Na cestě z...

Na cestě z…

 

Na cestě z hřbitova míjím dětský kočár

zvuk chrastítka jsem nechal za sebou

chrastítkem to začíná a také končí

když se člověk nebo to co z něho zbylo

převaluje urnou při spočinutí v hrobě

a ti co ještě vydávají teplotu třicet šest stupňů

v kleče na studené zemi zavírají plastovou bednu

jako balík k odeslání na dalekou cestu

jejíž konec nedohlédnou…

 

Asi bych měl jít dál

ale kam…

 

Jsem unaven

z každodenního zjištění

že neumíme víc

než úspěch jednoho

proměnit v tragédii druhého

může ten první říci (?)

že je šťastný

když se ten druhý

dnes dá tak lehce škrtnout…

 

Přišla ke mně do kanceláře

bezbranná

řekla

že ho má ráda

sice se dostal krátce po svatbě

do exekuce

zablokovali jí účet

prodala pračku

aby měla na jídlo

pere prádlo ve studené vodě

i rodiče nad ní lámou hůl

a přesto všechno ho má ráda.

 

Asi bych se nad tím měl povznést

být profesionál

co jich dnes běhá po téhle zemi

každý nabízí ten nejlepší produkt

za zaručeně nejnižší cenu…

 

Uvědomit si

za jakých podmínek byl mnohdy vyroben

je podobné představě exekuce zvířete

které si často dopřávám se zelím a knedlíkem.

 

Někdy je asi lepší nemyslet

zapomenout na všechno

pustit si Chopina

zbarvit sklenici oblíbeným vínem

a hledat se svou ženou společná slovíčka

pokud jsou ještě nějaká

po dvaceti letech manželství

 

v pozítří má starší dcera maturitní ples

pak Praha

Karlova univerzita

a pak

možná letadlo

a možná s Bohem

vnoučata na videochatu…

 

Klavír dohrál

jdu spát…

 

 

 

 

 

---