Padlí

Nesněží. Za zídkou z opuky je slyšet šelest křídel. Sestra a Havran už čekají, mají v rukou prázdné krabičky od cigaret. Mluvíme o sanitariu. Vycpavač vaří křídla z prachového peří v kotli, neznám ten pach. Nesněží. Jdu dál se sestrou a Havranem. Sněhové sochy staví morový sloup z mramoru.

Všichni jsme pohlceni ve stoje. Je slyšet, jak zobáčky vyklovávají vnitřnosti bezkřídlých. Kouříme cigarety. Nesněží. Má sestra je krásná. Sedáme na dopisní papír kolem vody. Potokem plují Morany. Máváme jim a kouříme. Záblesky větru s pachem spálených křídel.

Pijeme ledovou vodu z potoka. Je slyšet zpěv pilníku na kostech. Nikdy jsem neviděl nikoho krásnějšího. Pijeme z Moran. Havran i já usínáme na břehu. Sestra nožíkem vydlubuje dítě z kořenů morového sloupu. Sestra zakrývá papírem naše lopatky. Nesněží.

Kde je Havran? ptám se.

Ty jsi, odpovídá sestra.

Jsem tedy Havran a sestra je má milenka. Je krásná. Znovu kouříme z kalichu pohlceni vsedě. Je slyšet, jak pařátky vydlubují morek kostí. Dítě má křídla z mramoru. Kouříme cigarety. Mluvíme o sanitariu, neznám jeho pach. Sněží.

Jdeme a vzájemně se čechráme. Vločky dopadají na piano, je slyšet zvukrá. Máme v rukou prázdné krabičky od cigaret. Pijeme z kotle svá křídla. Před zdmi sanitaria nám vycpavač řekl, že máme jít. Jsme uvnitř. Je slyšet, jak peří mlátí do skel. Venku sněží. Nesněží.