Odejít

1
ODEJÍT?

Rozhlasová hra (o naší nedávné historii i fenoménu inteligentní krásná žena)

Postavy:
Jirka: J: Starý mládenec, programátor na volné noze .
Simča: S: Studentka ČVUT.
Gabi: G: Virtuální šlapka, hloupoučká, krásná, umělý hlas hlasového syntetizátoru. Musí
být vybrán takový, který bude téměř identický s lidským.
Pepa: P: Stejná postava jako Simča, avšak s mužským syntetickým hlasem lidskému
podobným.
PC1: Hlas stroje z hlasového syntetizátoru, musí vyjadřovat hlas starého, na první
poslech hlas stroje.
PC2: Hlas nového počítače.
Historické imaginárni osobnosti:
Rozhlasoví hlasatelé nebo přímo vhodně sestříhané pasáže z Radiožurnálu.
Sestřihy a pasáže z reportáží historických událostí.
Nespecifikované texty, vhodná hudba a rozhlasové reportáže budou vybrány ve
spolupráci s režisérem z archivu Českého rozhlasu při respektování autorských práv a
možností tvůrců při zachování jisté originality.
Jako kulisa lidí bavících se na sociální síti bude použito minimálně deseti hlasů přes
sebe mluvících, kakofonie přechází do souhlasného šumu a naopak.
Podoba rozhlasové hry bude věcí celého realizačního týmu. Konečné vyznění hry je o
dohodě mezi scénáristou, režisérem, techniky i použitými technikami, jakož i na
vhodném výběru hlasů syntetických i skutečných postav, výběru zvuků a autentických
záznamů z archívu ČRO.
I.
2
V pozadí se ozve zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Radiožurnál, je půl osmé, dnes je dvacátého ledna. Na řadě jsou krátké zprávy.“
Hudba a zvuk při zapínání počítače, pípání, mumlání operátora Jirky se syntetickým
hlasem PC:
PC1: Zadejte heslo!
J: Jasně ty šmudlo…. (klap). Do konce týdne musím dorazit tři moduly ovladače
šroubovacího robota pro TechCon a nejpozději do zítra kalkulaci pro Jurečka.
PC1: Velikost operační paměti 16 gigabajtů…. Volné místo na disku je 28 gigabajtů. Disk
zaplněn z 95 %. Chcete vymazat některé nepoužívané soubory a vyčistit tak místo na
disku?
J: Později dědečku, stejně půjdeš do šrotu. Možná si tě nechám jako rezervu.
No už,…. to to trvalo…. To doplnění epromky nestačilo….
Kouknu do mejlu a uvidím, jestli už to odsouhlasili z hutí. To by znamenalo dělat i o
víkendu.
Klapot klávesnice, hudba….
PC1: Přejete si otevřít program Ucetnictvi? (klap)
J: Musím vyúčtovat systém pro doktory z polikliniky a nezapomenout jim vystavit fakturu.
Hned teď se musím podívat do banky, kolik tam zůstalo, zda je všechno zaplaceno.“
Klapot klávesnice, hudba z radia….
PC1: K otevření souboru TechCon je třeba zadat heslo.
J: Chlapče jsi čím dál pomalejší. Do večera to musí být hotovo, tak rychle.
Klapot klávesnice, hudba z radia….
V pozadí se ozve zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Je dvacet jedna hodin, dvacátého ledna. Podle meteorologů má být zamračeno. Místy
sněhové přeháňky, denní teploty od minus pěti do minus dvou.“
PC1: Chcete uložit změny uvedené v souboru TechCon1?
J: Tak to bychom měli, dám si chvilku pauzu…
Klapot klávesnice. Hlasy rozhovorů asi desítky lidí přes sebe, kakofonie hlasů, postupně
přejde v souhlasný hovor. hlasům není rozumnět, je to pouze pozadí lidí bavících se na
sociální síti.
J: Ahoj.
S: Ahoj, kdo jsi?
J: Jirka, 46 let?
S: Strejda.
J: Co?
S: Jako můj strejda
J: Jo ták. A kdo jsi ty?
S: Simča, je mi 25.
J: Studuješ nebo pracuješ?
S: Studuji poslední ročník na Technice.
J: ČVUT?
3
S: Ano.
J: Jakou fakultu?
S: Informační technologie.
J: Jé je, jako jsem dělal já. Tenkrát to bylo pod katedrou kybernetiky na elektrofakultě.
Baví tě to?
S: Pán je zvědavý. Rodiče chtěli, abych měla vysokou, tak studuji. Pak si budu dělat co
budu chtít.
J: Co třeba?
S: Ty máš jistě hodně životních zkušeností. Nemohl by jsi mi pomoci vyřešit jedno mé
dilema?
J: Jaké máš dilema? Odpovídáš často otázkou?
S: K odpovědi se dostanu. Rozhoduji se, zda odsud odejít někam do světa, do Austrálie,
na Nový Zéland, případně i do Ameriky, nebo žít tady v tomto kocourkově, politici kradou
a lidé si to nechají líbit.
J: Jsme servilní národ. Koukni na komunistickou minulost. Kdo se po Únoru vzepřel? Jen
lidi jako Mašíni. Mělo jich být víc. Nebyl by náš národ v tomhle srabu.
S: To byli vrazi!
J: To byli Hrdinové a vlastenci!
( Historické zpravodajství o Mašínech, nejlépe něco z totalitního období. )
S. A co hrdinského předvedli, mimo to, že postříleli mezi několika policisty i nevinné
civilisty?
J: Oni vypověděli válku komunismu. Ve válce se holčičko střílí.
S: Aha.
J: A bohužel zabíjej nevinný civilisti. Co je lepší reakce na hnusný zvěrstva, která
používala vládnoucí Komunistická strana prostřednictvím Státní tajné bezpečnosti? Oni
zvolili stejně hnusnou obranu! Zbytek národa se stáhl do svých ulit.
S: To pěkně zjednodušuješ, podle mě byli zbabělí vrazi. Co dokázali, když se prostříleli
na západ? Užívali si tam života. Na vlast si ani nevzpomněli.
J: Oni chtěli bojovat. Byli v americké armádě. Možná si to představovali naivně.
S: Možná jim zachutnal život v Americe.
( Hudba typicky americká, Jazz. Vytváří dojem pohody někde v americkém baru. )
J: I kdyby, tak udělali dost.
S: Myslíš?
J: Vidím, že musíme dál do historie. Určitě jste se učili o Husitech.
S: Teda to je skok. Husité měli aspoň proti komu bojovat, měli svoji víru. Někdo toto
hnutí porovnává s Tálibánem.
( Husitský chorál přejde postupně k zvuku z afgánských bojůvek, ozývá se střelba z
kalašnikovů a úryvky z jazyku Pasto. ) Třeba vhodně nenuceně spojit zvuky pro
vyjádření náboženského fanatismu…….
J: Víra byla jen nástrojem. Vraždící lůza, využitá geniálním vojevůdcem, lapkou Žižkou.
Spojil je boj proti vnucené moci.
S: To ale v boji proti komunismu srovnáváš nesrovnatelné.
J: Bylo to naposledy, co se Češi na něco zmohli.
S: Co si myslíš o husitství?
4
J: Nevnímám jej nijak pozitivně. Zfanatizovaný dav. Stigma Lipan si nesem s sebou.
Část národa poražena díky druhé části. Od té doby se náš národ vždycky přizpůsobí.
S: A vzdá bez boje?
J: Historicky to tak vypadá. I Mašínů bylo málo. Přesto byly ještě další skupiny. Říká ti
něco Černý lev 777?
S: Nic mi to neříká, co to bylo?
J: To je ta chyba! Skupina Černý lev se snažila o podobné věci jako lidé okolo Mašínů.
Možná byli úspěšnější. Aspoň pokud se útoků na komunistické objekty týká.
S: Co dokázali?
J: Třeba vyhodit do vzduchu komunistický sekretariát.
( Zvuk výbuchu a zhroucení domu jako při demolici. )
S: I se sekretářkou?
J: Ty to ironizuješ. Pokud vím, nikoho nezabili.
S: Jak tito „tvoji hrdinové“ dopadli?
J: Co čekáš? Komouši je popravili.
S: Proč se ví jen o Mašínech?
J: To je komunismus. Ostatní jsou mrtví!
S: Aha.
J(rozlobeně): Vy si to pořád nechcete připustit! Komunismus má ve světě na svědomí víc
mrtvých než fašismus! Žádné jiné hnutí nemíří primárně proti vlastní národní elitě!!!
( Záznam čtených rozsudků, nejlépe z procesu s Miladou Horákovou. )
J: Jediný komunismus zabíjí hlavně svou vlastní inteligenci!!!
S: Strejda se nám rozčílil.
J: Nechápu co jsme za národ. Komunisti jsou parlamentní stranou. Nám je to jedno!
S: Oni ale tvrdí, že se transformovali a jsou demokratickou stranou.
J: Co je demokratického na slově komunismus? Vyznávají třídní boj a diktaturu
proletariátu? Jsou proti soukromému vlastnictví výrobních prostředků? Jsou tedy
komunisté! Nebo se měli dávno přejmenovat na nějakou stranu demokratické levice. Je
to stejné, jako když řemeslník přestane kopat studny a začne pokrývat střechy, také
změní na štítu firmu ze STUDNAŘSTVÍ na POKRÝVAČSTVÍ.
S: Strejda o tom něco ví?
J: Bohužel jsem to musel studovat. Skládal jsem z těch blábolů zkoušky.
S: Jaké zkoušky?
J: I na technice tenkrát byla katedra Marxismu-Leninismu.
S: Jak taková zkouška probíhala?
J: No, třeba před zkouškou z Vědeckého komunismu jsme šli s kamarádem na pivo na
kuráž.
( Zvuk hospody, cinkání skleniček. ) Hostinský: „Co to bude pánové?“
J: Dvakrát Plzeň
S: To jste šli opilí na zkoušku?
J: Jen lehce. Já dal tři dvanáctky. Kamarádovi se to zdálo málo. Zazdil tam ještě dva
velký panáky.
S: Jak to dopadlo?
5
J: Kamarád dostal jedničku, já dvojku.
Profesor:
„ Zatím jste odpovídal správě, vaše písemné odpovědi k marxleninského pojetí politiky
jsou uspokojivé…. Ještě mi řekněte, proč jedině dělnická třída může být hegemonem
komunistické revoluce.“
J (mírně přiopilý): „No to je úplně jasný, dělnická třída má vedoucí úlohu, protože je
nejuvědomělejší a nejpokrokovější……..“
Profesor:
„Velice správně, vidím, že výklad a aplikace vědeckého učení moderního komunismu
chápete. Jsou tam bohužel nějaké drobné nedostatky. Domnívám se, že známka stupně
dva bude odpovídající, dejte mi index.“
S: Takhle to vypadá, že to byla náramná sranda. Nikdo vás nepopravil.
J: Mluvím o konci osmdesátých let. Doba byla už hodně uvolněná.
S: To pak nechápu, co tě tak rozčiluje?
J: Rozčiluje mě, že žiju v zemi, kde je komunistická strana. Ten název mi vadí.
S: Já zde žít nebudu, hned po státnicích odejdu.
J: Máš recht. Až doděláš školu, emigruj.
Klapot klávesnice s hudbou
S: Ty máš děti?
J: Ještě ne, proč?
S: Máš na to věk. Nějakou manželku?
J: Ještě ne, proč?
S: Jsi starý mládenec?
J: Jak starý? Snad mladý mládenec?
