Vůně sena

Pohledy do očí,

dvě žhavá těla,

vzduch loukou vonící,

touhou se chvěla.

 

Líbání za noci,

není jim pomoci,

Amor je střelcem bezchybným.

Doteky dlaní,

těžko se brání,

ležíce  u sebe, hledají rým.

 

Beze slov, bez lidí,

nikdo je nevidí,

jen zvláštní hudba, slyšet je nocí…

Nikdo z nich nespěchá,

lásky se neleká,

vězněni stejnou jsou mocí.

 

Polibků tisíce,

za svitu měsíce,

touha se s vášní střídá.

Nad ránem usnuli,

k sobě se přimknuli,

vzpomínky mysl jim hlídá.

 

Pak přišlo svítání,

ona se nebrání,

dát  jemu znovu se celá.

Než slunce vysuší,

louku co netuší,

co s lidmi prostými,

láska si dělá.

 

---