Záhada rozluštěna 15.díl

Záhada rozluštěna  15.díl

Co se vám líbí a nebo nelíbí na tomto dílku svůj názor můžete dát do komentářů ráda odpovím J

Ještě teď mi splašeně bije srdce, kde jsem vzala odvahu napochodovat Sasukemu přímo do bytu, vždyť tady mohl někoho klidně mít, jsem hloupá husa, ale chtěla jsem ho vidět. Naposledy jsme se setkali předevčírem a mě to přišlo strašně dlouhé čekat přes celý víkend, až tě zase uvidím. Stojíme naproti sobě a ty mě nepoznáváš, je to dobře nebo špatně? Nevím, ale v tom případě můj převlek zabral, když mě nepoznal. „Sakuro?“ Bylo to spíš jako povzdech než otázka, ale i tak jsem se usmála. „Ano, kdo jiný.“ Už předtím si mě prohlížel jak pod mikroskopem, ale teď se odvrátil. Měla jsem strach, že mě vyhodí za dveře, ale stal se praví opak. „Dáš si čaj?“

Chvíli jsem přemýšlela jestli má cenu se tady zdržet, ale odvážným štěstí přeje. „Ráda.“ Znovu jsem si sedla do křesílka, bylo tak pohodlné. „ Co říkáš mému převleku? Ujde to nebo jsem to přehnala?“ S obavami v očích jsem se podívala na Sasukeho, který nesl na podnose dva hrníčky s čajem a ta vůně co se rozléhala kolem mě lákala a už jsem se nemohla dočkat, až se napiju. „Myslím si, že to je skvělí přestrojení, málem jsem tě nepoznal. Jsi moc šikovná a to sis kvůli tomu obarvila vlasy?“ Sakura byla překvapená z toho, že se jí Sasuke vůbec na něco zeptal. „Asi tě zklamu, ale je to paruka.“ Byla by škoda, kdyby si kvůli tomu zničila vlasy, ta růžová jí prostě sluší. Už to prostě nemůžu jen tak obcházet, mám Sakuru rád, vím to už od prvního dne, kdy jsem jí uviděl, jen sem si to uvědomil až teď v tomhle okamžiku, vím co doopravdy chci. Sakura dopila čaj a zvedla se z křesílka. „Tak já už půjdu, ještě se mám stavit v kanceláři u Sasoriho pro vysílačku, dneska jdu poprvé ke kostelu a na hřbitov, třeba někoho potkám.“

Rozloučila se a odešla, Sasuke se o Sakuru začínal bát a tak na sebe rychle hodil bundu a běžel k autu, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a vzal si motorku je nenápadná a projede s ní i tou nejužší uličkou, zvládá skvěle zatáčky a na hřbitov i polní cesty je to nejlepší dopravní prostředek. Znám celé město a vždycky jsem se odevšad dostal snadno a to jen díky motorce, kterou jsem si vypůjčil, později jsem si jednu pořídil a když jsem dostal nějakou nebezpečnou misi v utajení vždy jsem se mohl spolehnout na tento bezvadný stroj. „ Nezklam mě ani pro dnešek.“ Otočil jsem klíčkem a motorka zapředla jako kotě, nasedl jsem na ní a řítil se do tmavých ulic města. Projel jsem úzkou cestou, kde byl zákaz průjezdu, až se noviny a různé papíry poházené u popelnic rozletěli do všech stran. Zbožňuju tu rychlou jízdu, kdy mi vítr cuchá vlasy a já se cítím tak volný jako pták, tolik svobody najednou, až se musím usmívat. Vrátil jsem se do reality, až moc brzo, ale Sakura nesnesla žádný odklad, bylo to moc vážné na to, abych si tady užíval svobodu a jízdu setmělým městem, přidal plyn a mířil přímo do práce. Během pěti minut jsem byl na místě, ale vypadalo to, že tady nikdo není, kdybych si nevšiml Sakuřina malého auta a džípu šéfa.

Podíval se na černou budovu a viděl, že se svítí jen v Sasoriho kanceláři, jinak vše ostatní pohltila všudypřítomná tma. Asi po deseti minutách čekáni se ozvaly na chodníku kroky a tak se Sasuke namáčkl víc do stínu, aby o sobě nedal vědět. Sakura nasedla do auta a jela směrem ke hřbitovu a zdejšímu kostelu. Sasuke počkal, až zmizí za zatáčkou a nastartoval motorku, rychle, ale nepozorovaně se vydal za ní. Už mi je trochu zima, postěžoval si, Sakura musí být v té mini bundičce promrzlá na kost, kolik je vlastně hodin? Zašátral v kapse a vytáhl mobil, na kterém bylo půl jedné ráno, že jí to neomrzí, měla by to vzdát, dneska už se nikdo neukáže. Má opravdu výdrž, to uznávám, ale co kdyby. Ještě jsem čekal dokud Sakuru neuvidím odcházet k autu a nasedl na motorku. Viděl jsem, že nastartovala auto, které se pomalu rozjelo někam do dáli, následoval jsem jejího příkladu a jel domů. Za tři hodiny mám být v práci no skvělí, docela mě zajímá, jak bude po téhle probdělé mrazivé noci vypadat Sakura.

Napsala: Katt-chan

povidkyodkatt.blog.cz