Smrtelná kulka

Vlastně ani nevím jak to popsat. Musíte si to přečíst a přebrat sami. :)) Ale dávám do toho svoje pocity, každý den...  A je mi jasné že tam jsou nějaké ty hrubky, a za to se omlouvám , ale přeměšlím nad dějem než nad gramatikou :)) 

Zbytečná

 

Z okna už do pokoje svítily sluneční paprsky, ale i tak nedonutili Anikku vstát.Přikryla si hlavu dekou a dělala že tvrdě spí. Ze zdola se ozval hlas její mamky. „Anikko vstávej,musíš odvést sestry do školky!“ Anikka dělala že neslyší a ležela dál. „ Tak Anikko! Dělej ještě musíš vynést koš! „  Anikka to vzdala.  Sedla si na postel a promnula si oči. Zadíval se z okna do slunného dne a zasnila se. Jaké by to bylo fajn lehnout si a spá a spát..- ze snění jí probral matčin přísný hlas. „Anikko!“ Vzdychla a vstala.

Zadívala se do zrcadla na svůj odraz. Viděla dospívající hloupou holku ,která udělá všechno co se jí řekne. Měla černé havraní vlasy ,které jí spadaly do zářivě hnědých očí. Rty by jí mohla závidět jakákoli modelka, která nebyla po plastice. Byly objemné a krásně rudé i bez použití rtěnky nebo lesku, ale přece ten odraz něco kazilo.Zrcadlo neukázalo její srdce a ani nevědělo jak si asi připadá. Vzdychla.

Otevřela šatní skříň ze které na ní vypadla spousta špinavého prádla. To kdyby viděla mamka. Zhrozila se. Zadívala se na obsah skříně a přemýšlela. „Košili né….topko né….hmm.. cosi mám vzít!?“ Brblala si sama pro sebe, když v tom se prudce otevřely dveře a v nich stála malá blonďatá holčička a tvářila se naštvaně. Za ní vykoukly nesmělá očka její černovlasé sestry. „Anikko abyš vedělá maminka se žlobí!“ Anikka obrátila oči v sloup  a odsekla jí. „ No a , mazej si utřít pusu, máš na ní marmeládu.“  Blonďatá holčička si sáhla na pusu a zamračila se. „Ale tám nic není!“ Anikka se ušklíbla. „No neříkej, a honem to běž říct mamince.“ Holčička se rozbrečela a seběhl po schodech dolů. Její mladší sestřička ale zůstala stát. Podívala se na Anikku a špital tiché „ahoj“. Anikka se usmála ,svojí nejmladší sestru Lucii měla nejraději.

     Přešla ke dveřím a zavřela je na klíč. K triku si natáhla jeansy a na ruky si dala svůj nejoblíbenější náramek , od tatínka. Hodila si tašku přes rameno a seběhla po schodech dolů. Dole ale už nikdo nebyl. Vykoukla z okna a viděla jak její mamka nasedá do auta a odjíždí , samozřejmě bez ní.  Nella, její blonďatá sestra  se na ní ze zadní sedačky ušklíbla.

Anikka nakopla misku pro psa. „ Samozřejmě že beze mě! mě totiž vůbec nepotřebujou!“ Vyšla ven do letního dne a vydala se na autobus.

 

 

*

 

Když přišla do školy ovanula jí nepříjemná saponátová vůně. Zamračila se, ten saponát znamenal jediný, třeťáci mají dneska kuchyň. Totiž každé druhé úterý měli třeťáci na  starost úklid kuchyně. A zrovna dneska byl ten osudný den. Třeťáci ten den nesnášeli. A ona nebyla výjimka.

