Zlomené srdce

 

Večeře na stole a ty pořád nikde. No znova ti jí ohřívat nebudu. Kde se asi jenom touláš? Máš zase nějakou obchodní schůzi? Vždyť je už čtyři hodiny po šichtě a ty se mi furt neozíváš. To jsou ale muka. Jak já bych byla ale ráda, kdyby jis alespoň jednou přišel domů včas a dal si se mnou večeři. Při svíčkách. S vínem, které poslední měsíc vždy vypiju sama. Snad jsi si nenašel jinou. Za to bych se ani nezlobila, jelikož moc dobře vím, jaká máš se mnou trápení. Snad je to ta tvoje sekretářka. Nebo snad Linda, která roznáší svačiny. No ani bych se nedivila, přihlédneme-li k tvému dřívejšímu životu. Ale stejně bych se nezlobila. Jen bych byla trochu zklamána. Ach jo. Co ti mám říct, až příjdeš? Jestli vůbec příjdeš. Už se vídáme jen u snídaně nebo když se vrátíš nad ránem a vzbudíš mě tím svým otřepaným „promiň Miláčku, měl jsem nějakou schůzi a trochu se to protáhlo.“ Na to ti už neskočím.

 

Jsi tak užásná. Taková pěkně tvarovaná. Žena si myslí, že mám zase obchodní jednání. Je to paráda. Ty tvoje pohyby. Ladné a bezchybné. Každý tvůj dotek nebo pohyb mě rozpálí jako nikdy. Pokaždé je to jiné a přeci pořád stejné. Nemám výčitky. Ani svědomí mě nehryže. Je to skvělý pocit mít takovou rezervu, když se ta moje k ničemu nemá. Ona to snad pochopí. I když už to trvá déle a to by jí možná hýblo žlučí. Co myslíš? Myslíš, že ne? Proč? Ach jistě. Má ty svoje srdeční problémy, nesmí se rozčilovat. Ale stejně. Zlomené srdce a zklamaní ji mohou zabít úplně stejně, jako rozvod. Asi bych měl už jít.

 

Další dvě hodiny. Láhe vína je pryč a ty pořád nikde. Se kterou jsi asi dnes? S Laurou? S Michalou nebo snad s tou Lindou? Asi by bylo lepší nepřemýšlet nad tím. Když ale mě to rmoutí. Chtěla bych, aby bylo vše jako dřív. Nosil jsi mi květiny, hladil mě po vlasech, říkal mi Lásko, Miláčku, Zlatíčko. Ne jako po té diagnóze, kterou mi sdělil doktor. Myslela jsem, že jsi se mnou kvůli lásce a ne sexu. Možná že ne.

 

Tak mne už pusť. Tohle musí skončit. Vždyť tohle není ani trohu správné. I když ty stojíš za hřích. Ne! Už ne! Jdu domů. Kam jsi mi dala moje věci? Ach, jasně, pod postelí. Kde jinde?! Omlouvám se ti Lindo. Jsem ženatý a ty vdaná. To že je tvůj přítel ve vězení ještě neznamená, že musíš svádět ženaté muže ze stejného města, kteří mají rodinu. Mám nemocnou ženu. A ty to moc dobře víš. Nebo ji snad chceš mít na svědomí? Stačí už jen to že dělám, co dělám. A už jen to jí neprospívá. Má se šetřit. Relaxovat. Ne se nervovat a trápit. Musím za ní. Jsem její manžel.

 

Tohle se nadá už vydržet. Nic pro něj neznamenám. Ten se už nevrátí. Nemá smysl abych se tu jen tak rmoutila pro nic za nic. Druhá lahev vína. Snad už jenom blouzním. AU! Do háje, kde jsou ty prášky. ACH! To je bolest! Sakra Petře, kde jsi? Potřebuju tě. Podej mi ty prášky. Proč nejsi u své nemocné ženy? Tak tohle se nepovedlo. Dvě lahve vína už člověku pěkně zamotají hlavou. A do toho to ukrutné pálení v prsou, jako když vám někdo projede hruď rozžhaveným nožem! Musím se zvednout! SCHOPIT!

 

Hergot! Debilní dopravní zácpa. Jistě se nějaký idiot zase opil a usnul za volantem. Tak už jeď!!! Mám doma nemocnou ženu!!! Sakra, jsi hluchej!!! Tak už se pohni!!!

 

To snad není možné. Jaktože tu ty prášky nejsou? Doktor mi říkal, noste je při sobě. Je možné, že vás infarkt přepadne na nejméně vhodném místě v tu nejméně vhodnou dobu. Komora! Jasně, tam určitě budou! Au! Jestli to stihnu rozvedu se s ním! Sakra. Co to je za člověka? Nechat tu takhle válet opilou ženu s infarktem a ani jí nepodat prášky?!

 

No konečně! Sakra kde mám telefon? Doprdele! Linda!!! Ta mrcha! Určitě mi ho někam schovala. Seru na telefon! Musím za ženou! Uhni debile!

 

Tak tohle je konec! V komoře nejsou. Vzdávám to. Tohle nemá smysl. Jen kdyby u mě byl můj Petr. Kde jen může být celou tu dobu? Zklamal jsi mě. Moc jsi mě zklamal. Au!!! Ta bolest je nesnesitelná! Měla bych si odpočinout. Nenamáhat se, jak říkal doktor. Tady pod stolem to je fajn. Jaký to je příjemný pocit zavřít oči a nechat se unášet proudem myšlenek a vzpomínek. Miluju Tě Petře! Vždycky jsem tě milovala i přes to, jaké jsi mi působil trápení. Doufám, že to slyšíš.

 

Hurá. Konečně doma! Ještě ty tři patra! Jedno patro, druhé patro. Promiňte babi. Pospíchám za ženou. Třetí patro! Konečně! Do háje! Nechala klíče v zámku. Miláčku? Miláčku! Otevři! Omlouvám se ti! Už se to nikdy nestane! Lásko otevři! Zlato prosím! Prosím! Snad se jí nic nestalo. Do háje! Honem otevři! Dobrý večer sousede. Nevíte, jestli je Lucka doma? Je? Tak proč neotevírá? Cože? Rána? Zavolejte sanitku! A hasiče!!! Luci otevři!!! Snad ty dveře dokážu vyrazit. Zámek není zas tak silný! AU! Tak tohle se nepovedlo! Ach! Už je to skoro, ještě jednu ránu. Uff! Konečně. A jsem vevnitř. Lucko? Lásko? Miláčku! Kde jsi? Do háje! Ne, Lucko, kde jsou ty mizerný prášky? DO hajzlu! Néééé! Vzbuď se Luci! Vzbuď se! Potřebuju tě! Luci. Miluju tě Luci, má Lásko...

 

 

---