Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZkouška trpělivosti
Autor
Slečna Pé
1.pokus o fejeton, ale těžko říct, jestli to je fejeton...takže uvítám konstruktivní kritiky..dík ;)
Někteří filozofují nad smyslem života. Někteří filozofují nad skripty. Někteří filozofují nad ztracenou tužkou. A někteří mají zkouškové a chtěli by filozofovat nad smyslem života, měli by filozofovat nad skripty, ale (ne)mají tužku za uchem!
Jsem některá z některých…
A taky jsem chtěla mít za ušima a předejít jistým problematickým situacím, které mě přespříliš rozrušují od mého zaujetí danou věcí. Snad prominete mé přehnané sympatie k tužkám, ale uznejte, že hledat tužku na stole (neúspěšně), pod stolem (neúspěšně), pod nánosem věcí na stole (neúspěšně) pokaždé když si chcete/musíte něco napsat, je vskutku vyčerpávající a mnohdy docela i nemožné. A také to vede k ukvapeným závěrům. Nejednou jsem ze zoufalství přemýšlela, jestli se můj křeček právě neučí mým omylem nové dovednosti. Neučil. Tedy prozatím.
S problémem nedostatku či nedostupností tužek jsem se toužila vypořádat jednou pro vždy. Chtělo to tedy novou metodu a nové spolehlivé místo. Ano, „odkladiště do budoucna hledajících tužek“! Jenže kde takové ideální místo hledat? Respektive ne nedokonale hledat ale dokonale nalézt? Napadlo mě klišé ze všech největší - tzv.záuší. Znáte to, stačí jeden ladný pohyb a je tam, trpělivě čekající až jí příště vyzvete k tanci a přitom vám dávající jakoby mimoděk takové intelektuální vzezření velkého zamyšlení. Byla jsem tak rozradostněna z tohoto inovátorského kousku, který měl zabránit případným hodinovým prodlevám, že jsem se vám ho málem jala doporučovat. Jenže ouha, zjistila jsem, že to co se prve v záři reflektorů jevilo jako příkladné, není tak úplně bez chybičky:
1. Většinou si nevzpomenu, že mám ucho.
2. Vím, že mám ucho, ale zapomínám, že jsem pro něj vymyslela novou funkci.
3. Vzpomenu si, že mám ucho…. A následně zapomenu, kde mám tužku.
4. Mám tužku, vím také, že mám ucho…už jásám…ovšem, jedna tužka už tam je (mám-li velké štěstí na druhé straně je ještě volno).
A tak jsem teď na rozpacích, zda doporučovat, či zatracovat. Poněvadž třeba víte, kde máte ucho a možná to víte i o zkouškovém, tak Vám nechci křivdit. A vůbec, třeba jste vizuální typ a přebytečnou ozdobu zvanou „tužka“ ani v nejmenším nepotřebujete, natož ještě za uchem. Ale já jo a právě za uchem by se mi hodila. Tak promiňte, že se teď nezajímám o Vás, ale o tužku. Mám zkouškové. A taky jsem právě zjistila, že jsem počmáraná!
(P.S.: Opravdu nevím, kdo vymyslel frázi „mít za ušima“, s tužkama to očividně nefunguje…)
8 názorů
Tak k tomu bych musela mít asi i žebrík ne, ale zas by to třeba přineslo nové obzory :D A dvere: ano, i tak by se to dalo nazvat, ale já osobně výraz prokrastinace dost výrazně nemusím, poslední dobou všichni hrozně rádi prokrastinují, já však zahálím ;)
Doporučuju vyzkoušet pouťový balónek naplněný héliem, ke kterému je tužka připoutána. Vznášíc se takto, je tužka vždy k nalezení pouhým rozhlédnutím - což s tužkou za uchem nelze.
Máte pravdu, sneslo by to ještě upravit, když se zaměřím na to co píšete, věci na víc tam určitě jsou...měla jsem trochu problém držet se jen té hlavní linie tužky, pořád mi to utíkalo do všech směrů a to už jsem to i tak dost seškrtala. Každopádně děkuju za kritiku ;)
V zásadě je to fejeton a je-li první, pak na první velmi podařený. Má vše, co fejeton má mít, tedy, není zbytečně dlouhý, má všední až banální téma, které představíš jako téměř velmi důležité, má vtip a fejetonicstický jazyk, který se vyznačuje rytmickým střídáním krátkých a ne příliš dlouhých vět a stále atakuje svým způsobem, jakoby hledal souhlas, čtenáře. Až potud fajn, zejména oceňuji téma, dobře rozehranou do mnoha úhlů úvahu a drobné banalitě.
Má to dle mne i několik malinko drobných nedostatků, které nespočívají však ve formě, ale spíše ve snaze být vtipnější za každou cenu, což je problém bodu 4, protože celé to lamentování je o jedné tužce, zpravidla i jen jednu potřebujeme, ale pokud už chceš využít fórku se dvěma tužkama, pak by měla být v předešlém textu nějaká návnada typu, např. pro jistotu mám na stole tužky dvě a toto by se dalo možná i rozehrát. Ale není tomu tak a navíc bod 3 je zřetelně vtipnější než bod 4, tedy po jistém vygradování přichází útlum. Podobně je to s vtípkem ...jsem počmárána... fakticky nesouvisí nijak s vlastním tématem, je to navíc. Stejně to platí v závěru o zmínce o zkouškovém, to vše jsou nešikovnosti, naopak P.S. se známým rčením je výbornou tečkou.
Soudím, že opravdu jde o fejeton, protože se rozepisuje na určité téma, vyjádřené na začátku. Probíhají v něm hluboké úvahy, na nichž se mi velmi zamlouvá, že rozpracovávají různé alternativy. Nahlíží na věc z více stran, až možná hrozí rozpolcení osobnosti. Čtenář je do všeho vtažen natolik, že naznačenou otázku, zda doporučovat či zatracovat volá s autorkou. Nelze jinak, než dát tip