VYVOLENÍ

Obdivoval jsem jeho mladické nadšení. Proniknout tak do jeho mysli. Koho z nás to již někdy nenapadlo. Doufám, že budu ještě dlouho stát při jeho boku. Být mu dobrým asistentem a přítelem. Jdeme temnou chodbou ON a JÁ. Nefunguje osvětlení. V tomto domě často něco nefunguje. ON jde zvesela ještě si píská. JÁ zaháním chmury. Ruce mám nataženy před sebe, abych o něco nezakopl. ON tento dům miluje. JÁ jej nenávidím. Oba zde však setrváváme, protože existuje ONA. Proč to nepřiznat, milujeme ji. Přátelé, sokové v lásce? Že to nejde dohromady? Ale ano. Oba zatím máme stejné šance. A toto zatím nás spojuje. Někdy mne napadne, jak se asi zachovám, pokud ON bude vyvoleným. Již mne zde nebude nic držet. Pokud však budu JÁ jejím favoritem, ON zřejmě milovaný dům neopustí. Měla by se již vyjádřit. ONY však obvykle neví co chtějí. Někdy jí podezřívám, že schválně tento stav prodlužuje. Ano, přináší to pro ni určité výhody. Avšak vratkost tohoto vztahu musí vadit i jí. Protože jsme džentlmeni, nepřichází v úvahu navázat s ní třebas nevinný intimní kontakt. Chodba končí. ON otevírá hlavní dveře. Pronikne sem trochu světla z ulice. Zamkneme za sebou. Jdeme k autu. JÁ se posadím na sedadlo spolujezdce. ON nastartuje a nechá vysokoobjemovému motoru ukázat výkon. Zrychlení nás strhává do sedadel. Bravurně vybírá každou zatáčku. Po nějaké době zastavuje. Vystřídám jej. Ujímám se řízení. Cítím sílu vozu. I JÁ předvádím svou dovednost. Uběhne nějaký čas, jsme na místě. ONA nám protentokrát dala košem.