Polibek anděla

Každý se domnívá, že ví co je to něha. Co je to rozkoš a požitek. Každý si myslí, že to již zažil. Ale to je bohužel jedna velká lež a klameme tím sami sebe. Nebo je to pouhá vědomost. Sladká nevědomost. Protože kdyby jste okusili to co já, nikdy byste už o ničem jiném nemohli toto říci a jediný sen který by se Vám do konce života zdál by byl o tom. I největší a nejzkušenější lhář by se raději místo popření tohoto faktu postavil na špalek. Uvázal si kolem krku konopnou kravatu a podtrhl svou poslední spojitost jeho života se světem smrtelníku, protože by tuto lež sám neunesl.

                Mluvíme tu totiž o rozkoši. O polibku božské Afrodity, která nám dá něco, co by žádný smrtelník nikdy radši nechtěl zažít. A to proto, že pouhá představa, že naše rty již nikdy nebudou moci ochutnat toto potěšení, je zničující. Srdce drásající. Vaše rty budou protestovat a nadávat při každém jiném doteku. Až je ta věc sebesladší či jemnější.

                Pro Vás, kteří měli to štěstí a zároveň smůlu, že nebyli hodni ochutnat ten andělský oheň rtů, které drtí ty Vaše, se pokusím alespoň přiblížit ten úžasný okamžik, i když k realitě to bude na míle daleko. Zapomeňte na všechno, co jste doposud zažili, na všechno o čem jste kdy slyšeli či četli. Protože toto nepatří do říše smrtelníků. Polibek od Heleny trojské je proti tomu jako líbání žáby. Agamemnón by se vykašlal na trojskou válku a celým svým srdcem a touhou by zasvětil svůj život na nalezení cesty do říše andělů.

                Ve srovnání s tímto aktem jste nezažili nic. Možná to zní jako velmi silná slova, ale věřte mi. Já jsem byl poznamenán tímto spojením. Bohužel je to trvalý stav, cejch, který se nedá vyléčit či na něj zapomenout. Tím bych za žádných okolností nechtěl urazit žádné ženy nebo se jich jakkoliv dotknout, protože polibek od ženy je pro mě svatý a úžasný akt. Bohužel paní realita je stále přítomna. Polibek od anděla je polibek od anděla.

                Představte si strom života stvořený samotnou Brahmou. Nejsvatější rostlinu, do které zaseknete nůž a začnete sát životadárný nektar. Jak se Vám začne zpočátku rozlévat teplo po celých ústech a rtech. Jak se blažený pocit přenese do Vašeho mozku a dále míchou do zbytku těla. Každé nervové zakončení ve Vašem těle si začne užívat to ústní spojení. Nervový systém pomalu začne být na poplach, protože jen málokdo dokáže snést tolik rozkoše. Vaše rty, sic vášnivě drcené těmi andělskými, se zalijí krví a budou si přát, aby tento okamžik trval věčně. Váš jazyk se setká se samotným hádkem z Rajské zahrady a v ten okamžik byste pro něj udělali cokoliv. Papily na jazyku jsou zmatené, protože zdaleka nic obdobného nezažili a proto se podřídí tempu andělského jazýčku. V tento okamžik nastává to spojení. Jedinečné spojení, při kterém se Vám samým vzrušením zvedá každý chloupek na zátylku.

                Avšak všechno, co má svůj začátek, má bohužel i svůj neodvratitelný konec. Ať je ta árie rozkoše a duševního požitku sebe krásnější, konec se blíží. Smrt pro Vaše rty, které okusily něco, co radši nikdy ochutnat neměli. Protože v nevědomosti je krása. Nemůžete litovat a chtít něco, co neznáte.

                Nyní si má mysl, mé tělo a mé rty mohou pouze zoufat, naříkat a toužit. Toužit a vzpomínat na jedinečný okamžik, na který nikdy nezapomenu. Polibek, který změnil mou duši k nepoznání. Polibek, který byl nejúžasnějším okamžikem v mém životě. Hold měl jsem to štěstí a jako jeden z mála vyvolených mohu říci, že jsem políbil anděla.