S: Co děláš za práci?
J: Jsem na volné noze. Vytvářím programy na objednávku.
S: Uživí tě to?
J: Celkem obstojně.
S: To děláš hned od školy?
J: Asi pět let. Předtím jsem dělal programátora v továrně.
S: To tě nebavilo?
J: Vyhodili mě.
S: Kde jsi pracoval?
J: Proč?
S: Zajímá mě to.
J: Co za to?
S: Co chceš?
J: O tvém intimním životě.
S: To se teprve uvidí…. Jestli tvé odpovědi budou stát za to…. Kde jsi pracoval a proč tě
vyhodili?
J: V jedné velké továrně. V dnešní době jich vyrostlo stovky. Stan z betonu s jedním
záchodem.
S: Jen s jedním?
J: Nechytej mne za slovo. Se dvěma záchody. Pánským a dámským.
6
S: Aha a ty jsi dělal u pásu.
J: Nedělal. V jednu dobu to skoro po mě chtěli. Jsem to odmítl. A ředitel mě vyrazil.
S: Aha, už tomu rozumím, chtěli po tobě práci, ty jsi to odmítl a tak tě vyrazili, to asi
právem, nemyslíš?
J: Moc to zjednodušuješ. Mám universitu!
S: Ano jistě, strejda je inženýr, ten si nebude špinit ručičky.
J: S tím problém nemám. Jde o princip! Obrovské továrny často nabírají překvalifikované
zaměstnance a z toho pak plyne frustrace z práce. Větší firmy připomínají vojenský
útvar. Plň rozkazy a nepřemýšlej. Někdo vytvoří pozici programátora a nedá jí náplň.
S: To byl snad tvůj úkol?
J: Vím jak to myslíš. Nikdo nás dnes za ručičku nevodí. Měl jsem se víc snažit
předstírat, že makám.
S: Neměl jsi snad doopravdy pracovat?
J: Podívej se. Ve fabrice jsem měl na nějaký program měsíc. Byl jsem tak hloupý, že
jsem ho stihl za dva týdny. Oni mi nepřidali peníze, ale práci. Teď jsem na volné noze.
Dělám podobné programy. Vydělávám dvakrát tolik. Technik by měl být placen za práci,
ne za slova. Mě vadí ti takoví rádoby zaměstnaní pracovníci. Vezmou si desky s lejstry.
Obejdou kolbenku třikrát dokola a všude říkají: „Dnes nestíhám!“ Před šéfy se umí
prezentovat jak vše zařídí. Víš co je nejhorší?
S: Copak?
J: Skutečný obsah a hodnota práce zajímá málokoho. Někde už ten absurdistán dosáhl
vrcholu, když lidé pro své šéfy vypisují tabulku s přehledem co za den udělali. To
vypracování tabulky o práci jim zabere nejvíce času z celého dne. Sebeprezentace je
důležitější než vlastní práce.
S: Zákazníkovi snad musíš umět vysvětlit, co tvůj program umí. Jak získáváš zakázky?
J: Zákazníka zajímá hlavně výsledek. Většina nových zákazníků přichází na doporučení
odjinud, kde viděli moje programy. Dostaneš ty ve škole známku za herectví, nikoliv za
výsledek?
S: V matematice asi ne, ale to by jsi se divil, jak umí někteří kolegové krásně povídat,
aby dostali lepší známky.
J: Pak je svět úplně v troubě. Jsem studoval techniku, protože exaktní vědy ani za
komunismu nikdo neošálil.
S: Teď je ošálí?
J: Továrny vyrábí aušus z nekvalitního materiálu a levných polotovarů kdesi z Asie a
přes obchodní oddělení vychvalují svůj výrobek do nebes.
Reklamní vložka přednesená Jirkou na pozadí hudby:
„Už jste vyzkoušeli náš speciální kapesní dálkově ovládaný dálkový ovladač Max turbo
4? Vy tuto novinku ještě neznáte? Tak to honem spěchejte do vaší nejbližší prodejny a
žádejte jedinečný Max turbo 4!“
S: Ale to se, strejdo, nazývá marketing.
J: To je jen oblbování zákazníka!
S: Kdyby ten výrobek nic nevydržel, tak ho nikdo nebude kupovat!
J: On je levný. Každá větší firma má svojí zkušebnu. Tam se ve spolupráci s konstrukcí
výrobek vyzkouší a navrhne tak, by vydržel záruční dobu.
S: A pak se to rozbije?
J: Pak se rozbije a vyhodí.
S: Nikdo to neopraví?
7
J: A jsme u toho. Výrobky se dnes neopravují. To vidíš sama. Koupí se nový. Moje
maminka má kuchyňský robot. To bylo dílo. Starší je než já. Má bytelnou konstrukci.
Člověk ho uvnitř vyčistí a namaže. Vymění uhlíky se nebo ložiska a zas maká jak divý.
S: Ano, náš staromilský strejda.
J: Vaše generace se utopí v odpadu.
S: Ale jdi ty. Není lepší kupovat nové věci, když si na ně vydělám? Mají nižší spotřebu,
šetří energii.
J: O tom nejsem přesvědčen. To právě tvrdí ten tvůj marketing. Pravda to je jenom,
pokud se používají nové technologie. Na elektrickém šlehači do kuchyně moc novýho
nevymyslíš. Měl by být zkonstruován tak, by člověku vydržel celý život.
Co si jako studentka techniky myslíš o trvalém růstu?
S: Je to blbost. Jako kdyby měl strom růst do nebe.
J: Oponenti tohoto příkladu řeknou, že nemusí růst, ale košatět. Ty jsi odpírač teorie
růstu?
S: Nejsem odpírač ničeho. Běžec nikdy neuběhne stovku za nula vteřin. Všechno se
samozřejmě vyvíjí, ale vývoj by měl jít, jak jsi poznamenal ty, ve směru kvality.
J: A jé je, intelektuálka.
S: dobře, už ti nic neřeknu.
J: Ale řekneš. Slíbilas to.
S: Tobě stačilo udělat zkoušky z marxismu a titul byl v kapse, ale chudák Simča, aby se
na svoje zkoušky všechno naučila.
J: Když si to myslíš. Kolik ti zbývá zkoušek?
S: Už jen dvě v tomto semestru a pak dodělat diplomku a státnice.
J: Teď jsi bakalář?
S: Ano.
J: A budeš Ing?
S: Chci být!
J: A chceš odsud odejít?
S: Jistě, co tady?
Klapot klávesnice, hudba
J: Simonko?
S: Ano?
J: Jak je to s tvým sexuálním životem?
S: Co by mělo být?
J: Slíbila si o tom povědět.
S: Na žádný slib si nepamatuji, ale když tě to zajímá, mám ho.
J: To nestačí.
S: Jsem holka z vesnice.
J: Jak to souvisí?
S: Všichni se známe.
J: To jako všichni se všema?
S: Jsme jen tři holky a tři kluci.
J: I to je dost.
S: Ne najednou, to by mě nebavilo a nerada se dělím, každý zvlášť.
J: Spíte spolu na střídačku?
S: Při tom co děláme rozhodně nespíme.
J: Máte spolu sex?
S: To zní hnusně, jsou to kamarádi.
J: Jen kamarádi?
S: Kamarádi na sex.
8
J: To i holky s holkama?
S: Občas.
J: Kluci s klukama taky?
S: To asi ne, ale já je nehlídám.
J: Jak dlouho to trvá?
S: Od konce základky, zvědavej strejdo, ale kamarádíme se už od školky.
J: Fuj!
S: Tenkrát to bylo takový dětsky nevinný a postupně to přestalo být nevinný.
J: A to spolu fakt všichni navzájem tři plus tři?
S: Vysvětlovala jsem snad, že ne najednou.
J: I tak. Může přece někdo někoho milovat! Pak žárlit na druhý.
S: To nevylučuji, ale nemyslím si to.
J: A jak si domlouváte, kdo, kdy s kým?
S: Teď jsem doma jen na víkendy a je málo času. Já třeba, když mám na to chuť, tak
zjišťuji, kdo je doma, byl by svolný, jestli je kde.
J: Jo svolnej? Co pohlavní choroby?
S: To víš, že to není jednoduchý, doufám, že kluci mají rozum a do žádného rizika by
nešli.
J: A holky nemaj rozum?
S: My ho samozřejmě máme!
J: A nechcete být skupina tři plus čtyři?
S: A dost! Už ti nic neřeknu! Je to naše věc! Všichni jsme mladí a bez závazků!
J: Se hned nečerti.
S: Já vím, jsi jen chlap a stejně to byli vrazi!
J: Hrdinové!
S: Co je hrdinského na tom, když někdo bezbranného referentíka podřízne jako
podsvinče?
J: Byli ve válce!
S: Takovou válku bych taky brala. Četla jsem, že si za uloupený prachy koupili oblečení
a motorky.
J: Mladej člověk chce žít i ve válce. Milovat. Být milován. Byla to jejich partizánská válka.
Ta je vždy hnusná. K válce krev bohužel patří. I zdánlivě nevinných lidí.
S: To nebyli partyzáni. Chovali se jako kovbojové na divokém západě.
J: I to mělo svá nepsaná pravidla.
Zvuk harmoniky, melodie z filmu Tenkrát na západě.
S: Tenkrát na Západě je klasika.
J: Jak na tom nádraží čekají na Harmoniku.
S: Kamera zabírá mouchu několik minut a nic se neděje.
J: Zdánlivě se nic neděje. Takovej prolog by si dnes už žádnej režisér nedovolil.
S: Viděl jsi nejnovějšího Tarantina?
J: Nespoutaný Django? Má to něco do sebe. Tarantino není můj šálek čaje.
S: Ani Pulp Fiction?
J: Ale jo, mrazí mě, nebo tak divně šimrá při jeho filmech.
S: To je snad dobře, musí to na tebe působit. Ty nečekaný zvraty a závěry. Jak si třeba
ve filmu Hanebný pancharti dovolí zabít Hitlera?
J: To je opravdu nečekaný konec, kterej si může dovolit jen on.
S: I tu kovbojku natočil jaksi naruby.
J: Tohle mě moc neoslovuje, ale připomnělas mi Sekala, Michálkovo českomoravský
western. Vyjadřuje přesně naší povahu. Vidělas to?
S: Ne, nekoukám se často na české filmy.
9
J: To je z války. O české malosti.
S: Dobře, stáhnu si ho a podívám se na něj. Válečný je dost dobrý Život je krásný.
J: Ten jsem zas neviděl já. Vím o co jde. Mě tenkrát v kině unikl. Šel v době, kdy se
těchto podobných filmů najednou vyrojilo moc.
S: To, jak táta zachraňuje syna v koncentračním táboře, je velice dojemné.
J: Kouknu na to, slibuju. Ty jukni na Je třeba zabít Sekala.
S: Dobře strejdo, ale teď už jdu spát. Dobrou.
J: Počkej, uvidíme se ještě?
S: Možná….
J: Dobrou.
Jirka vzdechne: „Utekla, škoda.“
Klapot klávesnice a hudba a do toho Jirkova slova:
„Aspoň to stihnu ještě dodělat. Moc už toho nezbývá. Tohle doladím zítra přímo na dílně,
teď se pustím do třetího modulu “
Hudba a klapot klávesnice:
PC1: Chcete uložit změny provedené v souboru TECHCON3?
J: Ano! A jde se spát, ty už asi holka spíš, doufám, že tě ještě potkám. Žena
v informačních technologiích….. Rozhodně není blbá…. Co když je to chlap? Fotku
v profilu nemá, musím si o ni říct.
