Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sexus

03. 01. 2014
1
1
588
Autor
Vinci

Černí bozi baru schoulení ve svejch kabátech, temný hypnóze elektroswingu dojezdu a svejch propletenejch myslích mezi žebry kouře nad stolem.
 Svíjející se písmena propalující přízračnej šerosvit půlnočních odlesků
a vichřice unášejí souhvězdí a stříbřitýho sokola v ulici za stěnama našeho náhodnýho útočiště;

 oslnivá vlna plamene z každýho božskýho dotyku;
užaslá síla hmoty, hmoty zaťatýho svalu;
moje paže -
Molochu, vím, kdo se skrývá za tvým jménem, jsi mrtev a rozkopu i tvůj hrob

 Chápeš? Chápeš?!
Jsi naživu a uviděls mezi vajglama a zkurvenejma ránama nemoci, sídlišť a zimy oheň nočních nástupišť?
 Smršť cest a barev úchvatnýho napjatýho těla země?

Moje jméno je Vinci -
 a moje vlasy zlověstně podpalujou předvídatelno;
inkoust písmen;
ve stovkách bytů se teď připravujem k úderu a vzletu; na hodinách půl druhý -
 Přiznám si všechno a rozhodím to nad hlavy rozjazzovanýho publika v černým jádru rubínu noci spolu s prachama, co ukradnu a vysměju se jim -
- broušenou sklenici kontinentu tříštím v ruce jen tak,
aby síla nestála -

 Tma za oknem je zrcadlo.
Právě jsem se v něm zřel, obrovskej a s očima démona, co vsakuje vlásečnicema žhavou hudbu -
 - něžnost -

a jeřábi krouží nad nachovým jezerem mojeho vědomí v modrých horách.


1 názor

dost mě odrazovala délka, nakonec jsem se překonal a nelituju, sice mi to připadá trochu drogové (promiň), ale i tak, určitě TIP


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru