Představy, které jednou uskutečním ?

            Představy, které jednou uskutečním ?

Mám několik velice nutkavých, až obsesivních představ, s nimiž se s vámi podělím.

První je takováto : odehrává se v metru. Stoupnu si na lavičku mezi největší dav a zvolám: „ lidi! Milujte se a množte se a zároveň žerte se a perte se, abyste se nepřemnožili ! Protože tak to má být, to je dokonalá rovnováha ! To je vše, co jsem vám chtěla říct.“ A sestoupím z lavičky a bohužel v této představě figurují policisté, kteří po mně chtějí, abych se legitimovala, a já ze zásady nenosím občanský průkaz, takže mě odvedou na policejní stanici a tam se mnou sepisují protokol o narušování pořádku. Nakonec bohužel skončím na psychiatrii v Bohnicích.

Druhá představa je poněkud morbidnější. Odehrává se u nás doma, kdy poklidně sedí početná návštěva u konferenčního stolku plného chlebíčků s nejrůznějšími pomazánkami a saláty. Povídají si. V tom se zvednu a jdu nahoru po schodech v obýváku na náš tzv. ochoz, ze kterého je krásně vidět dolů na všechny přítomné jako z letadla. A tak se chvíli dívám … a pak se rozběhnu po onom ochozu a seskočím s křikem, a s roztaženýma rukama a nohama a poplachtím přímo na stůl plný těch mastných chlebíčků a budu se válet a obalovat v pomazánkách a smát se. Samozřejmě se mi nic nestane fyzicky. Návštěva ihned odejde a já jsem štěstím bez sebe, že jsem to udělala. A stejný scénář se bude opakovat jako u první představy – a to, že mě odvezou na psychiatrii do Bohnic.

Třetí představa je asi nejhorší. To takhle jednou stojím na střeše našeho domu a dole pode mnou je spousta gumových míčků. Míčky jsou všudypřítomné. Seskočím z té střechy s vědomím, jak si v těch míčkách zaplavu jako delfín. V tom se rozplácnu na studenou, tvrdou zem … a to už mě neodvezou do Bohnic, ale konečně do normální nemocnice. Nesmím však nikde zmínit to, že ty míčky tam skutečně byly …