Ozývají se zvuky vypínání počítače a hudba …..
10
II.
Znělka Radiožurnálu. Hlasatel po časovém znamení:
„Je dvacet dva hodin, druhého února. Podle předpověď počasí mrazy zítra zesílí, přes
den bude mínus pět až mínus dva stupně, V noci nejnižší teploty klesnou na mínus
devět, při celonočním vyjasnění až mínus dvanáct.“
Klapot klávesnice….
Hlasy rozhovorů asi desítky lidí přes sebe, hlasům není rozumět.
J: Ahoj bakalářko.
S: Ahoj inženýre.
J: Ty si na mne pamatuješ?
S: Samozřejmě, strejdo.
J: Jsi určitě Simonka, nejsi Pepa?
S+P: Když si to myslíš. (prvně u Simči setkáváme s mužským hlasem ze syntezátoru,
Když ještě řekne žena si to je nejasné a myslíš je jasně mužský hlas)
J: Fuj, kde ty ses tu vzal?
P: Jsem tu od začátku. Co jsi čekal?
J: Kecáš!
S: (hlas Simči se smíchem) Kecám.
J: To se mi ulevilo.
S: Jak vypadal komunismus na konci osmdesátých let?
J: Chceš se učit dějepis? To snad na technice neprobíráte?
S: Chci pochopit tuhle zemi, českou povahu i novodobou historii, abych se rozhodla, zda
mám skutečně odejít.
J: Dobře, povím ti o tom, ale něco za něco.
S: Zase! Co jako?
J: Budem mluvit o Simonce
S: Možná, ale ne o tři plus tři, slibuješ?
J: Slibuju. Nejdřív Simča, pak dějepis.
S: Dobře, ať to mám za sebou, ptej se tedy.
J: Jak vypadáš?
S: Mám dvě nohy a ruce.
J: A pusu a oči?
S: Taky.
J: Jaký máš oči?
S: Zelené.
J: Vlasy?
S: Jsem blondýna.
J: To nevypadáš (smích).
S: Stačí?
J: Pošleš fotku?
S: K čemu?
J: Chtěl bych vědět kdo jsi.
P: Pepa.
J: Právě!
S: Viděla jsem tvého Sekala, nic moc.
J: Jak nic moc? Konec kováře Berana se ti nelíbil?
S: Ano, to mělo něco do sebe, jinak nuda. Ty jsi viděl Život je krásný?
J: Omlouvám se. Nebylo kdy. Slibuju, že na to určitě kouknu.
11
S: Přesunem se od války. Jaké to bylo v polovině osmdesátých let?
J: Šedivý. Průmysl jel setrvačností. Investovalo se hlavně do strategických projektů. Což
byla produkce zbraní a z toho vyplývající hutní výroba, těžba uhlí nebo uranu a výroba
energií. V ostatních odvětvích člověk často objevil provozy, které vznikly za Franze
Josefa a od té doby se vůbec nezměnily.
S: Jak to vypadalo v centrech měst?
J: Zase šedivě. Omítky domů byly opadaný. Domy se rozpadaly. Některé ulice měly
dřevěné konstrukce pobité vlnitým plechem okolo a nahoře nad hlavou. Chodilo se v tom
jak v podloubí.
S: To se snad dnes dělá také, když se domy v ulici přestavují, aby na někoho něco
nespadlo.
J: Jenomže tenkrát se to dělalo na léta, někdy i desítky let. Tohle byla ochrana po celé
délce ulice, by někoho nezabil kus padající omítky nebo okapu, protože na domech léta
nikdo nic neopravoval.
S: To jsem viděla na fotkách, nejvíc mě zajímá jací byli lidé?
J: Šedivý, rezignovaní.
S: To jsou dnes také.
J: Tenkrát jinak. Přesně to vyjadřuje Karel Kryl ve své písni Pasážová revolta.
1.píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
Pasážová revolta
Karel Kryl
S: To jsi skočil až k osmašedesátému. Mne zajímá doba, kdy jsem se narodila já, ne
strejda.
J: Jenže mojí generaci a generaci mých otců tohle formovalo. Kdo myslíš, že mě učil a
vychovával?
S: Komunisté!
J: Ale to je právě ten omyl.
S: Jaký omyl?
J: Komunistů bylo jen deset procent. A to ještě devět z deseti bylo ve straně jen kvůli
prospěchu. Devadesát procent lidí téhle země si s komunismem vůbec nezadalo!
S: To ale počítáš i kojence.
J: Pořád je to jen jeden a půl milionu proti podstatně větší části nestraníků. Chci jen říct,
že tady rozhodně neplatilo, co se po revoluci snažil namluvit lidem prezident Havel.
S: Copak se snažil namluvit?
J: Že každá rodina byla nějak s tou stranou spojena, a proto komunisty nešlo potrestat.
S: Ty nemáš Havla rád?
J: Mám ho rád. Vážím si ho!
S: Nerozumím.
J: Vážím si ho za to co dělal před listopadem. Jen nesouhlasím s laxním přístupem vůči
zločinné komunistické straně po roce 89. Devadesát procent lidí ve straně nebylo. Lidi
byli sražený na kolena prvně v padesátých letech. Pak se to začalo uvolňovat, ale přišla
srpnová invaze. Většina lidí rezignovala. Vše se přenášelo na další generace. Z rodičů
na děti, z učitelů na žáky. Byla velká chyba tohle nechat bez nějakého, byť symbolického
odsouzení.
S: Jaké to bylo, když jsi začal studovat vysokou?
J: Někteří učitelé nám říkali pane, nikoliv soudruhu. Nebyla to ta křeč z malého města,
kde se lidé znají a bojí se cokoliv říct. V Praze na mne dýchla ta uvolněnost.
S: A to bylo velké hrdinství oslovovat pane, namísto soudruhu?
J: To nebylo hrdinství. Ledy normalizace začaly tát. Učitelé tím vyjadřovali svůj postoj.
12
S: I učitelé marxismu?
J: To byli kašpárci, nebo to dělali kvůli prospěchu.
S: Nikdo tomu nevěřil?
J: Vzpomínám si na jednoho profesora. Možná tomu věřil, nebo to hrál. Na první
přednášce z marxismu nám říkal:
„Pamatujte si, že se tady nepánuje! Zde bylo! Je! A bude!!! oficiální oslovení soudruhu!“
(hlas aparátčíka z mikrofonu jako na prvního máje za komunismu)
J: Jsem už na druhou přednášku nešel.
S: Byl jsi Hrdina!
J: Byl jsem srab.
S: Jak to?
J: Byl jsem členem SSmládeže.
S: Čeho?
J: Toto označení používal jeden docent na lineární algebru. Velice chytrý chlap:
„Drazí studenti, smažte prosím tabuli. Chápu, že jste tady měli zasedání vaší
SSmládeže, ale to neznamená, že zde budete nechávat popsanou tabuli vašimi tezemi,
protože já musím mít tabuli čistou na své výpočty……
(ozve se zvuk skřípání křídy na tabuli, zděšené mrmlání studentů) hlas imaginárního
studenta představovaného Jirkou: „To je zase příklad velkej jako kráva.“
…..Mnohočlen vůbec není velký. Když mi při výpočtu tohoto mnohočlenu dojde latinská
abeceda, půjčím si řeckou, pak můžu použít azbuku, arabské znaky, hieroglyfy….“
(text je přednesen srozumitelně, ale přednášející obtížně artikuluje – je opilý)
J: Zničil ho chlast. Když mu někdo ze studentů řekl: „Soudruhu docente!“ obořil se na
něj: „Kdo je u tebe soudruh, ty jeden nýmande!“ a nebavil se s ním.
S: Neodbočuj pořád. Takže strejda byl zbabělý svazák.
J: Řekl jsem srab.
S: Není to jedno? Jak se to projevovalo, krom členství v SSmládeži?
J: Nestávkoval jsem, tedy před Listopadem. Nenašel jsem ani odvahu, bych v září
osmdesát devět podepsal „Několik vět.“
S: Proč jsi se bál?
J: Hodně jsem sportoval. Kašlal jsem na jiný věci. Asi mne poznamenala ta ideologická
demagogie:
„Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“
J: Nevěřil jsem, že se něco může rychle změnit. Čekal jsem postupný rozklad socialismu.
S: Kdy jsi uvěřil?
J: V listopadu, když začala Sametová revoluce.
S: Byl jsi na Albertově nebo na Národní?
( Zde úryvek zvuků z demonstrace 17. listopadu. )
13
J: Kdyby všichni lidé, co to nyní tvrdí, stávkovali už tehdy, tak by masakr na Národní třídě
byl masakrem pro komunistickou policii.
S: Takže jsi se bál.
J: Sedmnáctého byl tenkrát pátek. Dostali jsme rektorské volno. Jel jsem z koleje domů.
( Zde soudružský úryvek projevu abstraktního funkcionáře o zabránění podněcování
k nepokojům protistátními živly a nabádání k zachování poslušnosti. )
S: Srabe!
J. Vždyť to přiznávám. Masově protikomunistické to začalo být až v pondělí. To se
probudilo těch devadesát procent. Hromadně jsme zahazovali průkazy SSM a
podepisovali „Několik vět.“
S: Vždyť už bylo dávno dobojováno! Vy hrdinové!
J: To ti nebudu vymlouvat. Nikdo ještě netušil jak všechno dopadne. Teď je jednoduché
říkat, že revoluce přišla, když už železná opona dávno padla. My neměli informace.
Noviny pravdu nepsaly. Rádio a televize hlásaly v souladu s vládnoucí nomenklaturou.
( Zde úryvek z rozhlasových zpráv o listopadových událostech cca kolem 20.11.1989
plně v duchu bývalé vládnoucí moci…..)
J: Pamatuju si třeba, že jsme v pondělí 20. listopadu byli proti požadavku na zrušení
vedoucí úlohy komunistické strany v ústavě.
S: Srabi!
J: Považovali jsme ho za příliš tvrdý. Báli jsme se, že tohle by neprošlo.
( Projev jednoho ze imaginárních studentských vůdců, měl by znít trochu v duchu
svazáckého funkcionáře mohoritovského typu. ):
„Ten požadavek na zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ by mohl vedoucí
funkcionáře zbytečně rozzlobit. Je nebezpečí, že studentská stávka bude potlačena za
použití armády. My chceme vést dialog. Události na Národní třídě musí být prošetřeny.“
J: Vývoj byl hodně rychlý a spontánní. Stávkovalo se na Václaváku. Pak na Letné.
( Zvuky z prvního týdne sametové revoluce. )
J: Do toho Papež se svatou Anežkou.
( Něco autentického ze svatořečení Anežky…..)
J: Padla komunistická vláda. Byla nová. V ní bylo moc komunistů. Byla další.
( Něco nejlépe ve slovenštině o premiéru Čalfovi….)
14
J: Do parlamentu se revolučním způsobem dosadili nekomunisté.
( Zpravodajství o kooptovaném parlamentu….)
J: Havel prezidentem.
( Autentický první Havlův slib o věrnosti Československé socialistické republice…..)
2. píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
HAVLÍČKU HAVLE
Jaroslav Hutka
S: Proč si Havla vážíš?
J: Nikdo se nenechá zavřít do kriminálu jen tak. Už, od puberty, jsem Sledoval vývoj
kolem něj na Svobodné Evropě.
S: Á, pán je hrdina, který poslouchal protistátní rozhlas.
