Bod

Nad městem je den 
v ulicích zhasla věčná světla minulé noci
a duny domů se pohnuly k písku
pak my 
Kolumbové kdož jsme v bezvětřích
spouštíme plachty i žaluzie na březích bytů 
a míříme v další kruh 
s vůněmi v podpaždí se čemusi vzdáváme 
držíce se za nekonečna v tramvajích
a míjíme se na zastávkách s těmi
kteří zapomněli zemřít
a zbylo jen vědomí strachu
jako bych zůstal zhaslý uvnitř žárovky 
nebo miloval 
začínají padat stíny 
syn boží na heroinu má v paži hřeb injekční stříkačky
volají mi z banky, abych si půjčil 
reklamy na nikotinové žvýkačky pomáhají přestat kouřit
čínská přehrada Tři soutěsky zpomalila rotaci Země 
o nula celá nula šest mikrosekundy mého života
a antikoncepce zabraňují početí nových Hitlerů i Hemingwayů  
jen mé rty spálené tichem 
jsou jediným bodem 
kterým se tě dotýkám