Cimrman na moři

Čeští vexiologové dodnes vedou debaty o autorství Československé a později české státní vlajky. Diskutuje se o tom, kdo přišel s nápadem modifikovat původní, červenobílý, slovanský prapor do podoby trikolórní vlajky s modrým klínem. Objevují se názory, že by autorem mohl být akademický malíř Jaroslav Jareš, v jehož pozůstalosti byly objeveny návrhy vlajky s černým klínem odkazujícím na husitskou tradici a s klínem modrým, který nakonec našel na vlajce své místo.

My dnes už s jistotou víme, že autorem samozřejmě není nikdo jiný než génius a hrdý vlastenec Jára Cimrman. Návrh trikolórní vlajky si Cimrman přivezl ze své cesty kolem světa na palubě rakousko-uherského parníku Radetzky. O tomto faktu nemají dnes cimrmanologové pochyb. Různost názorů však existuje v tom, jakou podobu vlajky Cimrman skutečně prosazoval.

Tak například vídeňský cimrmanolog Erich Fiedler se domnívá, že mistr byl autorem návrhu vlajky s černým – husitským – klínem. My však víme, že profesor Fiedler se mýlí. Na scestí ho vedly Cimrmanovy fotografie polynéských žen. Zde sice byl nejednou zachycen černý klín, nejednalo se však o klín husitský.  Nicméně profesor Fiedler se své domněnky chytl a svá bádání ubírá tímto směrem. Dlužno dodat, že zatím nedospěl…pardon…nikam nedospěl.

Správné vysvětlení je třeba hledat jinde. A sice v oblasti karibského moře. To Cimrmanovi tak učarovalo, že ve své dávné touze dopřát vlasti alespoň kousek moře, rozhodl se tuto část oceánu vetknout do nové národní vlajky, na jejímž návrhu pracoval. Modrá barva na vlajce je tedy nadevší pochybnost symbolikou poklidného karibského moře. Tedy poklidného alespoň v době, kdy se touto oblastí plavil náš Jára Cimrman. Od té doby, co tuto oblast symbolicky připsal Čechům, začíná se tu záhadně ztrácet náklad z lodí ba dokonce i celé lodě a místo bermudského trojúhelníku se stává pověstné tím, že tu nefungují zákony…pardon přírodní zákony.

Cimrmanova cesta kolem světa však neobohatila jen Čechy o jejich novou národní vlajku. Mistrův tvůrčí duch nezahálel ani na palubě zaoceánského parníku a tak si posádka lodi Radetzky mohla brzy usnadnit komunikaci pomocí Cimrmanova palubního telegrafu. Ten předával zprávy z jednoho konce lodi na druhý a ušetřil námořníkům mnoho zbytečných kroků po rozhoupané palubě. Tato technická inovace fungovala bezvadně a těšila se velké oblibě. Tedy alespoň do okamžiku, kdy palubního telegrafu využil Cimrman k upozornění stevarda na chybějící kuvert. Cimrmanovu telegrafickou zprávu „potřeboval bych sós“ zachytil nejen stevard. Cimrmanovo volání zachytilo hned šest zaoceánských lodí, které přispěchaly na pomoc.

Oblibu u posádky si Cimrman získal zorganizováním první historicky doložené soutěže krásy. Nejeden námořník, který musel překonat dlouhodobé odloučení od své ženy či dívky, byl vybaven podobenkou své milované. Soutěž o to, která je na obrázku krásnější, tak byla příjemným zpestřením dlouhé plavby. Protože muži z posádky vzhlíželi k fotografiím s nadějí, že se se ženami zase brzo shledají, dostala tato soutěž podtitul Miss dobré naděje.