Reportáž Svobodné Evropy (např. nezaměnitelný hlas L. Rakušanové) o druhém
věznění V.H. – Palachův týden - leden 1989.
J: Probírali jsme to pak hrdinně u píva. Něco se Havlovi povedlo. Něco posral. To je
normální. Obdivuju to Don Quijotství. Šel do boje s totalitou v době tvrdé normalizace
bez šance na vítězství a vyhrál. Pak se stal mocným. Možná mu ta moc zachutnala až
příliš. Člověk jako já nemá právo soudit.
S: Co bylo pak?
J: Euforie uhasla a začalo se bojovat o koryta. Ono tohle vidíš u nás Čechů třeba při
povodních. Lidé se semknou, když je zle. Voda opadne a začnou si závidět.
S: To znám, jsem holka z vesnice.
J: A jo, kdy jsi naposled to?
S: Co?
J: Bylo něco s někým ze skupiny tři plus tři.
S: Včera večer.
J: S holkou nebo klukem?
S: S holkou, ale strejda zlobí!
J: Ty jsi začala s vesnicí. Jaký to bylo?
S+P: Nezlob nebo zavolám Pepu („Pepu“ dořekne představitel Pepy)
J: Už budu hodný.
P: Proč jsme na sebe takoví?
J: Jaký?
P: Máme k sobě blíž, jen když je zle?
J: Nevím. Asi až za deset let po Listopadu jsem pochopil věřící komunisty v únoru 48.
15
(známý Gottwaldův projev: Právě jsem se vrátil z Hradu…. a nadšené ovace lidu……)
J: Já se v listopadu choval stejně. Ta euforie mne úplně omámila. Všem sametovým
heslům jsem skutečně věřil.
(Dav zvoní klíči a skanduje nejsme jako oni……) je slyšet Jirkův hlas: „Nejsme jako
oni….“
J: Sem si blbec myslel, že nebudem krást. Začnem poctivě budovat kapitalistickou
demokratickou republiku. A komunističtí funkcionáři si už s veksláky připravovali
privatizační projekty.
P: Naivko
J: Kde je Simonka?
S: Zlobíš!
J: Vypravuju o české povaze.
S: To jsi vážně čekal, že se přestane krást?
J: Věděl jsem, že zloději budou. Ale takhle masově? Za totality si lidi vzájemně svoje věci
nekradli. Jedině ze socialistického…... Sousedovi nedávno udělali topení v novostavbě a
když zaplatil, druhý den měl kotel i všechny radiátory pryč. A policie mu řekla, že si měl
stavbu lépe zabezpečit. Nic nevyšetřili.
S: Tohle jsou jen malé ryby. Mě mnohem více vadí miliardové podvody ve státních
zakázkách.
J: Moderní aparátčíci jsou v lecčem horší než komunisti. Víš co je příčina?
S: Copak?
J: Nikdo nepotrestal komunistická zvěrstva.
S: Ano, měli všechny komunisty postřílet
(zvuk střelby ze samopalu)
J: To netvrdím. Měla být nějaká obdoba mezinárodního norimberského procesu
s komunismem.
S: Kolektivní vina všech.
J: Ale vůbec ne. Spravedlivý soud. Sviňárnu nazvat sviňárnou. Neříkám, že rudý měli
viset. Měli být morálně odsouzeni.
S: Jenže s fašismem byla větší ochota skoncovat. Němci prohráli válku.
J: Jasně, oni potřebovali viníka. Udělat čáru za minulostí. Po té upnuli své výbušné
choutky směrem k soutěžení v průmyslu a jsou velice úspěšní. Také díky tomu, že se
s minulostí rozloučili.
S: Proč se to u komunismu nepovedlo?
J: Už jsem to myslím říkal. Komunismus je zákeřnější. Umí svou agresi skrývat. Třeba
koncentrační tábory. Obě ideologie tak likvidovaly svoje odpůrce a kolik Čechů tenkrát
vědělo o komunistických lágrech? Oni to mnohem lépe maskovali.
S: Já byla v památníku Vojna.
J: To je dobře. Ale takových táborů bylo desítky. Režimu nepohodlní lidé si ničili zdraví
v uranových dolech.
3. píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
LEOPOLDOV
Jaroslav Hutka
16
S: Myslíš, že to teď někoho zajímá? Já jsem byla ráda, že jsme se ulili ze školy. Tam
mne to samozřejmě mrazilo, ale to už je minulost.
J: Viníci měli být potrestáni.
S: Většina jich už zemřela.
J: V roce devadesát jich ještě žilo dost.
S: A co tedy radíš Simonce, odejít nebo zůstat?
J: Těžká volba. Máš tu rodiče. Tři kamarády a dvě kamarádky.
P: Teď sis to pohnojil, jdu spát. Dobrou noc.
J: Počkej ještě
Hudba
J: Utekla, škoda, dneska už toho moc nenapracuju.
Klapot klávesnice hlasy lidí bavících se na sociální síti:
J: Ahoj.
G: Čus.
J: Co jsi zač?
G: Gabi.
J: Chodíš sem často?
G: Jen, když mám chuť.
J: Co mi povíš?
G: Co bys rád broučku?
J: Něco o tobě.
G: Máš internet banking?
J: Samozřejmě, proč? Jo takhle! Nezlob se, dobrou noc.
Hudba …..
17
III.
Znělka Radiožurnálu. Hlasatel po časovém znamení:
„Je dvacet jedna hodin, dvacátého třetího února. Podle předpovědi meteorologů mrazy
konečně povolí……..“
Klapot klávesnice, hlasy lidí bavících se na sociální síti.
J: Ahoj, rád tě zas vidím
S: Nazdar strejdo.
J: Pěkný fotky, nečekal jsem, že vypadáš takhle.
S: Co jsi čekal?
J: Nevím. Za našich studentských let takovéto ženy kybernetiku nestudovaly.
S: A co studovaly?
J: Nevím, Pepo.
P: Aha.
J: Kde jsi tu fotku vzal?
P: Stáhl z profilu jedné kočky.
J: Tak? Tím se to vysvětluje. Mohl bych ti někam zavolat?
P: Proč?
J: Chtěl bych tě slyšet.
P: Na co?
J: Kdo jsi?
P: Pepa
J: Počkej, vážně jsi chlap?
S: To tvrdíš ty!
J: Dobře budu hodnej. Chceš si povídat?
S: Jedině o tom jestli mám odejít nebo žít zde?
J: Jak to cítíš ty?
S: Někdy se podívám na televizi nebo do novin:
( Zpravodajský šot o zatčení Dr. Ratha )
S: Když tohle slyším, tak si řeknu, už aby bylo po státnicích.
( Krátký úryvek ze studentské hymny )
S: Zbalím baťoh a jdu.
J: Ty máš jednu velkou výhodu oproti totalitním generacím.
S: Jakou?
J: Můžeš se vrátit.
S: Když někde začneš trvale pracovat, najdeš si tam přátele a nechce se ti už vracet.
J: Tomu rozumím. Můžeš to po škole na rok odejít a pak uvidíš zda zůstat trvale.
S: Ano, i toto řešení mne napadlo.
J: Už máš všechny zkoušky?
S: Dávno.
18
J: Jaké známky.
S: A a B, zvědavý strejdo.
J: Kdy máš státnice?
S: Koncem června.
J: Co diplomka?
S: Dělám na ní.
J: O čem je?
S: Nechci se bavit o škole.
J: Řekni název. Třeba bych ti mohl pomoct.
S: Shluková analýza dat pořízených pomocí jednomolekulové lokalizační mikroskopie.
J: Au, teorie. Jsem čekal něco bližšího praxi. Ty se chystáš na vědeckou dráhu?
S: Možná, tohle je na katedře teoretické informatiky, jak strejda správně poznal.
J: Pojďme jinam.
S: Proč jsi byl v SSM?
J: Vždyť jsem se ti k tomu sám přiznal. Nejsem za to na sebe hrdý. Každý tam byl. Tvoji
rodiče také. Prostě po pionýru se šlo do svazu mládeže.
S: Do socialistického svazu mládeže! A to jste museli?
J: Nemuseli. Vím, těžko se to dnes vysvětluje.
S: Pokus se o to.
J: Davová psychóza?
S: Jako, že děláš to co všichni a nepřemýšlíš o tom?
J: Tak se to dá říct. Pro studium na vysoký bylo dobrý být v SSmládeži.
S: Takže v tom byl kalkul! Chlapeček si hraje na antikomunistu a málem vlezl do strany!
J: Nikdy bych nevlezl do Strany!
S: Protože přišla Sametová revoluce, můj táta, který je o něco starší, tam byl, protože
chtěl dělat vedoucího.
J: Jeho věc. Kdybych tak moc chtěl, mohl jsem tam být už na škole.
S: Nutil tě někdo, abys tam vstoupil? Tátu přitlačili ke zdi, buď ke komunistům, nebo
k soustruhu.
J: Mohl vzít ten soustruh.
S: Ty jsi takovou existenční volbu neřešil, to je to. On už byl ženatý, měl mě, potřeboval
byt.
J: Jsi jedináček?
S: Ano, proč?
J: To vysvětluje ty tři plus tři.
S: Nezačínej s tím, nebo jdu! Nutil tě někdo, abys tam vstoupil?
J: Přímo ne. Pokud vím, komunisti stáli spíš o ty lidi od soustruhu než o vysokoškoláky.
Měli na to nějaký směrný čísla. Kolik koho má ve straně být. Několik spolužáků tam už
na škole aktivně vlezlo. Dodnes se jim za to na srazech smějem. Já neměl ambice dělat
kariéru. Přes Stranu určitě ne.
S: Byl jsi v SSM kvůli vysoký, byl bys u komunistů kvůli práci!
J: Už ti to nebudu vymlouvat.
S: Co jsi na škole neměl rád krom marxismu?
J: Asi Vojenskou přípravu ve třetím a čtvrtém ročníku.
S: O co šlo?
J: Vysokoškoláci chodili jen na jeden rok vojny. Museli si část odkroutit na škole. Na
vysokých školách byl institut vojenských kateder. Skládaly se čtyři zápočty a dvě
zkoušky. Vedli to skutečný lampasáci. Jednou za týden jsme se oblíkli do maskáčů a
hráli si na vojáky.
S: Co jste tam dělali?
J: Třeba jsme běhali v kanadách se samopalem a křičeli :
19
Na ztééééč
Hraje vojenská hudba……..
S: To musela být sranda.
J: Mě to tak nepřišlo.
S: Co vás tam ještě učili?
J: Třeba vojenskou přísahu. Krom plížení a běhání se samopalem jsme se učili
pochodovat. Měli jsme politickou přípravu. Rozebírali jsme samopal na čas.. Pak tam
byla i technická část. Obsluha vysílaček.
S: Znáš ještě vojenskou přísahu?
J: (hlas Jirky zní odhodlaně a budovatelsky, je doprovázen o autentické zvuky a hudbu)
Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké
povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému
Komunistickou stranou Československa.
Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit
ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství.
Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím
lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz presidenta a vlády Československé
socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti
každému nepříteli.
Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil
Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních
socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení
vítězství.
Tak přísahám! ( Zazní mnohohlasně, jako na skutečné přísaze před vojenským
útvarem.)
( Na pozadí hraje vojenská hudba.)
S: Střílel jsi?
J: Několikrát ano. Do terče samozřejmě. Tady se ze mne stal pacifista. Od té doby jsem
neměl žádnou zbraň v ruce.
S: Ani potom na vojně?
J: Potom jsem to uhrál na modrou knížku.