Zezadu jí někdo štípl do boků. Prudce se otočila a  usmála se. „Ahoj Kati. Jak se máš?“ Dívka se na ní zářivě usmála a objala jí.„Mám se fakt fajn ,ale proč ses mi neozvala? Tolik sem se těšila na dopis a on nepřišel,“ vyčítavě se na ní podívala, „ale mám super zprávu! Budu se stěhovat! A hádej kam! „ V Anice by se krve nedořezal. Jediný člověk kterému se mohla svěřit se stěhuje! Zatočila se jí hlava a musela se chytit zábradlí. „Anikko? Jsi v pořádku?“ „ Jo jasně ….jsem v poho“ Nechtěla aby Kati věděla že jí to mrzí ,zkazila  by jí jenom, radost.  „Tak kam se stěhuješ?“ Anikka nasadila falešný úsměv,ale  bolelo jí to, že Kati musí lhát.

Kati jí popadla za ruku a na dívčích záchodech jí všechno řekla. Stěhuje se už za měsíc do Francie. Seznámila se tam s nějakým Michaelem, a rodiče jí dovolili s ním bydlet až skončí školní rok. A ten končil přesně za 30 dní, 43 200 minut a za 2 592 000 sekund.

Školní den jinak vypadal naprosto „normálně“.  Učitelé jim rozdávali známky z posledních písemek a pro Anikku to žádná sláva nebyla. Z matiky 4, z češtiny 2-3 a z chemie…. 5.

Když škola skončila vydala se Anikka zpátky domů. Při cestě , ale zakopla a málem by spadla kdyby jí nezachytila něčí ruka.  Otočila hlavou a spatřila jasně modré oči . Sjela ho očním rentgenem a pousmála se. „Ty si Petr , že jo?“ Kluk se usmál. „Jasně , cosi dělala? Chytala zajíce?“ Natáhl ruku a pomohl jí udržet rovnováhu. Anikka  se začervenala. „Nóó… vlastně jsem se chystala praštit pořádně do hlavy a zapomenout co bylo ve škole.“ Petr se  začal hlasitě smát, až se po nich začali otáčet ostatní. „Proč prosim tě? Špatný známky? Nebo problémy? „  Anikka mlčela . „Víš to asi není tvoje věc, už musím jít čau.“ Chystala se odejít ale on jí chytil za ruku. Podíval se na něj s neskrývaným údivem. „ Promiň… ale mám  čas a moh bych ti pomoc.“ Anikka pomalu přikývla. „Tak dobře ,ale mám jen půl hodiny. Pak musím jít pro ségry do školky.“ Petr se usmál a vydali se cestou ke školce. Ale její ruku nepustil.

„Takže ty si myslíš že tě tvoje máma nemá ráda?“ „Jo.Od tý  doby co odešel táta si na mě máma jenom vylejvá  zlost.“ Petr mlčel a rukou jí naznačil aby pokračovala. „ A já fakt nevím co dělat…. moje nejlepší kamarádka se za měsíc stěhuje  a já tady nemám komu se svěřit.“ Podívala se na něj, vypadal ale že je myšlenkami úplně jinde. „Petře? Je ti něco?“ Petr se na ní  s pochopením podíval. „ Tak to ti věřím . Můj táta je taky takovej a teď ještě navíc zemřela babička. Takže doma sem zalezlej v pokoji a přemejšlím o takovejch  věcech …. že radši nemyslet. Chvíli mlčky mlčely,pak ji ale znenadání Petr otočil k sobě a dlouze se na ní podíval. Anice vylítl tlak snad na 180/100. V očích neměla ani strach ani zlost. Byla úplně při smyslech ,ale přesto si nebyla jistá. Petr se jí  zadíval do očí a přiblížil se k ní. Už bylo skoro u ní když se mu vytrhla a utekla. Volal za ní , zřejmě omluvy ale ona ho nevnímala myslela pouze na to co se to málem stalo. Nebyla ani šťastná ani smutná. Pro ni to bylo neutrální.

       Vešla do školky. Když se zeptala učitelky kde sestry jsou řekla že tu už byla její máma. Anikka se zděšeně podívala na mobil.Bylo čtvrt na čtyři! Ale né máma mě přerazí! Honem poděkovala  učitelce a běžela na autobus. Ten už ale odjel. Nic jiného jí nezbývalo než běžet až domů. Tři kilometry.  Už teď ale věděla že doma bude peklo. No nazdar…..

---