenom kvůli lásce?“

„Aha, tak takhle to je! Jenom sis se mnou pohrávala.“

„Kime, tak to není!“

„Brácho, Katy má pravdu, chce to čas.“

„Ale já tě vážně miluju, chápeš to? Nevydržím bez tebe už ani minutu!!!“

„Kime, tohle mi nedělej. Je toho na mě nějak moc.“

„Běž si odpočinout, Kim to nemá v hlavě v pořádku.“

„Děkuju, Yungu.“

 

„Já, že to nemám v hlavě v pořádku?“

„To teda opravdu nemáš. Zbláznil si se? Myslíš si, že ji matka někdy přijme do rodiny? Otec se dá lehce obměkčit, ale matka? Udělá ji ze života peklo, to chceš?“

„Kašlu na ni! Od dětství jsem dělal jenom to, co mi přikázala, už nechci. Proč myslíš, že se Diana zabila? Myslíš, že je na čase, říct ti pravdu.“

„Nejsem tak naivní, jak si myslíš. Vím, že ten večer jela za tebou a měla nehodu, při které zahynula….“

„Byla rozrušená, protože ji matka řekla, ať táhne, že nikdy nebude patřit do naší rodiny. Navíc jsi jí v ten den vyznal lásku. Musela být hrozně zmatená.“

„Kdybych věděl, že ji miluješ, neudělal bych to.“

„Teď už je pozdě něčeho litovat, bráško. Každopádně, já už se matky nebojím. Už ne!“

„No, tak dělej, jak uznáš za vhodně, ale nezapomínej, že Katy je hodné děvče. Neznič jí život.“

„Neboj se, učiním ji šťastnou.“

 

O týden později

„Matko, musím s tebou mluvit.“

„Jen pojď dál, synu. Tak, co máš na srdci?“

„Prosím tě, už se mi nepleť do života. Vím, že to, co ti teď řeknu, tě příšerně raní, ale prosím, neudělej stejnou chybu jako před lety.

Zamiloval jsem se do chudé dívky, pracuje v Londýně jako novinářka, je dost úspěšná, ale i tak nemá na to, aby pořádně vyžila. Já ji miluji a chci ji poskytnout vše, co bude potřeba a abych měl jistotu, že ji nikdy nic nebude chybět a každý den ji mohl zahrnovat láskou, tak si ji chci vzít. Doufám, že nám půjdeš na svatbu, mami.“

„To nikdy!!! Jestli si ji hodláš vzít, tak už nejsi hoden být mým synem. Vypadni, okamžitě vypadniiiiiiiiiii!“

„Matko, jenom tě prosím, nezasahuj mi do života a neotravuj Katy!“

„Řekla jsem, vypadni!!!!!!!!!!!!!!! Doktoraaaaaaaaaa, zavolejte doktora!“

„Matko, je ti zle?“

„Ty už nejsi můj syn, co tu ještě pohledáváš. Už nikdy, rozumíš, nikdy tě už nechci vidět ve svém domě. Nikdyyyyyyyyyyy!!!!“

 

O měsíc později

„Katy, rozhodla ses vrátit?“

„Co myslíš? Jak bych mohla odjet, hlupáčku?“

„Miluju tě. Tak na kdy naplánujeme svatbu?“

„Myslíš to vážně? Opravdu si mě chceš vzít, i přes to všechno? I přes to, že už nikdy neuvidíš svou matku?“

„Ano, přes to všechno tě prosím, staneš se mou ženou?“

„Nechám si to projít hlavou!“

„Ach ta ženská!“

„Právě to jsem chtěla slyšet :D Ráda se stanu tvou ženou.“

 

Skoro jako pohádka, viďte? Ale život opravdu není vždy jen černobílý, chce to jen najít tu správnou spřízněnou duši, bez ní to prostě nejde.

 

Nikdy jsem si nemyslela, že se mi taky můžou splnit sny. Něco na té kašně bude ? Už je to přesně rok, co jsme se s Kimem seznámili a ani jeden z nás toho nelituje.

 

„Lásko, co budeme dneska dělat?“

„Já bych to viděla na další pokus o dítě!“

„Ale ty uličnice…..rád tě vidím takhle šťastnou.“

„Chtěla bych se tě na něco zeptat….“

„Povídej.“

„Když jsi mě poprvé uviděl, co ti proběhlo hlavou?!“

„Odporná, protivná novinářka?“

„Cože? Zabiju tě!“

„Dělám si srandu. Vlastně….nevím. Docela jsem měl z tebe strach.“

„To vážně?“

„Jo, měla jsi takový vražedný pohled.“

„Musela jsem, když jsem z tebe chtěla něco vymáčknout.“

„A teď mi pověz, přijela jsi tenkrát do Korey kvůli novinám.“

„Nebudu ti lhát, tak na půl ano, ale zároveň jsem hrozně toužila tě poznat.“

„Tak to je krásné. Já ti děkuju. Than´k you za všechno, za to, že jsem zase na vrcholu.“

„Není zač, s radostí bych to pro tebe udělala ještě jednou.“

 

Život není tak zlej, jak si spousta lidí myslí, důležité je, abyste usilovali o to, po čem toužíte. Nesmíte se nechat odradit…..nikým a ničím. Jděte si za svými sny a nevzdávejte se. Někdy vypadá cesta ku vítězství strmá a vy máte pocit, že dál už to nezvládnete? V takové chvíli mě vždy pomůže upřímná modlitba. Já věřím, že Bůh je mocný a dokáže i nemožné a pokud mu odevzdáme svůj život, tak on bude konat a nedovolí, abychom se trápili. Může nám splnit i ty nejtajnější sny, nevěříte?

 

Tak to je konec přátelé a na závěr:

 

Dopis z Hošťalovského vrchu:

V prvé řadě chci poděkovat svojí mámě za podporu, kterou mi dává a za bezpočet stránek, které si už ode mě přečetla. Bez tebe bych to nedala. Thank you, my mum. ?

 

Potom chci poděkovat mým dvěma psíkům, kteří, ač se to možná nezdá, byli mou velkou motivací. S psích oček se totiž dá mnohé vyčíst. Thank you my puppy, Katy and Rony. ?

 

Chci poděkovat všem mým přátelům, kteří byli vždycky mou oporou, věřím, že si jednou všichni přečtete moje knihy a přeji vám, ať se vám vyplní všechny vaše sny. Thank you, my friends! ?

 

Dále nesmím opomenout moje milé čtenáře. Děkuji za vaši trpělivost s přidáváním nových kapitol, děkuji i za vaši kritiku, která mě dokopala k tomu, udělat to líp. Bez vás by nemohla existovat ani jedna kniha. Thank you, my lovers! ?

 

A na závěr chci poděkovat i všem mým učitelům, hlavně těm, co mě naučili číst a psát a tím objevili můj skrytý talent. Thank you, my teachers! ?

---