S: Strejda je kripl.
J: Jsem pacifista. Vzpomínám si, jak jsem si při jedné přehlídce, když se pochodovalo,
broukal Krylovu Píseň Neznámého vojína.
Hraje pochodová hudba a zpívá se kupředu levá, jsou slyšet vojenské boty.
( Vojenský pochod je vystřídán Krylovou písní.)
20
4. píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
Píseň Neznámého vojína
Karel Kryl
S: Pacifisto! Správný chlap má mít zbraň, chlap beze zbraně není chlap.
J: Tvůj názor.
S: Víš co nechápu, kde se u tebe potom bere ten obdiv k vrahům Mašínům?
J: Neřekl jsem, že je obdivuji. Hrdinové Mašíni byli ve válce.
S: A bezhlavě stříleli.
J: Byli donuceni i střílet, jejich boj. Byli jiní, kteří bojovali třeba perem.
S: To bylo nebezpečné?
J: V padesátých letech určitě. Ani po podpisu charty 77 neměli její signatáři na růžích
ustláno. Pero je určitě zbraň mému srdci bližší než pistole.
Hudba, šum hlasů lidí, klapot klávesnice.
S: Co si myslíš o lidech, kteří spolupracovali s STB?
J: Pokud se bavíme o české historii, nelze slovo konfident vynechat. Bohužel. Dnes už
nikdo nerozliší, kdo byl ke spolupráci přinucen a kdo udával aktivně. Tohle je smutná
historie českých moderních dějin.
( Reportáž o zveřejnění svazků STB )
S: Díváš se do seznamů spolupracovníků STB?
J: Když byl vydán, tak jsem se díval.
S: Koho jsi tam našel?
J: Nikoho z blízkých příbuzných. Pokud jde o lidi, které jsem znal, tak jednoho učitele ze
základky.
S: Já tam mám asi dědečka.
J: Jak asi?
S: Jméno souhlasí, datum narození neznám.
J: Se zeptej rodičů.
S: To mi připadá hloupé. Děda chtěl lítat s proudovými letadly, tak ho pravděpodobně
k něčemu přitlačili.
J: Lítal?
S: Chvíli, než mu to babička zakázala.
J: Proč?
S: Aby se nezabil, bála se o něj.
J: Znala si dědu.
S: Ne zemřel v 45 letech.
J: MiG-21?
S: Rakovina.
5. píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
Udavač z Těšína
Jaroslav HUTKA
21
Klapot klávesnice, hlasy lidí.
J: Pojďme prosím k Simonce.
S: Co je s ní?
J: Chtěl bych tě vidět.
S: To nejde, musím se učit a psát diplomku.
J: Pár minut tě nezabije.
S: Už půjdu, je pozdě, ale je mi s tebou dobře.
J: Díky za to dobře.
S: Jdu spát.
J: (roztoužený hlas) Počkej, chtěl bych tě pohladit po vlasech.
S: A?
J: Lehce se tě dotknou, políbit tě…..
S: Tohle je jak líbat a hladit monitor, dobrou.
J (zklamaný hlas): Sladké sny.
Ozývá se klapot klávesnice a hudba …..
22
IV.
V pozadí se ozve zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Radiožurnál, je dvacet dva hodin třicet minut. Dnes je patnáctého března. Na řadě jsou
krátké zprávy.“
Klapot klávesnice hlasy lidí bavících se na sociální síti:
S: Ahoj strejdo!
J: Ahoj studentko!
J: Co máš na mne připraveno dnes, zvídavá ženo?
S: Co jsi dělal po škole? Šel jsi do továrny?
J: Kolbenka byla mnohem později. Nastoupil jsem jako technik do výzkumáku.
S: Do výzkumného ústavu? Co jsi tam dělal?
J: Opravoval ruské měřící přístroje.
S: Snad sovětské?
J: Oni nebyly tak úplně blbý. Mělo to dobrou konstrukci. Tragické bylo zpracování. Dva
na pohled identický přístroje se uvnitř lišily. Asi podle toho, kolik vodky ten den ten který
tavárišč vychlastal.
S: Ty jsi tomu rozuměl, nebyl jsi hned programátor?
J: No jo, vy novodobí AjŤáci. Střeva počítače vás dnes nezajímaj. Nás ve škole tenkrát
učili i co je uvnitř mezi dráty.
S: Učili vás tenkrát už i o tranzistorech nebo jenom o elektronkách?
J: Kdepak elektronky a polovodiče. Za nás ve škole elektřina znamenala tření ebonitové
tyče liščím ohonem.
S: A k titulu se stačilo naučit marxismus.
J: Jasně!
S: Na co byly ty přístroje a co jste s nimi dělali?
J: Jedny měřily prašnost, částice ve vzduchu. Jiné zas plyny. Obsah kyslíku a jiných,
hlavně metanu. Byly instalovaný v důlních šachtách.
S: Bylo to zajímavé?
J: Fárat pro mne bylo nové.
S: Strejda horník.
J: Poznal jsem tam hodně zajímavých lidí.
S: Koho třeba?
J: Můj první šéf. IQ měl snad 150. Na první pohled vědec. Uměl rusky, anglicky,
německy a pasivně francouzsky. To co já sem studoval pět let se on naučil jako samouk.
Pro praktický život byl nepoužitelný.
S: Jak to?
J: Neměl řidičák. Opovrhoval majetkem.
S: Komunista?
J: Zapřísáhlý antikomunista a absolutní ateista! Nevěřil ani matematickým tabulkám.
S: A co mu to bylo platné?
J: Tabulky funkcí si sám kontroloval přes integrály. Kolikrát za mnou přišel:
23
Hlas vědce:
„Jirko, podívej se, tady u hyperbolického sinu 2,4 mají již na třetím desetinném místě
chybu. Má to být 5,466 (pět celých, čtyři desetiny, šest setin a šest tisícin), ale oni tady
mají 5,465 (pět celých, čtyři desetiny, šest setin a pět! tisícin)…..Všechno, aby si člověk
přepočítával! Jak mi pak má přesně vyjít grafické vyjádření divergence vektorového pole
rozptylu metanu?!“
J: Byl velice naivní.
S: Jak se to projevovalo?
J: Neuměl nakládat s majetkem, ani řídit lidi. Výzkumák dělal pro nějaký důl práci za čtyři
sta tisíc. On na tom se svým týmem trávit půl roku. Kdyby to měl dělat jako tržní
zakázku, musel by si naúčtovat minimálně pět miliónů.
S: Tomu nerozumím.
J: My byli placeni z rozpočtu výzkumáku. Nehlídalo se, kolik času nám zabere výzkum a
kolik času práce pro důl.
S: Aha, takže pro ten důl dělal víc, než musel.
J: Právě. Oni to po nás v té Ostravě ani nechtěli. To byly elaboráty a výzkum na
Nobelovu cenu.
S: Co po vás důl chtěl?
J: Jednoduché měření prachu a plynů. Zvládla by to třetina přístrojů a desetina práce.
Tohle se dalo krásně dělat soukromou firmou. Často sem do šéfa hučel, ať si na to udělá
privatizační projekt.
S: Nechtěl, neměl rád majetek?
J: Právě. Víš jak to dopadlo? Zprivatizoval si to bývalý náměstek toho dolu s jednou naší
sekretářkou.
S: A proč jsi do toho projektu nešel s nimi?
J: Neměl bych na to. Také jsem tam už nepracoval. Odešel jsem do továrny. Na severu
jsem si ale udělal úsudek o spoustě věcí.
S: Například?
J: Ekonomika a peníze řídí politiku.
S: To je snad strejdo naprosto běžné.
J: No jasně, my byli představiteli té naivní generace ze sametu.
6. píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
Demokracie
Karel Kryl
S: Peníze vládnou světu všude, o tom nemám iluze. Chtěl bys mít hodně peněz?
J: Co je to hodně? Nějakej ten miliónek, proč ne? Ale majetek za miliardy, nikdy!
S: Kecáš!
J: Nemám na to!
S: Na co?
J: Na dělání velkých peněz. Víš, co dělám, když na něco nemám, nebo na to můj mozek
nestačí? Dám ti radu.
S: Poslouchám.
J: Když tomu nerozumím, nezabývám se tím. Nepouštím si to do hlavy.
24
S: Náš chytrý strejda něco neví?
J: Dostávám často různý zadání na programy. Obslužným programem robotické ruky
v továrně počínaje a ovládaním krematoria konče.
S: To krematorium je zajímavé, ale neodbočuj.
J: Neodbočuju. Když dostanu zadání, které neumím vyřešit. Hned to odmítnu, že tomu
nerozumím. Jdu od toho. Nepouštím si to do hlavy. A jsem duševně zdráv. Tobě to také
doporučuju.
S: Takže velké peníze nechceš?
J: Nerozumím výrobě velkých peněz. Lobování a tak. Třeba vůbec nechápu, jak se ten
soudruh bývalý náměstek dokázal spojit se sekretářkou z ústavu.
S: To od něj bylo chytré?
J: Samozřejmě. Měl svého člověka uvnitř. Díky informacím z ústavu věděl, koho bude
potřebovat, koho musí přesvědčit a za kolik. Se svojí společnicí skoupil vytipované
přístroje za hubičku a začal podnikat.
S: Co je na tom špatného?
J: Je to nerovná soutěž.
S: Strejda chce jako sportovec fairplay.
J: Správně to chápeš, skoroinženýrko!
S: To, že někdo ukradl know-how pro sebe, snad nebylo to nejstrašnější, co privatizaci
postihlo?
J: Máš pravdu, pokud ta firma začala nemravně a funguje, no dobře, lidé mají práci.
Vědomé tunelování firem bylo mnohem horší.
S: Jak se to dělalo?
J: Různě se přelívaly peníze. Z větší akciovky si management převedl peněžní
prostředky na svoje nebo spřátelené firmy.
S: To přece není tak jednoduché.
J: Jasně, že ven nikdo nenesl kufr peněz. Musely se vymyslet nějaké finanční operace.
Třeba platba za fiktivní či předražené služby. Potom se ve velkém tunelovaly banky.
Nejjednodušší byl úvěrový podvod.
S: V té bance to nikdo nekontroloval?
J: Papírově všechno sedělo. Někdo měl polorozpadlou stodolu za půl miliónu a nechal si
jí ocenit na deset mega.
S: Jak to?
J: Uplatil znalce. Založil eseróčko. Bance předvedl vymyšlený projekt na úvěr osm
miliónů a ručil tou stodolou za deset mega.
S: Chytré. Co bylo pak?
J: Peníze shrábl. Eseróčko zkrachovalo. Banka měla starou stodolu a problém
s nespláceným úvěrem.
( Zpravodajství nejlépe o úvěrových podvodech a o vraždě podnikatele Mrázka
spojeného s privatizační mafií. )
S: Proč jsi šel z ústavu do továrny?
J: Určitě kvůli penězům.
S: Platili víc?
J: Byla to zahraniční firma a platila na české poměry královsky.
S: Nevadilo, že sídlila v betonovém stanu s jedním záchodem?
J: Ty si to pamatuješ?
S: Všechno, co jsi mi vypravoval, si pamatuji!
J: A jé je. Na tebe si budu muset dát bacha!
S: To si dej sakra pozor, strejdo! V továrně jsi začal hned jako programátor?
J: Jen částečně, nejdříve jako elektrikář. Ze začátku to byla skutečně ruční manufaktura
s minimem automatů a robotů.
S: Ta práce tě bavila?
25
J: Určitě, hodně jsem se naučil.
