V této

Taje loňské listí a hlína této zimy
modrý Měsíc září jako bělmo tažného psa 
oči litinového Krista pláčou tichou rez
tak ležím 
únorové nebe je daleko 
ještě za mé tmy   
a přesto hvězdy jsou na dotek
stejně jako myšlenky na přítomnost
které jsme ještě nezačali
a tak 
s krví stroje v žilách se nutím k vědomí 
abych položil stéblo druhé trávy
na vlastní hrob  
nebo se pokusil nevzbudit se 
ze své nezimy 
to venku 
se zdá být jak první noc které jsme dosáhli 
a poté se pokusili uhasit plameny objetími
tak dlouze 
že s popálenými dlaněmi 
jsme vyvedli své děti k letu   
a ani nezakřičeli 
tak mlčím
abych se ptal jak dál 
v této vteřině