Smrtelná kulka

18.narozeniny

Anikka seděla  u stolu a psala úkoly. Byla jich celá hromada. Měla puštěné rádio nahlas ,tak aby  necítila to tíživé ticho domácnosti. Včera když se vrátila ze školy , se s mámou pohádali. Máma  jí vyčetla že nevyzvedla sestry a nevynesla koš. Anikka si to nenechala líbit a  s mámou se pěkně ostře pohádala. Teď v domě vládlo naprosté ticho.

Najednou to ticho prořízl hlasitý zvuk klaksonu. Anikka vykoukla z okna a uviděla modré BMW. Táta přijel!  Popadla boty a plnou rychlostí seběhla schody. Když probíhala kolem matčiny ložnice hlasitě zaklepala. Seběhla  po schodech do kuchyně a otevřela venkovní dveře. Jen co vyšla , dral se za ní  Scooby. ( její sestry se moc koukali na Scooby doo) Scooby byl pes.( Jen kdyby to někomu nedošlo.)Byl celý černý , jenom tlapy měl do bíla. Oči měl tmavě modré. Auto znovu zatroubilo. Anikka běžela po příjezdové cestě a jen co její táta vylezl z auta, tak se mu vrhla kolem krku. „Ahoj tati! Co tu děláš? Nemáš bejt teď v Indii nebo v Číně?!“ Její otec se na ní pobaveně podíval. „Takže já sem jedu přes půlku světa a ty mě takhle přivítáš? Samozřejmě že mám být v Indii ,ale dal sem si volno a bych ti mohl přivést dárky. Tedy pokud o ně stojíš?“ Anikka vypískla a vlepila mu mlaskavou pusu. Táta se začal smát na celé kolo, když se k Anice přidal i Scooby a její mladší setřičky. Jen mám nevyšla ani ven ho přivítat. Až když vešel do domu tak mu podala ruku aniž by se na něj alespoň usmála. Ostatně , byla chladná jako vždy.

*

Všichni seděli kolem stolu a pili čaj a nebo kafe.Povídali si o nejrůznějších zážitcích co prožil táta ve světě. Zrovna vyprávěl jak se šel podívat do egyptské hrobky. „Neviděl jsem  ani na krok a tak  jsem sáhl po nejbližší příčně žebříku. Ale spletl sem se  a sáhl jsem  na nohu svého kolegy a stáhl ho dolů mezi pavouky a hady a protože se ten můj kolega bál pavouků, dostal záchvat strachu a museli ho z hrobky vytahovat hasiči. A pak jsem dostal vyhazov.“ Všichni kolem stolu se začali smát. „ A tatí to tě ty pavoucíí nesežralíí??! „ Nella jako obvykle hlasitě vřískala.“ Ne zlatíčko, jsem přece tady né?“ Usmál se a podíval se na Anikku. Ta mu úsměv oplatila. Vzal jí za ruku a hlavou naznačil že za ní pak přijde do pokoje. Anikka mlčky přikývla.

Ležela na posteli s rukama za hlavou a čekala až přijde táta.Bylo už 9 hodin a on stále nepřicházel. Třeba na mě zapomněl…. zapomněl. Po tváři jí stekla slza, chtěla zhasnou ,ale v tu chvíli někdo zaklepal. Anikka vstala a otevřela. V dveřích stál táta a usmíval se. „Promiň, málem jsem zapomněl.“ Anikka přikývla a pustila ho do pokoje. Táta očima přejel  po pokoji a zrakem spočinul na zarámované fotce celé jejich rodiny když byli ještě všichni spolu. Na fotce akorát chyběli její sestřičky. Byla tu jen ona a její rodiče. Oba se usmívali. Anice ta fotka přišla nereálná. Máma a usmívat se?? No, to ani ve snu .Táta její pohled zachytil a přestal se usmívat. „Tvoje matka nebyla vždy tak chladná jak si myslíš. Její smích byl slyšet až do „centra“.“  „já vím tati ….ale nemohla bych odjet s tebou? Prosím já bych ti nedělala starosti. Už sem velká ,fakt“. „ Já ti věřím ale to bych mámě nemohl udělat. Vždyť tě-  Anikka ho přerušila a měla slzy v očích. „Ne ona mě nemá ráda ,ona mě nenávidí jsem jen její sluha , na to jsem jí dobrá!!!“ Rozbrečela se. Marcus (táta) jí chtěl obejmout ale ohnala se po něm. „Jdi pryč! Nechci vás už ani vidět!“ Marcus se zamračil. „Fajn děvenko ,ale můžeš si za to sama. Já sem ti chtěl pomoct a je mi tě líto ale podle soudu připadáš mámě , a na tom se nedá nic dělat.“ Odešel a práskl dveřmi. V pokoji bylo na chvíli ticho, pak se ale Anikka začala otřásat v novém návalu slz. Práskla sebou na postel a brečela. Až pozdě v noci její pláč utichl.

Teď ležela na boku a koukala ven do letní noci. Dlouho přemýšlela a teď  se rozhodla. Uteču.

Jediná myšlenka jí zbavila strachu. Vylezla opatrně z postele a přešla ke skříni. Vyndala z ní batoh a nacpala do něj oblečení a jednu z jejích oblíbených  knížek. Na sebe si navlíkla jeansy a modrou tuniku bez ramínek . Vzala si ještě novou koženku od táty. Byla dočerna a na zádech měla stříbrnou růži. Na hlavu si nasadila černou kšiltovku a do ruky si vzala boty. Už chtěla otevřít dveře když v tom si z pomněla na nejdůležitější věc. Vrátila se ke stolu a otevřela první zásuvku. Vytáhla z ní krabičku. Otevřela jí a vyndala jednu 2000 korunu. Přitiskla ji k sobě a zašeptala. „Díky babi“. Opatrně zase zásuvku zavřela a otevřela dveře na chodbu. Nikdo tam nebyl. Z mámina pokoje hrála reklama v televizi. Asi na šťávu Jupí.  Z pokoje sester  nebylo nic slyšet a tátův pokoj se třásl chrápáním. Pomalu scházela po schodech když najednou zavrzal schod na kterém stála. Do prčic ! Proč zrovna teď!. Začala litovat toho že ty schody někdy dřív nepromazala . Chvíli stála na místě a když se nic nedělo sešla těch pár posledních schodů do kuchyně.

Když chtěla otevřít vchodové  dveře,uvědomila si že nemá co jíst. Vrátila se zpátky k ledničce a vyndala z ní dvě jablka . Na kuchyňské lince si vzala ještě dva krajíce toastového chleba. Pak se už sebejistě vydala ke dveřím. Naposledy se ohlédla a byla si jistá, že v tomhle pokoji stojí naposledy.

Dveře se za ní zavřely. Sbohem mami…