S: Kdy tě to přestalo motivovat?
J: Každá práce se stane rutinou. Firma prosperovala a vytvářely se pozice často bez
zodpovězení otázky, zda je ten pracovník vůbec třeba.
S: To to nikdo nehlídal?
J: Oni to neřešili, měli peníze z výroby a vláda dávala investiční pobídky:
Rozhovor s některým ministrem průmyslu:
„Vláda umožnila vznik nových pracovních příležitostí právě díky investičním pobídkám.
Vznikají moderní průmyslové zóny….“
J: A co dál?
S: To bych se měla ptát já.
J: Nemyslel jsem dál v popisu historie. Co dál s námi?
S: Co bys chtěl?
J: Co bys chtěla ty?
S: Být Ing.
J: A pak se strejdovi odstěhuješ do Austrálie.
S: Proč ne?
J: Budeš mi chybět!
S: Ale jdi ty, až odejdu, najdeš si jinou Simču.
J: Ty jsi nenahraditelná! Jo, viděl jsem Život je krásný, dobře udělaný film.
S: Jsem ráda, že se ti líbil. Už usínám, dobrou.
J: Už jdeš? Dobrou.
26
V.
Znělka Radiožurnálu. Hlasatel po časovém znamení:
„Je dvacet jedna hodin, třicátého prvního března. Podle předpovědi meteorologů……..“
Klapot klávesnice, hlasy lidí bavících se na sociální síti:
J: Ahoj pětadvacítko!
S: Ahoj programátore, viděl jsi včera v televizi reportáž o člověku co vytáhl vlastní zbraň
na lupiče a teď je obžalovaný on? To se může stát jen tady, už abych byla pryč.
J: Nemám televizi.
S: Jako teď nebo vůbec?
J: Nikdy jsem jí neměl, nepotřebuju jí.
S: Tomu nevěřím, že jsi se sto let nedíval na telelevizi?
J: Jo, to díval. Zrovna asi před týdnem jsem byl přinucen. Bylo to strašný.
S: Jak to, kdo tě přinutil?
J: Instaloval jsem počítač s netem v garsonce jedný slečny. Ona zatím stihla dvě
telenovely.
S: Tak to tě chápu, na to vůbec nekoukám, ale jsou tam i zajímavé věci.
J: To si najdu na netu.
S: Ty instaluješ počítače?
J: Tohle byla dcera známýho, jinak ne.
S: Zkoušel jsi něco na ní?
J: Instalovat?
S: Vyjel jsi po ní?
J: Byla to dcera známýho!
S: Srabe!
J: Každýho chlapa napadaj tyhle představy, když je zavřenej dvě hodiny v garsonce sám
s hezkou ženskou.
S: Prasáku!
J: Nic nebylo, byla to dcera známýho!
S: A kdyby to nebyla dcera známého?
J: Nevím, nevěděl bych jak začít. Musela by dát signál ona.
S: Jaký signál?
J: Vidělas Sharon Stone v Základním instinktu?
S: Myslíš noha přes nohu s odhalenou vagínou? To je strejdo starý!
J: Ale účinný.
S: Takže nic nebylo?
J: Nebyl signál, nic nebylo.
Hlasy lidí na síti. Klapot klávesnice, hudba…..
S: Můžu mít další otázku z dějepisu konce minulého tisíciletí?
J: Ty můžeš všecko!
S: Byl jsi pro rozdělení Československa?
J: Nevěřil jsem v rozdělení.
S: Zase špatný odhad?
J: Jak zase?
27
S: Pád komunismu jsi také neodhadl.
J: To sem pouze nevěřil, že to půjde tak hladce a rychle. Psal jsem, jak mne v polovině
osmdesátých let upoutalo tání ledů, pamatuješ?
S: Samozřejmě pamatuji. Už 20. listopadu 89 vás začali někteří asistenti oslovovat pane!
J: O čtyry roky dřív, soudruhova dcero!
S: A proč jsi nevěřil v rozpad státu?
J: Jsem konzervativec. Pokud to není nutný, nechci nic měnit.
S: Osamostatnění Slovenska nebylo nutné?
J: Zpětně vidím, že ano. Dával jsem za příklad, jak se lidé chovaj během povodní a jak
se začnou chovat po povodni.
S: Když voda opadne, lidé se začnou hádat?
J: Správně! Dávala pozor. Když euforie ustala, začaly šarvátky. Nejdříve o pomlčku.
S: O jakou pomlčku?
Zpravodajství o projednávání změny názvu republiky
S: Aha, tuhle pomlčku máš na mysli, o té jsem slyšela. Slováci chtěli svůj stát víc než
Češi?
J: Tenkrát to tak vypadalo. Stačilo si poslechnout nějakou debatu.
S: V televizi?
J: Debaty byly i v rádiu.
S: Nenachytal se.
J: Prostě po druhých volbách od listopadu se politici dohodli, že se rozdělíme.
7. píseň, případně (pokud autorská práva dovolí) její část:
Od Čadce k Dunaju
Karel Kryl
S: Považuješ to za správné?
J: Zpětně, za jedině možné řešení. Ekonomiky se osamostatnily. My už nemůžem říkat,
že na Čoboli doplácíme. Slováci nejsou národem utláčaným Čehúny
Zpravodajství o rozdělení republiky.
S: Co se událo v tvojí historii po rozdělení státu?
J: Odešel jsem z výzkumáku a šel do továrny.
S: Tam jsi byl jak dlouho?
J: To už jsme probírali.
S: Tohle ne.
J: Asi deset let, jestli chceš, pošlu ti profesní Curriculum vitae.
S: To nemusíš. Takže po deseti letech zaměstnání po tobě chtěli v továrně nějakou
práci, ty jsi to odmítl a stal se z tebe soukromý podnikatel.
J: Neříkám tomu podnikatel. Jsem programátor na volné noze.
S: Dobře, strejdův životopis máme kompletní. Co bylo s naším samostatným státem?
J: Vstoupili jsme do Evropy.
(zpravodajství o přijetí České republiky za člena evropské unie)
28
S: Jaký je tvůj názor na Evropskou unii?
J: Připomíná mi to novodobou kolonizaci.
S: Jak to?
J: Bohaté státy potřebují chudé země s levnou pracovní silou na práci a také jako
odbytiště svých výrobků.
S: To je špatné?
J (s plnou pusou): Jednou jsem četl, že klobása, kterou právě jím, nacestuje 5 000
kilometrů.
S: Tolik?
J: Myšlen celkový počet kilometrů kolik obyčejný maso v masných výrobcích naputuje od
výrobce mezi různými zpracovateli a prodejci ke konečnému spotřebiteli.
S: Dobrou chuť.
J: Přitom v takový vesnici před 100 lety stačilo 500 metrů ze sedlákovo chlívka
k řezníkovi. To mi pak řekni, který systém byl ekonomicky efektivnější?
S: Ten před sto lety.
J: Unie se musí rozpadnout.
S: Kvůli tvé globální klobáse?
J: V Evropě nikdy tyhle svazky dlouho nevydržely. Třeba tisíciletá říše římská.
S: Dobře, za tisíc let to můžeme probrat.
J: Tohle bude rychlejší. Víš co je největší problém Evropské integrace?
S: Ekonomická odlišnost členů?
J: To je až sekundární problém. Máš pravdu, že srovnání hladin životní úrovně znamená
postupné snižování úrovně ve vyspělých zemích, které to zatím ekonomicky táhnou.
Z toho vyplývá nespokojenost občanů těchto zemí se současnou hospodářskou situací.
S: Co je tedy primární problém podle strejdy?
J: Prvotní je, že se neumíme domluvit. Nemáme společnou řeč.
S: Ty by jsi chtěl mít jen jeden jazyk v Unii? Jak by jsi to udělal?
J: Postupně přejít na angličtinu. Samozřejmě dlouhým vývojem. Nejdřív jeden jednací
jazyk v evropském parlamentu. Všechny formuláře na úřadech v mateřštině a angličtině.
Pak i výuka na školách jenom v angličtině. Začalo by se universitama.
S: Do teď jsem myslela, že jsi Euroskeptik, ale ty jsi maskovaný ortodoxní
Eurofederalista! Byl bys ochoten zříci se mateřského jazyka?
J: Teď nechápu ty rozpaky. Ty chceš žít v Austrálii, tam se česky asi nemluví?
S+J přejdou do plynné angličtiny.
S: OK my dear uncle, how would we benefit from that?
J: All discussion would be easier.
S: And how many people would you think understand our conversation?
J: Amongst our listeners, you mean?
S: Yes!
J: Well, quite a few from your generation, I think!
S: My generation doesn’t listen to infantile plays on the radio.
J: Don’t you like our play?
S: It feels like two little children playing writers.
J: They were heroes!
S: They were murderers!
J: How are you and how is your group of three plus three friends?
S: Good night.
J: Good night sweetie.
29
VI.
V pozadí se ozve zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Radiožurnál, je dvacet dva hodin třicet minut. Dnes je jedenáctého dubna. Na řadě jsou
krátké zprávy.“
Klapot klávesnice hlasy lidí bavících se na sociální síti:
J: Ahoj bakalářko!
S: Ahoj soukromý podnikateli.
S: Dnes jsem přišla z hospody a jsem pod vlivem, takže si nedovoluj, jasný!
J: Proč, jsi povolná, když piješ?
S: To ani ne, ale mohla bych udělat něco neuváženého!
J: Tak pošli fotku!
S: Máš!
J: Hanbatou?
S: Na to jsem opilá málo.
J: Škoda.
S: Zasáhla tě smrt prvního prezidenta? Byl jsi se poklonit?
Reportáž… např:
„Historická lafeta s rakví Václava Havla vyjela ve středu v deset ráno z kasáren Hradní
stráže na pražském Loretánském náměstí směrem k Vladislavskému sálu Pražského
hradu. Lafetu táhlo šest kladrubských vraníků, cestu lemovalo tisíce lidí.“
J: Tohle je snad i tvoje historie.
S: Určitě ano, ale já znám svojí historii, zajímají mne tvoje pohledy.
J: Pomůže ti to k rozhodnutí zda odejít? Chceš opravdu odejít?
S: Samozřejmě, že pomůže, a chci skutečně odejít.
J: Víš co mi od tebe přijde vyčůraný? Vystuduješ si za peníze nás daňovejch poplatníků
a pak zdrhneš platit daně někam jinam.
S: Je to trošku vychytralé, ale když mi to tento systém umožňuje?
J: Měla bys vrátit vlasti to, co do tebe investovala!
S: To jsi mne rozesmál, co je to vlast?
J: Země kde jsi je narodila, kam patříš!
S: Netoužím sem patřit! A neutíkej od tématu nedávné historie k povídání o Simonce.
Vzdal jsi hold mrtvému?
J: Smrt každého člověka mne zasáhne, ale neklaním se mrtvým. Na pohřby příbuzných
musím jen kvůli pozůstalým. Na hřbitovy nechodím vůbec. Prostě občas pomyslím na
dědečka, na babičku. Nemusím jít na hřbitov s věncem a leštit náhrobek, by sousedi
viděli. Tohle divadlo mi vadí.
S: Ani si nepředstavuješ, jak bude vypadat tvůj pohřeb?
J: Pěkně děkuju, hlavně doufám, že to ještě bude nějakou dobu trvat. Pak ať mě někde
spálí a rozpráší, můžou posypat chodník, by to na ledu neklouzalo.
S: Chceš být aspoň jednou užitečný?
J: Jasně!
