Čtyři

Na stole zrcátko a růže čtyři
jen jako polibky na oheň rtů
světýlek odrazů stříbrné chmýří
přibíjí pohledy zpátky ke sklům.

Ruce mi svazuješ horkými vlasy
Měsíc je do nebe jedinou z bran
a ticho promlouvá našimi hlasy
svíčka svit rozlévá jak oceán.

Když stopy jsou písek a ruce vlny
do kruhů pojí se hvězdy i tma
omývá vítr mou duši jak z viny
přítoky paží svých jsi stále má.

A jestli zapláčeš očima snad 
uvidím, že je čas a všech psů den
vteřina doteku zabrzdí pád
stínem je mé tělo a srdce sen.