Upíří romance

UPÍŘÍ ROMANCE

 

Déšť a hvězdy, skrývající hbitou postavu, jež suveréně vkouzla na sedadlo spolujezdce černého passatu, budou dnes v noci poznamenány krví…

 

ON:

Projela jím vlna vzrušení, když se svými mramorovými stehny přitiskla k jeho. Zajela mu prsty do vlasů, až slastně zavrněl. Och Bože, chce ji, hned a tady!!

„Jsi můj,“ zazpíval mu do ucha svůdný šepot. Ano, ANO, chtivě křičel v duchu, udělej to!

Nečekaně ucítil, jak se mu její nehty zarývají do brady. Překvapeně sebou škubnul. Nepřestával ji však dál vášnivě líbat.

Prsty zabořenými v jeho tváři mu hrubě zvrátila hlavu na stranu. Přes mžitky v očích viděl jen kapky deště stékající po okénku auta jako slzy. Rozpálenou kůži na obnaženém krku ovanul její mrazivý dech. Nemohl se dočkat, až se ho její rty dotknou…

V tom spatřil temný odraz její líbezné tváře ve zpětném zrcátku. Vyděsil ho k smrti.

Jemné čelisti nyní hyzdily dlouhé šavlozubé tesáky, mezi nimiž neznatelně kmital rozeklaný jazyk. Rudé rty se rozšklebily do pitvorné grimasy a nemohly se dočkat, až okusí horkou krev.

Zachvátila ho hrůza a naprostá panika. Než však mohl začít křičet, jeho hlas zanikl v okamžiku, kdy se upíří zuby setkaly s jeho krkem.

Ostrá bolest smíšená s prudkým žárem mu zaplavila duši a zařízla se i do těch nejmenších buněčných částic jeho těla. Chtěl sténat a svíjet se bolestí, ale nemohl, nedokázal uchopit jedinou svou myšlenku. Nevzpíral se, ač se toužil bránit se sebevíc.

Existoval jen oheň a utrpení.

 

ONA:

Bylo to jako ráj. Sedmé nebe, blaho.

Jeho krev sice nechutnala nejlíp, byla protkaná cigaretami a železem, ale svůj účel to plnilo. Dostala se do stavu nekonečné extáze, vzrušení tak dalekosáhlého, že nerozeznala konec svého těla od jeho. Kovová pachuť jí hořela v mysli a vytěsnila všechny lidské vlastnosti do pozadí. Stala se predátorem lačnící po utrpení své oběti, chtěla ho víc, VÍC, VÍC.

Uchopila jeho hrubý krk oběma rukama a přisála se k němu těsneji. V žilách jí začal dunět rytmický tlukot. Tlukot jeho splašeného srdce. Cítila, jak se marně snaží vzepřít zrádnému jedu, který se pomalu vkrádal do jeho krevního oběhu. Zavrněla rozkoší, když srdce vydalo posledních pár tónů.

Pak vše rázem utichlo. Jen v hlavě jí rezonovala jejich děsuplná ozvěna.

Jeho tělo v drtivém sevření její náruče ochablo.

Pomalu se vracela k sobě, do ženské podoby. Opět se jí dotkla ta troška lidských pudů, jež měla. Stále jí ale myšlenky zastírala clona chtíče a zvířecí divokosti, jejíž touhu to ani zdaleka neukojilo.

Napřímila se na sedadle spolujezdce a otřela si zakrvácená ústa hřbetem bílé ruky. Pohlédla na mrtvolu toho ubožáka a olízla si rty. Ještě na nich lpěla nikotinová pachuť jeho krve.

Vystoupila z auta a bezchybný obličej okamžitě jí smáčely provazce vody. Zašmátrala ve své kabelce a vytáhla jemný látkový kapesník. Lehce si s ním otřela ústa.

Zase někdy příště, slíbila si a už se na to nemohla dočkat.

 

---