S: Teď jsi to zase pěkně otočil k povídání o sobě.
J: Dobře k Václavovi prvnímu. Docela jsem se nasmál, když jsi mi poslala to Havlovo
letiště, na jedné straně postele byla fotka Olgy na druhé Dáša.
S: Co si o něm myslíš?
30
J: Myslím, že jsem řekl vše. On je obr já sem nicka. Nemám právo soudit. To letiště mu
náleží právem.
S: To s Dášou nebo to s letadly?
J: Oboje
( Reportáž z přejmenování letiště.)
S: A co Václav druhý, kleptoman?
J: Také kradu tužky. Kolikrát doma po podepsání smlouvy najdu ve svých kapsách
propisky zákazníků. Pro tohle mám pochopení.
S: Souhlasíš s ním?
J: V určitých otázkách ano.
S: Například?
J: Co se globálního oteplování týká.
S: Vážíš si ho jako Havla?
J: Nebral jsem ho za svého prezidenta jako jeho předchůdce. Byl to náš prezident.
Přestávka s hudbou a něco ze zpravodajství komentujícího Klausovu amnestii.
S: Co si myslíš o amnestii?
J: Nic.
S: Ty to snad schvaluješ?
J: Neschvaluju, pamatuješ si mou radu k věcem, na který můj mozek nemá?
S: Nezabýváš se tím? Děkuji, jak se snažíš vyvléknout odpovědi.
J: Nesnažím.
S: Takže si myslíš, že bývalý prezident to neměl zaplaceno od nějakého tuneláře?
J: Připadá mi to hodně přitažený za vlasy.
S: Proč? Kdyby amnestoval konkrétní osobu, tak to by bylo podezřelé, takhle nikdo neví
o koho šlo.
J: Jasně. Každej jsme prodejnej. Kolik pak by mu museli zaplatit, by to udělal?
S: Pěkný balík.
J: Tolik peněz by do smrti neutratil! K čemu by mu byly? Tak to nebylo.
S: Jak to tedy bylo?
J: Často je to pouhý diletantismus.
S: Jako, že by byl hloupý?
J: Je velice chytrý a ví to o sobě. Jsi technik? Znáš princip regulace zpětnou vazbou?
S: Strejda mě zkouší. Právě se to učím ke státnicím. Jednoduše řečeno, když na sebe
pustím ve sprše vodu…..
Zvuk tekoucí sprchy….
J: Hezká představa.
S: Nezlob! Ta voda je buď moc teplá a já přidám studenou, nebo je moc studená a já
přidám teplou, až po nějaké době dostanu optimální teplotu. To je princip záporné zpětné
vazby.
J: Vyčerpávající odpověď paní skoroinženýrko. Píšu vám za jedna.
S: Děkuji pane profesore.
J: Není zač. Jiný profesor je velice sebevědomý. Na co něco dlouze regulovat? Tohle to,
to je naprosto, ale naprosto falešné a zbytečné. (pokud možno, poslední věta řečena
imitováním V.K.)
S: Prostě otevřel kohout a opařil nás.
J: Výsledek znáš.
S: Bohužel.
31
Volba 3. prezidenta – reportáž.
S: Koho jsi volil za třetího prezidenta.
J: V prvním kole modrého. V druhém jsem už nešel. Kohopak ty?
S: Knížete. Ještě dlouho po volbě jsem nosila jeho placku na klopě.
J: Když mi bylo jako tobě, také jsem nosil placku kandidáta na presidenta, jenže ten můj
vyhrál.
S: Možná pro to, že neměl protikandidáta.
J: Nechápu, čím vás mladé ten starý spící pán oslovil?
S: Strejdo, nevím, asi mám na starší pány slabost.
J: A proč teda ztrácíš čas se mnou?
S: Naštvalo mne, že nevyhrál. Můžeš za to ty a tobě podobný, co už volit nešli!
J: Překvapuje mě, jak tato volba polarizovala společnost. Místo, by se mluvilo o
budoucnosti, tahala se stará špína. Proto jsem nešel volit. Není nakonec jedno, kdo tam
sedí?
S: Tenhle „váš“ prezident bude neustále dělat ostudu ve světě svými neuváženými
řečmi.
J: Jeden mluví moc, druhý málo, si nevybereš. Máš pravdu v tom, že je to zase jen náš
president, nikoliv můj.
Sestřih národní hymny zpívané střídavě K.S. a M.Z.
J: Simonko?
S: Ano?
J: Kdo jsi?
P: Pepa!
J: Nezlob!
P: Ptal jsi se, odpovídám.
J: Musím se k něčemu přiznat. Vrtal jsem se v internetu a pak se naboural do intranetu
ČVUT. Hledal jsem tě na seznamu studentů Fakulty informačních technologií. Žádná
Simona tam v posledním ročníku není.
P: Ano? Tak už to víš!
J: Nevěřím, že jsi Pepa. Kdo je Simonka?
S: Simča mne pojmenovali kamarádi už v té školce.
J: Jak se doopravdy jmenuješ?
S: Záleží na tom? Pro všechny jsem Simonka.
J: Jsi žena?
S: Víš to!
J: Dokaž to!
S: Jak?
J: Připoj se na web kameru.
S: Použiji tvojí větu: „A co za to?“
J: Uvidíš mě!
S: Nechci, stačí mi tvá fotka.
J: Co chceš?
S: Být Ing.
J: Dobře, co škola?
S: Stojí.
J: Nechceš komunikovat, jdu.
S: Počkej, byli to vrazi!
J: Když si to myslíš. Dobrou.
S: Dobrou noc, srabe!
32
VII.
„Radiožurnál, je půl osmé, dnes je dvacátého druhého dubna. Na řadě jsou krátké
zprávy.“
PC1: Přejete si otevřít soubor Moje kozicky? Některé soubory tohoto typu mohou
obsahovat viry a trvale poškodit váš počítač.
J: No jo dědoušku, já to risknu snad to přežiješ.
Klapot klávesnice a ozve se mečení koz.
J(směje se): No jo celá Simča, provokatérka. Nemůžu se dočkat večera. Musím jí to
dnes říct. Nikdy bych nevěřil, že se tohle může stát. Chlap v mejch letech…. No nic,
mám toho dnes hodně. Kde jsem to včera skončil? Čtvrtý krok už mám odladěn. Ted
kouknu na výstupy…….
Klapot klávesnice.
Znělka Radiožurnálu. Hlasatel po časovém znamení:
„Je dvacet dva hodin. Podle předpovědi meteorologů nastane skutečné májové jaro…..“
J (roztouženě): Ahoj
(pauza)
J: Jsi tu?
(pauza)
S (smutně): Je ahoj, jsem si tě nevšimla.
J: Jsi nějaká smutná.
S: Mašinka nejede.
J: Co je s mašinkou?
S: Je rozbitá.
J: Mohu nějak pomoci?
S: Nikdo mi nemůže pomoci, musím sama.
J: Jak?
S: Aby byla mašinka veselá, musí jezdit.
J: Co s tím uděláš?
S: Musím do opravny mašinek.
J: Simonko, co mám udělat?
S: Potřebuji pauzu v našem povídání!
J: Týden, dva?
S: Dva měsíce, do státnic.
J: Cože?
S: To zvládneme, neboj.
J: Počkej! Když to vydržím, co za to?
S: S tímhle jsi roztomilý.
J: Když to vydržím, uvidíme se pak naživo?
S: Dobrou strejdo.
J: Neodcházej!
J: Chci ti toho tolik říct!
Ozývá se klapot klávesnice a hudba …..
33
VIII.
V pozadí se ozve zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Radiožurnál, dvacet hodin třicet minut třetího května. Na řadě jsou krátké zprávy.“
Klapot klávesnice hlasy lidí bavících se na sociální síti. Ozve se smích Jirky:……
G (hlas vynikne ze šumu hlasů):
Jsem Gabi. Pokud by někdo z pánů nechtěl jen civět a slintat na moje fotky, jsem tady,
ale není to zadarmo.
Ozve se lehký smích Jirky:……
G: Čauky.
S: Nazdar.
G: Chceš se bavit s holkou?
S: Proč ne, aspoň mi ten čas rychleji uběhne.
G: Na co čekáš?
S: Na nic, jsem v nemocnici.
G: Co se stalo?
S: Menší nehoda.
G: Si bourala káru?
S: To ne, nechci se o tom bavit.
G: Kdy tě felčaři pustí?
S: Snad zítra.
G: Tak to je dobrý, né?
S: Proč?
G: A není snad?
S: Proč ta starost?
G: Tak promiň. Můžu klidně jít.
S: Zůstaň. Jsem protivná. To je díky stavu, ve kterém se nacházím.
G: Chodíš sem často povídat?
S: Jak kdy. Kolik ti je?
G: Teprve devatenáct.
S: A ty se nabízíš za peníze?
G: Sami mi prachy vnucujou. Nevem si to. Tůhle mi dal jeden kořen dva tisíce jenom za
kouření.
S: To je slušný výdělek.
G: Že jó?
S: Jsi ještě ve škole nebo pracuješ?
G: Za dva tejdny mě čeká matura. Vůbec mě škola neba.
S: Maturitu udělá každý, učitelé bývají hodní, když vás znají čtyři roky.
G: Mě učí pěkná kráva.
S: Jak to?
G: Zasedla si na mě.
S: Proč?
G: Je tlustá, hnusná. Žárlí na pěkný štíhlý holky.
S: To si jen namlouváš.
G: Já tu pizdu znám, ty ne!
S: Dobře, když myslíš. Ale stejně to dopadne dobře, ještě je čas se něco naučit.
G: Nemám čas. Musím makat.
S: Neurazíš se, když se zeptám, jestli jsi šlapka?
G: Neurazím, neboj. Za prachy, to já jen občas. Dělám servírku.
S: To děláš dobře.
G: Jenže i tam mi ty nadrženci vnucujou prachy. Si vybírám. Bych nešla s někým, kdo by
mi nebyl sympatickej.
34
S: Víš co je divný?
G: Co?
S: Jsem tě tu ještě neviděla.
G: Chodíš sem často?
S: Teď tak jednou za týden.
G: Můžu bejt akorát v práci
S: Asi ano.
G: Znáš odsud někoho blíž?
S: Tak dva tři lidi a ty?
G: Já asi podobně. Bavíš se teď s někým?
S: Ne a ty?
G: S jedním programátorem.
S: Nejmenuje se Jirka?
G: Jo, je to Ingoust.
S: Ty ho znáš?
G: Trošku a ty?
S: Občas se s ním bavím.
G: To já ho znám naživo.
S: Nepovídej, jaký je, mně přijde sympatický?
G: Je děsnej škrt. Nechtěl platit. Si snad myslí, že mu holka dá zadarmo. Je starej.
S: Tobě připadá starý?
G: Zas tolik ani né. Měla jsem už starší. Má dobrou postavu.
S: Jak se chová? Tváří se intelektuálsky? O čem se spolu bavíte?
G: Je to jednoduchej chlap. Jde mu jen o jedno.
S: Vyjel po tobě?
G: Tak bych to nenazvala. Spíš loudil? Řekla jsem si o pět táců a dal pokoj. Co ty s ním
máš?
S: Nic. Jen jsme se párkrát bavili. Přišel zajímavý a dost chytrý.
G: Ty studuješ nebo makáš?
S: Ještě studuji, dodělávám poslední ročník vysoké školy.
G: To bych nemohla. Co se učíš?
S: Studuji na Fakultě informačních technologií. A copak ty?
G: To je hustý. Já jsem cukrářka. Tý jo. Si musíš s tím inkoustem rozumět.
S: Občas si rozumíme. Teď jsem mu zakázala se mnou mluvit.
G: Jak zakázala?
S: Dala jsem si pauzu, protože jsem cítila velkou závislost. Často jsem nemohla dočkat
večera kolem desáté, až se zase sejdeme. Pak, když přišla ta nehoda, tak jsem mu
řekla, že musí dva měsíce vydržet beze mne.
G: A ty to vydržíš?
S: Musím to vydržet!
G: Můžu se tě zeptat na něco důvěrnýho?
S: Zkus to.
G: Mazlila jsi se někdy s holkou?
S: Ano, nemám s tím problém.
G: Líbím se ti?
S: Máš něco do sebe. Stála bys za hřích.
G: Mohli by jsme se vidět?
S: Promiň, budu muset jít, tady se chodí spát brzy.
G: Počkej!
S: Na co mám čekat?
G: Kdy tu zas budeš?
S: Možná někdy, až budu doma. Dobrou noc.
G: Taky půjdu. Máma prudí, že musím umejt nádobí. Čus.
35
IX.
Jirka u PC: Pustím si rádio:
Ozve se zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Je dvacet jedna hodin, dvacátého osmého června. Podle meteorologů má v těchto
dnech začít opravdové léto…...“
Rozhovor s rektorem ČVUT o perspektivních absolventech:
Řada našich absolventů nachází uplatnění nejen v zemích Evropské unie, ale i ve
Spojených státech……
Hlasy jako kulisa.
G: Čauky, pamatuješ si na mě?
S: Ahoj, abych se přiznala nevím, dlouho jsem tu nebyla, připomeň se.
G: Byla jsi asi v nemocnici.
S: Už vím, to jsi ty, ta…. servírka?
G: Jo, to jsem já.
S: Udělala jsi maturitu?
G: Jo. Předseda komise byl chlap a s nima to umím.
S. Tak vidíš, jsem ti to předpověděla, že to dobře dopadne.
G: Co tvá škola?
S: Perfektní, ještě se probírám z oslav. Mám to! Jsem Ing!
G: Gratuluju!
S: Také gratuluji!
G: Chtěla by ses v Praze někdy sejít?
S: Cože? Nejsem z Prahy!
G: Studovala jsi tam snad?
S: Ale nebavily jsme se o tom!
G: Já nevím, možná si to nepamatuješ.
S: Pamatuju si to!
G: Prostě beru, že všechny vejšky jsou v Praze.
S: Já už tam stejně jen odevzdám kolej a sbohem studentský živote.
G: Kdy odevzdáváš tu kolej?
S: Ale no tak, ty jsi krásná holka, nepotřebuješ se scházet se mnou.
G: Telefon mi nedáš?
S: Nezlob se, stejně možná odejdu a nebudu v Česku.
G: A kde budeš?
S: To se uvidí, mám toho rozjednáno víc, ale třeba nic nedopadne, nechci o tom mluvit.
G: Chápu.
S: Promiň, volal kamarád, že je mu doma smutno, má barák jen pro sebe, tak ho jdu
trošku obveselit. Ahoj.
Po odmlce se ozývají rány rozbíjení počítače…
J: Ne, Ne, Ne, to není možný!!
Další rány
Vhodná rocková hudba
36
EPILOG:
Klapot klávesnice
PC2 (nový hlas):
Instalace ukončena. Přejete si restartovat váš počítač?
J: Samozřejmě tě restnu. Slib mi mladej, že mě nenaštveš, jako ten před tebou…..
Musím se teď rychle ponořit do práce. Zakázky se jen hrnou, tak hurá do toho.
PC2: Přístup k internetu je aktivní
Klapot klávesnice, hudba…..
PC2: Chcete uložit zněny v souboru HUTE2?
J: Jo, uložíme to. Pro dnešek hotovo.
V pozadí se ozve zpravodajství Radiožurnálu po časovém znamení:
„Je dvacet dva hodin, dvacátého pátého září……“
Klapot klávesnice.
Kakofonie hlasů
J: Simonko, chybíš mi, kde jsi?
S (představitelka Simči, hlas je však umělý, jako by to byl hlas stroje ze syntetizátoru):
Ne-boj se! Jsem po-řád ta-dy, strej-do!
Hudba, KONEC
37
1. píseň
Pasážová revolta
Karel Kryl
Nosíme z módy kopretiny
čímž okrádáme stáda
a vůl - kdys jméno obětiny
je titul kamaráda
Na obou nohách vietnamku
a jako komfort hlavu
Na klopě placku jak psí známku
Znak příslušnosti k davu
I naše generace
má svoje prominenty
Program je rezignace
a facky argumenty
Potlesk je k umlčení
a pískot na pochvalu
a místo přesvědčení
jen pití píva Z žalu
Pod zadkem stránku Dikobrazu
vzýváme Zlaté tele
Sedáme v koutcích u obrazů
Čekáme Spasitele
Civíme lačně na měďáky
My - Gottwaldovi vnuci
A nadáváme na měšťáky
tvoříce - Revoluci
I naše generace
má svoje kajícníky
a fízly z honorace
a skromné úředníky
a tvory bez svědomí
a plazy bez páteře
a život v bezvědomí
a lásku K nedůvěře
Už nejsme nejsme to co kdysi
Už známe ohnout záda
Umíme dělat kompromisy
a zradit kamaráda
A vděčni dnešní Realitě
líbáme cizí ruce
A jednou zajdem na úbytě
z té smutné revoluce
I v naší generaci
už máme pamětníky
a vlastní emigraci
a vlastní mučedníky
38
A s hubou rozmlácenou
dnes zůstali jsme němí
Ne - nejsme na kolenou
Ryjeme drškou v zemi!
2. píseň
HAVLÍČKU HAVLE
Jaroslav Hutka
Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili
Andělé z Brixenu, co vzývaj násilí
Pohádka pro děti, loutkové divadlo
Tahají za nitky nevyjdou na světlo
A podle litéry Paragraf šavle
Teď dumej o právu Havlíčku Havle
Trochus je popletl, řídil ses zákonem
Co platí nad lidmi a také nad pánem
Pán se však urazil, jaképak zákony
On přece nejlíp ví, kdo má být poslušný
Co tě to napadlo foukat jim do kaše
Nejezdils na koni, cválal jsi na bleše
Pan Bach má básníky ve velké vážnosti
Jak rád je v erárních komůrkách pohostí
Vždyť je to nerozum zkusit se s mocným přít
Mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit
A při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal
Stačilo pochopit, stranou bys nezůstal
Potichu, bez hluku, přišli tě navštívit
Korektně, zdvořile, nemoh jsi odepřít
Hostinské pokoje, mistře, už čekají
Oblek si neberte, lepší tam dávají
V Brixenu na rynku holky si šeptají
Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají
Vždyť uměl hezky říct, nač my jen myslely
Že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli
39
3. píseň
LEOPOLDOV
Jaroslav Hutka
V motorech násilí lidského bezpráví
skrývá se slepota, chamtivost, faleš
falešné idee pohádky vypráví
zářivá budoucnost propadlá za lež
Kamenná věznice pro duše prokleté
krutost na nevinných je prapor moci
mladíci hození do cely stoleté
v národě odvaha k žití se ztrácí
Bez konce vypráví, mlčky a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově
Nevinnost nevadí ideám zvráceným
jediným smyslem je získávání moci
lhostejnost vítězů k životům zmařeným
svoboda vystydlá v nucené práci
Surovost dozorců po chodbách hlomozí
ďáblovo oko se do cely dívá
svěrací kazajka, nadávky, rozkazy
všechno je falešné, jen lež je pravá
Bez konce vypráví, šeptem a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově
Když cely hovoří tak jenom škrábanci
co po zdech nuda a zoufalství drápe
o jídle o ženách šeptají trestanci
šedivost po rocích ztracených dupe
Slunce je na nebi, za mříže nemůže
a Luna jen na duši tesknotou bolí
kulky a světlomet na věži u stráže
od světa volnosti zabitím dělí
Bez konce vypráví, šeptem a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově
člověku ostnatým drátem se zavírá
vzdálenost hvězd rozbitá o mříže
vězeňská brána se jen mrtvým otvírá
jediná slavnost je snímání z kříže
Minuta návštěvy po letech čekání
děti jsou zcizené, cizí je žena
mrtvoly vhozené do levných bednění
dopisy ztracené, hroby bez jména
Bez konce vypráví, šeptem a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově
40
4. píseň
Píseň Neznámého vojína
Karel Kryl
Zpráva z tisku: "Obě delegace položily pak věnce na hrob
Neznámého vojína." A co na to Neznámý vojín?
V čele klaka,
pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém,
černá saka
a žena hrdiny
pod paží s amantem,
kytky v dlaních
a pásky smuteční
civí tu před branou,
ulpěl na nich
pach síně tanečních
s bolestí sehranou.
Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady civíte? Táhněte domů!
Pomníky stavíte, prosím vás, komu?
Jednou za čas
se páni ustrnou
a přijdou poklečet,
je to trapas,
když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet,
pak se zvednou
a hraje muzika
písničku mizernou,
ještě jednou
se trapně polyká
nad hrobem s lucernou.
Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout,
copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!
Nejlíp je mi,
když kočky na hrobě
v noci se mrouskají,
ježto s těmi,
co střílej’ po sobě
vůbec nic nemají,
mňoukaj’ tence
a nikdy neprosí,
41
neslouží hrdinům,
žádné věnce
pak na hrob nenosí
Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?
Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!
5. píseň
Udavač z Těšína
Jaroslav HUTKA
Udavač z Těšína, koncert mu začíná
vtíravým hlasem svým bude nám zpívat
v sále se zhasíná, dám si sklenku vína
s publikem budu se na něj též dívat
Refrén:
Jak je ten udavač krásný
jak velký je umělec
výraz má zřetelně jasný
dnes nám zpívá zbabělec
Zasněné obrazy, láska z nich vychází
básnické obraty, půvabné rýmy
Dívky jsou raněné, ženy jsou zmámené
a muži ztrácejí pod sebou zem
Kritik si notuje, na písních hoduje
sál zpívá chytlavý, radostný refrén
Poslouchám pozorně, už je mi odporně
odněkud slyším zpěv homérských Sirén
Na cestě do Vídně zachoval se bídně
písničkáře Kryla jidášsky objal
Klíče mu věnoval, pak ho fízlům udal
zatlouká zatlouká a tím mě dojal
Tam za bolševiků zpíval všem morálku
hrdina před všemi prvního řádu
Kritikou oceněn, bohatě odměněn
anděl co blíží se ke svému pádu
42
6. píseň
Demokracie
Karel Kryl
Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky
Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Demokracie zavládla zpívá nám Gott a Walda
Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Mcdonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem
Demokracie pánuje od Aše po Humenné
Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Demokracie dozrává do žaludečních vředů
Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů
A je to mýlka soukromá snad optického klamu
Že místo srdce břicho má
A místo duše tlamu
7. píseň
Od Čadce k Dunaju
Karel Kryl
1. Od Čadce k Dunaju počuť čudnú nôtu:
hranicu stavajú z ostnatého drôtu,
kamarát-separát, nová paralýza
z Moravy do Blavy vyžaduje víza.
2. Nečakaj, Natalí, že za tebou prídem,
vízum mi nedali, vraj sa zaobídem,
čakal som deväť dní, viacej nechcem sĺúbiť,
stretnem ťa vo Viedni, tam sa smieme ĺúbiť!